Článek
Problémy téměř nevidomé důchodkyně začaly, když se ve společnosti své vnučky a jejího přítele dostavila do advokátní kanceláře, kde podepsala několik dokumentů včetně smlouvy o půjčce. Není bez zajímavosti, že přítel vnučky se znal s poskytovatelem půjčky.
Firma poskytující peníze pak začala údajně půjčených 400 tisíc korun vymáhat po důchodkyni, ta ale tvrdila, že si žádnou půjčkou nesjednala, že měla fungovat jen jako ručitel, a navíc ani žádné peníze nedostala.
Pražský městský soud a následně i Nejvyšší soud rozhodly, že důchodkyně má platit. Tyto verdikty ale ve středu zrušil senát ÚS v čele se soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem.
„S ohledem na specifické okolnosti případu nelze pominout možnost, že zde existoval rozpor mezi vůlí stěžovatelky a jejím projevem zachyceným v textu smlouvy o půjčce. Tento rozpor se pak mohl týkat nejenom samotné smlouvy o půjčce, ale i potvrzení o převzetí finanční hotovosti, které bylo do textu smlouvy o půjčce vtěleno, a konečně i toho, zda byly či nebyly stěžovatelce peníze vůbec předány, či zda je převzal někdo jiný,“ upozornil Fenyk.
Podle verdiktu ÚS se bude muset nyní justice případem znovu zabývat, vynaložit maximální úsilí pro spravedlivé vyřešení sporu a neulehčovat si život formalistickým přístupem.