Článek
Podle všeho jim zpoza mříží pod nosem zorganizoval únos pětice Čechů v Libanonu s cílem získat páku na Českou republiku. A uspěl. Češi byli uneseni v červenci 2015 a na svobodu se dostali až poté, co byli za Fajáda vyměněni. V zajetí strávili půl roku.
Myslí si to detektivové Národní centrály proti organizovanému zločinu, kteří únos Čechů od začátku vyšetřovali. Ve své závěrečné zprávě z loňského listopadu, kterou Právo nyní získalo, však konstatují, že není možné objasnit veškeré okolnosti.
Poté, co se Fajád vrátil domů, tamní úřady přestaly spolupracovat a mlčí i české tajné služby. Čeští policisté proto pro nedostatek informací případ odložili. Jejich zpráva však přesto přinesla ucelený obrázek toho, co všechno se odehrálo v zákulisí jednoho z nejzávažnějších mezinárodních incidentů posledních let, do kterých byli zapleteni čeští občané.
A ukazuje i na pochybnou roli českého Vojenského zpravodajství, které patrně ve snaze získat informace a zachránit jiného Čecha Pavla Hrůzu, kuchaře uneseného v Libyi v březnu 2015, ztratilo ostražitost. Osud Hrůzy je dodnes nejasný.
Spolupráci odmítl
Ale začněme od začátku. Kontroverzního obchodníka se zbraněmi Fajáda zadrželi čeští policisté v Praze před čtyřmi lety spolu s jeho krajany, obchodníky s drogami Faouzim Jaberem a Chalídem Marabím. Ti padli do pasti americké DEA, jejíž agenti se vydávali za příslušníky kolumbijské povstalecké organizaci FARC. V ten okamžik se tři Libanonci dostali do české vazby. Tuzemské soudy poté rozhodly o tom, že budou vydáni do Spojených států, což se Fajádovi rozhodně nelíbilo a snažil se to všemožně zvrátit.
Jak vyplývá ze závěrečné zprávy NCOZ, jeho český právník Jan Švarc přes prostředníky zkontaktoval českou civilní rozvědku (ÚZSI) a poté i Vojenské zpravodajství s tím, že Fajád by mohl mít zajímavé informace a dokázal by zajistit „exkluzivní kontakt na zpravodajské služby v Libanonu“.
Zatímco ÚZSI se o Fajáda příliš nezajímalo, Vojenské zpravodajství konalo. V půlce června 2015 Fajáda podle detektivů navštívil ve vazbě pracovník Vojenského zpravodajství Radek Horáček. Fajád ještě před svým odletem domů vypověděl, že mu nabídl pomoc, ovšem za protislužbu. Horáček chtěl „zprostředkovat kontakty v Libanonu, ptal se, jestli Fajád zná prezidenta Sýrie Bašára Asada nebo někoho z jeho rodiny. Dále uvedl, že z něj chtějí udělat svého agenta“. Výměnou za to prý nabízel, že se za Fajáda přimluví u amerických tajných služeb.
Jak už bylo výše řečeno, Fajád odmítl s tím, že dělá poradce ukrajinskému prezidentovi, a tudíž po něm nikdo nemůže chtít, aby byl informátorem české tajné služby. A syrského prezidenta Asada prý také nezná. Jestli to tak skutečně bylo, nevíme. Horáček, přestože byl zbaven mlčenlivosti, odmítl vypovídat „neboť, jak sám uvedl, mohl by sobě či osobě blízké přivodit nebezpečí trestního stíhání“, jak ho cituje zpráva policistů.
S bratrem mluvil v šifrách
Zpravodajci se pak začali scházet přímo s advokátem Švarcem a plánovali cestu do Libanonu. Mysleli si, že by mohli využít dobré kontakty Fajáda nejen doma, ale i v Iráku. On sám však mezitím z vazby nerušeně volal svému bratru Saebovi do Libanonu.
Tři dozorci mu půjčovali mobil a později je za to inspekce potrestala. Prý uskutečnil přes 400 nelegálních hovorů nejen do Libanonu, ale i na Ukrajinu a USA.
Detektivové pozdější analýzou zjistili, že s bratrem mluvil kódovanou řečí. Používali výrazy jako vrtání, vrtač, laboratoř či boss. Svou komunikaci podle policie zintenzivnili hlavně během června a července 2015, tedy v době blížícího se únosu pětice Čechů.
„Z kontextu těchto hovorů s použitím šifrovaných výrazů je možné dovozovat plánování únosu skupiny kolem Jana Švarce,“ myslí si detektivové. O tom, že Fajád minimálně věděl o chystaném únosu Čechů, kteří mají být za ně později vyměněni, pak vypovídal i jeho spoluvězeň z Libanonu.
Fajád se svým bratrem také domlouval itinerář schůzek svého advokáta Švarce, tlumočníka Adama Homsi, dvou redaktorů Jihočeské regionální televize Miroslava Dobeše a Pavla Kofroně. Dokonce se prý mohl dozvědět, že s nimi pojede příslušník Vojenského zpravodajství Martin Psík. Ten měl jen chabé krytí. Sice se na cestě do Libanonu vydával za zaměstnance Švarcovy advokátní kanceláře, cestoval ovšem na pas, se kterým dříve jako zaměstnanec Vojenského zpravodajství absolvoval služební cesty do zahraničí, mj. do Íránu. Švarc také jeho nadřízeným sliboval, že v Libanonu budou mít ozbrojený doprovod. Nic takového ovšem nenastalo.
Obhájce Jan Švarc (vlevo nahoře), reportér Miroslav Dobeš (vlevo dole), voják Martin Psík (uprostřed), překladatel Adam Homsi (vpravo nahoře) a reportér Pavel Kofroň (vpravo dole)
Únos byl plánovaný, měl být už dříve
Skupina doplněná o vojenského zpravodajce Psíka odletěla do Libanonu v červnu 2015. Pro Švarce to bylo již poněkolikáté. Dříve cesty podnikal prý proto, aby zajistil argumenty pro Fajádovu obhajobu a získal od jeho rodiny peníze. Spolu s tlumočníkem a oběma redaktory návštěvu Libanonu absolvoval již o zhruba měsíc dříve. Detektivové si myslí, že k únosu mělo dojít už tehdy, ale nakonec z toho z nějakého důvodu sešlo.
Tentokrát se tedy rozšířená výprava Čechů potkala s bratrem Fajáda a hned následující den strávili natáčením reportáží se syrskými uprchlíky. Večer se měli vydat za údajnou syrskou opozicí, ovšem na místě setkání jejich auto, které řídil Fajádův bratr, obestoupili ozbrojení muži. Posádku donutili vystoupit, vypnout telefony a svléknout do naha. Češi spolu s Fajádovým bratrem se měli převléknout do poskytnutého oblečení a museli nastoupit do jiného auta, které je následně převezlo na neznámé místo. Vzápětí poslali na české velvyslanectví v Bejrútu e-mail adresovaný prezidentu republiky, v něm požadovali propuštění tří Libanonců zadržovaných v Praze. V ten okamžik začalo vyjednávání, na jehož konci se pětice Čechů vrátila domů poté, co ministr spravedlnosti Robert Pelikán (za ANO) propustil z vazby Fajáda a jeho dalšího krajana.
Detektivové zmiňují, že únosci Čechy během půlročního zajetí šestkrát přemisťovali. Prý s nimi zacházeli relativně dobře, dostávali pravidelně jídlo i čisté oblečení.
Už třetí den únosu prý věděli, že Psík pracuje pro českou tajnou službu. Kdo byli oni únosci, to se dodnes neví. Spekuluje se ovšem, že šlo o příslušníky libanonských bezpečnostních složek. Jeden z únosců prý Homsimu ukázal služební průkaz příslušníka libanonské armády.
Po návratu Češi požadovali po státu odškodnění 40 miliónů, avšak Obvodní soud pro Prahu 1 požadavek zamítl. NCOZ konstatovala, že zjišťovala i roli Švarce. „Jeho možné zapojení do únosu, stejně jako dalších osob z ČR není možné s určitostí potvrdit ani vyvrátit,“ dodala.
Právo se pokusilo získat stanovisko šéfa Vojenského zpravodajství Jana Berouna. „Omlouvám se, ale ke konkrétním případům se nemůžu vyjadřovat,“ vzkázal pouze.
