Článek
„Tyto nemocné děti se stravují ve školách tak, že si i na mnohdy celodenní výuku musejí donášet krabičky s jídlem, které musejí být takové, aby jídlo bylo po celý den konzumovatelné, tedy studené a nezkazitelné. Děti jsou tedy bez teplého jídla celý den, protože jinou možnost stravování nemají,“ popsala Právu matka jednoho z nich, paní V. H. z Plzeňského kraje.
Podle ní však není pro školní jídelny zas takový problém vyjít se stravováním nemocným vstříc. Mnohdy prý stačí jen menší úprava na konci vaření.
„Školní jídelny se tomu ale brání, takže i na velkých školách nemají děti oběd odpovídající jejich potřebám, a tedy vlastně žádný. Chodí domů hladové, hlavní teplé jídlo se tak posouvá na večer doma. O tom, že se děti nemohou obědů zúčastnit s ostatními a musejí se stravovat ze svého po šatnách, ani nemluvě,“ popsala své zkušenosti paní V. H. „To pak psychika trpí a pocit jakési vyloučenosti je nasnadě. Dospělý se s tím nějak vyrovná, ale děti dost těžko,“ dodala.
Nesrovnalosti ve statistikách
Jitka Dlabalová ze Společnosti pro bezlepkovou dietu má za to, že zmíněných zhruba 15 procent škol, které se dietní stravě nebrání, může odpovídat skutečnosti. Ale zdaleka prý tento počet neodpovídá poptávce a je stále dost rodičů, kteří na odpor jídelen narážejí.
Podle Dlabalové školy o dietách mlží a nesrovnalosti vykazují i inspektoři. Jejich vlastní šetření ukázalo na 15 procent, ale z dotazníků na ředitele škol vyšlo číslo mnohem vyšší. Podle výpovědí ředitelů dietní stravu poskytuje až 10 procent jídelen, 21 procent výdejen, 20 procent vývařoven a čtvrtina externích dodavatelů.
Inspekce se dotazovala i na důvody, proč školy dietní stravu neposkytují.
Většinou bylo důvodem, že diety nejsou zapotřebí. Dále školy uváděly, že je na překážku chybějící personální zabezpečení, neodpovídající prostorové i materiální podmínky a ekonomická náročnost.
Kuchařkám víc práce za méně
Podle inspektorů je neochota spojena i s tím, že kuchařky mají nízké platy, které je nemotivují k tomu, aby si ještě přidělávaly práci s dietami. Na přístupu škol se prý podepsal i dobře míněný zásah ministerstva školství, které před třemi lety upravilo vyhlášku, podle níž školy musejí konzultovat nabídku s nutričním terapeutem.
„To je dobře, protože školy by to měly dělat na základě toho, oč se jedná. Ale zkomplikovalo to situaci. Přestaly kvůli tomu vařit i školy, které to dříve dělaly dobrovolně,“ popsala.
Školy totiž nedostaly žádné prostředky na odborníka, navíc se posílila obava z další odpovědnosti a možných postihů.
Podle Dlabalové se ale počáteční vzdor zase zlomí. Možná i díky tomu, že ministerstvo rozšířilo okruh odborných konzultantů, takže je jich v terénu víc.
Situaci také usnadňuje další nařízení, podle něhož musí dodavatelé potravin předkládat seznam alergenů, které suroviny obsahují. A tak mají kuchařky větší jistotu, jak a co použít.