Hrad Bouzov zůstane státu, rozhodl soud

Potvrdil tak verdikt Okresního soudu v Olomouci z loňského srpna, proti němuž se řád odvolal. Ten nyní využije mimořádný opravný prostředek v podobě dovolání k Nejvyššímu soudu. Právu to sdělil mluvčí řádu Mikoláš Černý.

„Vedení řádu je přesvědčeno, že zamítnutí žaloby na vydání hradu je pokračováním křivd z let minulých. Hrad Bouzov německému řádu prokazatelně patřil, zástupci řádu ho mezi světovými válkami významně dostavěli a opravili do dnešní podoby,“ zdůraznil mluvčí.

Soudy se zabývaly žalobou, kterou podal řád na Národní památkový ústav (NPÚ), poté co mu hrad odmítl v květnu 2014 vydat na základě zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Podle památkářů na něj řád nemá právo.

Hlavním důvodem zamítnutí žaloby okresním soudem bylo to, že hrad byl, včetně jeho mobiliáře a přilehlých pozemků, zkonfiskován na základě Benešových dekretů německé společnosti, která vše tehdy vlastnila.

Řád ve svém odvolání proti rozsudku okresního soudu mj. tvrdil, že se v jeho případě udála majetková křivda podle zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi, a napadl rozsudek mj. i kvůli tomu, že soud podle něj případ nesprávně právně posoudil.

To krajský soud ve čtvrtek odmítl. Podle předsedkyně senátu Ivany Pikalové okresní soud zcela správně vedl řízení a napadený rozsudek je přezkoumatelný. „Okresní soud provedl všechny důkazy, které byly potřebné,“ uvedla soudkyně s tím, že řád neprokázal, že má na hrad nárok podle zákona o majetkovém vyrovnání.

„Jsme velice rádi, že odvolací soud dospěl k závěru, že nárok na vydání hradu Bouzov řádu nepřísluší. V průběhu řízení se podařilo vyvrátit všechna tvrzení, často zcela nepravdivá, vesměs však účelová, kterými se snažil německý řád přesvědčit o svém nároku,“ řekl novinářům právní zástupce Národního památkového ústavu Petr Wünsch.

U krajského soudu navrhla již dříve právní zástupkyně řádu Lenka Charvátová doplnění dokazování o čtení dalších dokumentů, které řád získal až po vynesení verdiktu okresního soudu. Krajský soud to odmítl.

„Jsou to důkazy, které hovoří o tom, že nenavrácení majetku by bylo křivdou, a důkazy, které svědčí o tom, jak řád majetek v rámci Bouzova nabýval mezi světovými válkami,“ uvedl Černý.

Soudy zkoumaly také, zda připadá v úvahu takzvaná výluka. Během řízení německý řád ale podle nich neprokázal, že by podal restituční návrh o vrácení majetku podle zvláštního zákona č. 128 z roku 1946 o neplatnosti některých majetkoprávních jednání z doby nesvobody, který řešil navrácení majetku zabaveného německou okupační správou po 29. září 1938.

„Dobu, do kdy mohli podat takzvanou restituční žádost nebo návrh, tak to měli vlastně až do června roku 1949. Oni sice v řízení tvrdili, že tak učinili, ale nám se podařilo prokázat, že tak neučinili,“ poznamenala právní zástupkyně Národního památkového ústavu Lucie Dietschová.

„Řád si po roce 1945 požádal o vrácení majetku podle platných zákonů,“ sdělil Právu i po vynesení rozsudku krajského soudu Černý. Zdůraznil přitom, že „od doby nástupu fašismu v Německu vystupoval řád, stejně jako jeho představitelé, proti německé expanzivní politice a vyvíjel aktivity směřující k zachování celistvosti a suverenity Československé republiky.“

Hrad Bouzov například jen loni navštívilo zhruba 123 tisíc lidí. Pokládán je za jedno z možných míst narození krále Jiřího z Poděbrad (1420–1471). Založen byl na počátku 14. století. Za jeho zakladatele se považují Búzovi z Búzova, o nichž se prameny prvně písemně zmiňují v roce 1317.

Po nich hrad vystřídal řadu vlastníků. Patřili k nim kromě Kunštátů, za nichž došlo k největšímu rozkvětu hradu, mj. páni z Vildenberka, moravský markrabě Jošt, Zdeněk Kostka z Postupic, Haugwitzové z Biskupic či rod Oppersdorfů.

Řád německých rytířů (od roku 1929 německý řád), založený v roce 1190 v Akku, přístavním městě v dnešním Izraeli, získal hrad i s přilehlým panstvím na konci 17. století. Dlouho poté chátral, až se z něj stala ve druhé polovině 19. století téměř ruina.

Svou nynější romantickou podobu dostal hrad při rozsáhlé přestavbě v letech 1895 až 1910. Rozhodl o ní tehdejší velmistr řádu, arcivévoda Evžen Habsburský a uskutečnila se podle projektu jednoho z nejproslulejších architektů té doby, profesora mnichovské techniky Georga von Hauberissera.

V držení řádu zůstal hrad do 27. února 1939, kdy nacisté dekretem říšského komisaře pro sudetoněmecké oblasti řád rozpustili a jeho majetek zkonfiskovali. Černý to označil za „přímý důsledek loajality řádu vůči Československu“. Smutnou kapitolou hradu bylo období 2. světové války. Jeho správcem se stal tzv. hlavní hospodářský a správní úřad SS se sídlem v Berlíně.

Usídlil se tady přepadový oddíl SS, který se postaral 5. května 1945 o vypálení nedaleké obce Javoříčko. Po válce byl hrad Bouzov konfiskován a od roku 1945 je majetkem státu. Německý řád o jeho znovuzískání usiluje od roku 1998.