Článek
Milan Hlobílek byl v době vystěhování devatenáctiletým synem sedláka Metoděje Hlobílka, kterého soud posmrtně rehabilitoval letos na jaře. Vystěhování z Mistřína – dnes sloučené obce Svatobořice-Mistřín – se uskutečnilo 21. dubna 1951. Ke statku bylo přistaveno nákladní auto a za přítomnosti příslušníka Sboru národní bezpečnosti mohla rodina naložit jen to, co se vešlo. O ostatní majetek přišla. Obdobně byla ze statku vysídlena i rodina Metodějova bratra Antonína – objekt muselo ten den nuceně opustit celkem deset lidí.
„Odvezli nás na samotu poblíž obce do Jestřabic. Mně bylo 19 let,” řekla již dříve novinářům dcera Metoděje Eliška Kolečkářová. „Když nás Němci vystěhovali, tak jsem si říkala – jsou to naši nepřátelé, tak to musíme strpět. Ale když tady naši lidi vystěhují člověka bezúhonného...“ dodala.
Rodina nebyla nikdy odškodněna. Jak Müller uvedl, na základě soudní rehabilitace ministerstvo přiznalo 28. srpna Milanu Hlobílkovi odškodné 200 korun. Přiznaná částka je náhrada nákladů trestního řízení.
Hlobílek požadoval ještě paušální náhradu ušlého výdělku a nákladů vazby. Podle materiálu ministerstva ale omezení, které žadatel musel nezákonně strpět, nemuselo vést ke ztrátě výdělku.
Přiměřená náhrada
„Platnou právní úpravu pak musíme bohužel vyložit tak, že kompenzací nepochybně způsobené újmy zde zůstává samotné rozhodnutí o účasti na rehabilitaci,” stojí v materiálu.
Müller s tím spokojen není. „Zákon o soudních rehabilitacích říká, že odškodnění má být přiměřené. Z mého hlediska částka 200 Kč přiměřená není,“ uvedl. Otázkou podle něj ale je, zda se Milan Hlobílek ve svém věku bude chtít ještě pouštět do soudního procesu, jehož výsledek je navíc podle Müllera nejistý.
Statek měl v době vysídlení Metoděj spolu s bratrem v družstvu a kromě statku se jednalo o pozemky o rozloze asi 83 hektarů. Protože byly v družstvu, rodina majetek nemohla získat zpět v restituci. Statek už neexistuje a na jeho místě stojí čerpací stanice.