Článek
Intenzivně pršet začalo na jihu Čech už kolem 6. srpna, v té době podstatnou část vody ještě zachytila Lipenská přehrada. Povodeň v plné síle dorazila do Krumlova o několik dní později, 8. a 12. srpna 2002.
Loupežník záchranář
Při druhé povodňové vlně, kdy Lipenská přehrada neudržela stále přibývající vodu z vytrvalých dešťů, pomáhal v Krumlově i jeden z místních obyvatel, jehož fotka obletěla republiku. „Když to vyšlo v novinách, ono to vyšlo jako v deníku ve všem, tak ať už děda z Kutný Hory, nebo přátelé mi říkali, že tady na tý fotce spíš vypadám jako loupežník, než jako kdybych něco zachraňoval,“ směje se Tomáš Krbec, který přijel město zachraňovat rovnou z porodnice, kam chvíli před příchodem ničivé vlny odvezl manželku.
Fotografie pana Krbce se obletěla média.
Plaváček
Ve chvíli, kdy se na Krumlov valila druhá povodňová vlna, přivedla paní Krbcová na svět dceru Magdalénu, které dodnes přezdívají Plaváček.
„Já jsem byl po dovolené a vlastně mě vzbudila žena, že odjíždíme do porodnice, takže já jsem v šest hodin skočil do auta, odvezl jsem ženu do porodnice, dojel jsem sem, no a tím začaly povodně,“ vzpomínal pan Krbec. Nakonec byl jedním z posledních, kteří Magdalénku viděli.
Od doby, kdy nechal manželku v porodnici, totiž pomáhal dva dny a dvě noci zachraňovat město před povodní. Sama Magdalénka zná příchod povodní jen z vyprávění. „Maminka mi říkala, jak byla na porodním sále a že jí všichni říkali, že jsou povodně a že se tam zatím nikdo nedostane, a nejvíc mi o tom říkala babička, která zrovna jela, když byly ty povodně, za námi,“ řekla dnes patnáctiletá Magdalena.
Dívce,která se narodila při podobni, se dodnes říká Plaváček.
Přezdívku Plaváček však nemá jen díky datu narození. Od dětství totiž také závodně plave a na kontě má již několik vítězství ve vodní záchranné službě. „Kdybyste se topila teď tady ve Vltavě, tak bych vás zachránila,“ pochlubila se mladá slečna redaktorce Novinek.
Z potůčku dravá řeka
Podle bývalého ředitele tamní školy a dnešního starosty města Dalibora Cardy se Chvalšinský potok stal z malého proužku vody dravou alpskou řekou, která se prohnala městem. „A vlastně tahleta voda zaútočila na veškerá sportovní zařízení, která Krumlov vlastní, a vlastní ho i soukromé kluby. Takže byl to takový pohled zmaru, který všechnu naši práci minulou zničil během dvou dnů,“ vzpomíná bývalý ředitel školy.
Jedinou výhodou Krumlova byla rychlost, s jakou voda městem prošla. Na rozdíl od měst na dolních tocích, kde voda zůstala stát, z Krumlova odešla během 4–5 dnů a město mohlo začít odklízet spoušť, kterou po sobě zanechala.
Historická část Krumlova byla pod vodou.
„A protože Krumlov je historické město, tak byl historicky postavený tak, že ta voda tady vždycky byla. Takže spousta sklepů a spousta kamenných důlních staveb těch budov nebyla zničena, protože ta voda tady byla běžně v minulých letech,“ uvedl starosta.
Jen na sportovním zařízení města byly škody vyčísleny na 260 miliónů korun. Celkové škody se pak vyšplhaly až k půlmiliardě. Evakuováno bylo téměř celé historické jádro města. Díky armádě, která na místě zasahovala i s vrtulníky, neměl ale Krumlov naštěstí žádné ztráty na životech a nakonec nebylo zapotřebí ani evakuačních center, která byla pro obyvatele připravena.
Protipovodňová opatření
Aby se situace z roku 2002 neopakovala, vybudoval Krumlov v několika etapách rozsáhlá protipovodňová opatření. V první fázi bylo vyčištěno dno Vltavy, na které nebylo sáhnuto více než 80 let. Součástí čištění bylo i prohloubení dna řeky, čímž došlo k celkovému snížení hladiny. Rovněž byla odstraněna část skalního masivu pod restaurací Mlýn, která zvedala hladinu do výšky.
Ve druhé etapě byla zvýšena retenční hladina na přehradě Lipno a následovalo vybudování nového jezu pod zámkem v Krumlově, který je dnes již po rekonstrukci a je plně funkční. „Je to jez, jehož horní hrana se dá zapustit do dna, čili se jakoby vypustí ten jez, odstraní se z toku řeky a celá ta hladina se sníží téměř o 1,3 metru,“ vysvětlil Carda.
Došlo také ke zpevnění břehů Vltavy, které je dodnes považováno za kontroverzní. Břehy Vltavy byly v některých místech proměněny na šikmé kamenné zdi, proti nimž se bouřili jak obyvatelé města, tak památkáři. „Podle mého názoru to není tak škaredé, jak říkají ti památkáři a někteří zastánci historie. Ale je pravda, že v mnoha zemích světa se to řeší trošku jinak,“ uzavřel.