Článek
Vstup do metra na Karlově náměstí se v pondělí dopoledne proměnil ve vstup na novou železniční zastávku, která by zde mohla do budoucna vzniknout.
O přesném umístění zastávek ještě není definitivně rozhodnuto, regionální vlaky by však mohly cestující dovézt například ke Státní opeře, na náměstí Bratří Synků, nebo právě na Karlovo náměstí. Cesta z okraje Prahy a Středočeského kraje do centra metropole by tak měla být rychlejší než jakýmkoli jiným dopravním prostředkem.
První cestující by se podle současného plánu po nových železničních tratích mohli svézt za 20 let. Jak ale upozornil ředitel sekce infrastruktury a krajiny Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy Marek Zděradička, dopravní stavby trvají v Česku velmi dlouho a časový plán se ještě může změnit.
Podle Zděradičky je železnice jediným dostupným řešením, které by dokázalo zvládnout rostoucí nápor lidí dojíždějících do Prahy za prací nebo do škol. „Když si to vezmeme velmi jednoduše, každý den za prací do Prahy dojede v podstatě celá Plzeň. Je to 160 tisíc obyvatel. A další okresní město dojíždí v podstatě do škol, řekněme Jihlava, Karviná,“ uvedl Zděradička.
„V roce 2008, kdy se otevřelo nové spojení, skokově narostl obrovský počet příměstských vlaků a lidé začali výrazně častěji jezdit vlakem. Od té doby se počet cestujících zvýšil skoro o 60 %, ale protože ty železniční tratě už narážejí na stávající kapacitní meze, protože je objednávána i dálková doprava, musíme řešit, co s tím dál,“ dodal Zděradička.
Podle něj je také potřeba dovézt lidi přímo do místa, kde pracují, nebo alespoň na významné dopravní uzly, jakým je například právě Karlovo náměstí.
Na omezené kapacity železničních tratí upozornil také ředitel ROPID Petr Tomčík. „Kapacita tratí je vyčerpaná, jsou tady krásné přehledy, mapky, kdy vlastně skoro veškeré páteřní tratě do Prahy již mají omezenou kapacitu a zejména kolínská trať už svým způsobem má kapacitu infrastruktury překročenou,“ uvedl.
Projekt má však před sebou ještě dlouhou cestu a počítá se vznikem několika variant, které budou následně prověřeny studií proveditelnosti. Ta by měla být podle Zděradičky zadána ideálně do dvou let. Za pět až sedm let by pak mohla být známa konečná varianta, která se začne projektovat.