Článek
„Vím, kdo střílel. Byl to Kajínek. Nemám důvod lhát po těch letech a neměl jsem ho ani předtím. Jenže já jsem cikán a recidivista, takže podle všech lžu,“ řekl v pátek Právu v telefonickém rozhovoru Vojtěch Pokoš, který v osudný předposlední květnový den roku 1993 přežil střelbu jen shodou šťastných náhod s těžkými střelnými zraněními.
Vrah tehdy do okamžiku, než mu došly náboje, trefil Pokoše do nohy, ruky, hýždí, ale především jedna kulka vletěla přes lopatku až pod temeno hlavy. Podle Pokošových dřívějších slov scházelo pár milimetrů a bylo po něm.
| Čtěte také |
|---|
| Zeman uvažuje o milosti pro Kajínka |
| Zázraky se snad dějí, řekl Kajínek k možné milosti od prezidenta |
Nyní je prý doslova v šoku z toho, že by se měl Kajínek dostat z výkonu doživotního trestu předčasně na svobodu. Tuto možnost ve čtvrtek naznačil prezident Miloš Zeman, který při návštěvě Středočeského kraje uvedl, že vážně zvažuje pro Kajínka milost. [celá zpráva]
„Od čtvrtka jsem úplně mimo. Nechápu to a nejde mi to vůbec do hlavy. Samozřejmě se cítím ohrožený. A nejenom já a moje rodina. Jestli se stane, že ho pustí, tak u takového člověka nemůžete vědět, co udělá, jestli se bude mstít, je to chladnokrevný vrah,“ má strach Pokoš.
Odstěhoval se do Rakouska
Bojí se ale především o své rodiče a příbuzné v Česku, protože on sám se před několika lety i s manželkou a dětmi sbalil a odstěhovali se z Plzně do Rakouska, kde nyní žijí.
„Máme se tady dobře. Nejdřív jsem dělal zedníka, teď v jednom velkém domě pracuji jako správce,“ upřesnil Pokoš.
Případnou milost pro Kajínka pak označil za „tanec na hrobě bratra (Juliána) a další oběti“.
Má-li prezident pochybnosti o vině, měl by si nejprve promluvit osobně se svědky, kteří na vlastní oči viděli, jak Kajínek střílel, míní jediný přeživší.
„Není pravda, že vraždu nikdo neviděl. Očití svědkové byli totiž tři a všichni ještě žijí a určitě si na vraha dobře pamatují. Spousta okolností svědčila pro to, že on to udělal. Zaprvé dva kluci, kteří tam přijeli autem, zadruhé muž, který k místu činu Kajínka přivezl,“ připomněl Pokoš s tím, že ve spise je i řada nepřímých důkazů.
Jiří Kajínek u Krajského soudu v Plzni. Snímek z roku 2005
On sám v osudný den společně s bratrem Juliánem dělali osobní strážce podnikateli Štefanu Jandovi, který s nimi přijel nedaleko plzeňské věznice Bory na předem domluvenou schůzku s jakýmsi inženýrem Lebedou ohledně jednání o jedné nemovitosti v Praze.
Tím Lebedou byl podle Pokoše právě Kajínek, který už na místě čekal, a jakmile k němu dorazili, začal prý okamžitě střílet ze dvou zbraní schovaných původně za zády.
Pokoš později Kajínka označil za vraha i u hlavního líčení jako stěžejní svědek obžaloby. Kajínkovi pak plzeňský krajský a následně i pražský vrchní soud uložily v roce 1998 nejpřísnější možný trest, na doživotí.
O podmínečné propuštění si může požádat nejdříve v roce 2022, kdy Kajínkovi bude 61 let.
