Článek
Ještě před deseti lety svobodné matky přiváděly na svět jen každé třetí dítě, před dvaceti lety zhruba každé šesté. Dnes se nesezdaným ženám v Česku rodí už prakticky každé druhé dítě (49 procent).
„Mladé ženy dnes chtějí mít děti, aby jim nezazvonily biologické hodiny. Děti mohou mít i bez vyřešení oficiálního svazku, samy je uživí. Manželství se stává spíše určitým vysněným cílem, přáním a metou,“ říká socioložka Martina Hronová.
Podle ní svatbu ženy odkládají, když žijí v harmonickém partnerském svazku. Partneři se pak často vezmou po mnoha letech soužití, prakticky s dospělými dětmi.
Tolerance je velká
Podporuje je v tom i tolerance společnosti. Mírou tolerance Čechů k tzv. nesezdanému soužití, ale i k rozvodům patříme k evropské špičce. Zda lidé žijí, či nežijí v manželství, přitom není jen společenská či etická otázka.
V Česku se rozvádí téměř každé druhé manželství, s jedním rodičem po rozvodu vyrůstá kolem 300 tisíc dětí.
Navíc, jak upozorňuje Hronová, rostoucí počet dětí vyrůstajících ve svazcích mimo formální manželství z tohoto jevu dělá běžný styl koexistence. „Děti si na tento model, pokud je bezproblémový, zvyknou, považují jej za optimální, napodobitelný. Zejména když vidí kamarády z rozpadajících se ,formálních‘ rodin,“ dodává Hronová.
„Nechci se rozvádět, nebudu se proto ženit,“ tvrdí patnáctiletý Kamil.
S názorem, že hlavním důvodem k uzavírání sňatků je mít děti, souhlasí jen necelá třetina Čechů. Pro 75 procent populace je rozvod přijatelný v případě, že je rodina nefunkční. Jak vyplývá ze studie Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM), opačného názoru je pouhých osm procent dotázaných.
Herní plácek musí být především bezpečný. Přísný zákaz vstupu sem mají hlavně toxické rostliny.
Více než polovina Čechů a Češek má i kladný postoj k soužití lidí, kteří neplánují sňatek, na 48 procent z nás je přesvědčeno, že není nutné, aby rodiče žijící se svými dětmi měli spolu uzavřené manželství.
Názory Čechů podle sociologů odpovídají trendům v západní Evropě. I tam řeší úbytek oficiálních sňatků a hlavně chuti mužů se svatbou vázat.
Svobodní lidé nemají menší vážnost než ženatí a vdané, nikdo nezkoumá u dětí, zda pocházejí z úplné, či neúplné rodiny. Rozvod není v Česku důvodem pro snížení vážnosti a společenské prestiže muže či ženy, konstatuje dále průzkum CVVM.
Podle psychologů je pro výchovu dětí více rozhodující kvalita vztahů mezi rodiči a v rodině navzájem než skutečnost, že rodiče mají „na sebe“ papír s úředním razítkem.
Manželství jako omezení
Pokles zájmu o sňatky i růst počtu dětí narozených mimo manželství má řadu příčin. Důvody, proč se Češi neženou do svatby, jsou rovněž obdobné jako ve vyspělých evropských zemích. Patří mezi ně i neochota se vázat, nést zodpovědnost.
Dítě od narození do dospělosti přijde podle statistiků v Česku na zhruba tři milióny korun. Vedle pozitivních životních hodnot tedy představuje rodičovství i určitá omezení. Ta není každý ochoten snášet.
Založit rodinu není rovněž jednoduché ani z ekonomického hlediska. Při současné ceně bytů není každá rodina schopna splácet hypotéku okolo deseti tisíc měsíčně, zejména pokud se rozhodne mít děti.
Tlak zaměstnavatelů na profesní růst, ochotu být pro zaměstnavatele flexibilní se rovněž projeví v kvalitě partnerského soužití. Potřeba do třiceti let získat určité postavení a praxi, které otevírají dveře pro další kariéru, vede i k tomu, že prostě lidé pro manželství zestárnou, zvyknou si žít podle svého jako single. Už se nechtějí přizpůsobovat tomu druhému.
„Mám dobře placenou práci, ale domů za rodinou mohu odjíždět jen v pátek večer, v neděli se zase vracím do Ostravy. V Praze, kde žije manželka s dětmi, splácíme byt na hypotéku, manželka tam má i zaměstnání,“ svěřil se Právu čtyřicetiletý Milan. „Není to pro rodinu ani výchovu dětí optimální,“ konstatuje.
Svůj vliv mají i otevírající se nůžky mezi vzdělaností a intelektuální úrovní mladých mužů a žen. Roste počet vzdělaných žen s dobrou pracovní kariérou, které jen s obtížemi hledají odpovídajícího partnera.