Článek
„Celé to stojí na tom, že jsou rodiče vedeni k vzájemné dohodě. Apeluje se na jejich povinnosti vůči dítěti, přičemž by měli upozadit vzájemné animozity,“ popsala Právu Markéta Nováková z neziskové organizace Cochem.cz, která nové metody v ČR prosazuje.
„Přizná se jim rodičovská hodnota, respekt, že oba jsou pro dítě důležití, a vkládá se do nich důvěra, že jsou schopni se dohodnout,“ dodala. Její spolek se jmenuje podle německé oblasti Cochem-Zell, kde systém před dvaceti lety vznikl.
Loni jej začal zkoušet novojičínský soudce Vladimír Polák a výsledky se ihned dostavily. Z 29 případů bylo 28 vyřešeno nejpozději do šesti týdnů a všechny byly uzavřeny dohodou mezi oběma rodiči. „Jeden případ nevyšel proto, že tatínek byl bezdomovec a bylo těžké s ním udržet komunikaci,“ poznamenala Nováková.
Stačí málo a už se kopou zákopy
Jen v roce 2015 bylo podle Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí soudem rozhodnuto o svěření do péče v 26 908 případech, které se týkaly 36 889 dětí.
Běžně se opatrovnické spory o dítě vlečou dva až pět let. Každým rokem je do nich zataženo nově kolem 10 tisíc dětí. Nová metoda ukázala, že všem je možné ulehčit.
Nový postup se zakládá na spolupráci více institucí a klade důraz na co nejmenší roli státu v řešení rodinných záležitostí. Zásah soudu je až to poslední řešení.
Pokud se rodič dostaví k Orgánu sociálněprávní ochrany dítěte, je mu sděleno, že by vše mělo proběhnout za přítomnosti i druhého rodiče. Z posvěcení soudce jsou pak oba nabádáni, aby se snažili na formě péče o dítě dohodnout. Mohou využívat i rodinných poradenských zařízení.
Jsou jasně stanoveny termíny a kroky, ke kterým by měli dospět. Sleduje se, jestli rodiče na setkání chodí a zda spolupracují, protože v opačném případě to může soudce vyhodnotit jako projev nezájmu o blaho dítěte.
Apeluje se na rodiče, aby upozadili vzájemné animozity
Oba rodiče jsou předem zpraveni, jak proces probíhá a co hrozí, pokud se rozhodnou vydat cestou soudního procesu. K dispozici mají i příklady možných dohod. Pokud si dohoda vyžaduje více času, lze proces prodloužit, ale podle Novákové k tomu zatím nedošlo. Mnohdy ani rodiče nepožadovali, aby soud ustanovil pravidla styku s dítětem, protože oba deklarovali, že se dokážou domluvit.
Ďábel v detailu se vyjeví při pohledu na běžnou praxi. „Většinou to chodí tak, že pokud se třeba matka obrátí na OSPOD, hned jí začnou pomáhat, vyslechnou si její příběh, začnou sepisovat její návrh. Otec pak už nemá k OSPOD nikdy důvěru. On totiž u toho nebyl, nemohl nic dementovat, uvést na pravou míru, má pocit, že OSPOD na základě verze matky zaujal nějaké stanovisko,“ popsala Nováková.
Podle Oldřicha Matouška z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, který se rozvodovou problematikou dlouhodobě zabývá, je pro úřady těžké udržet si objektivitu. „Matka například tvrdí, že otec měl 32 milenek, dva roky bral pervitin a je násilník. Otec zase připustí jen pět milenek, braní drog odmítá a násilí se podle něj měla dopouštět matka, když nechtěl platit její dluhy. Kdo má pravdu?“ ptá se Matoušek.
Na rivalitu doplácí dítě
Jestliže se oba tábory zatvrdí, pak to zpravidla vede k válce advokátů s četnými odvoláními. „Systém pak hledá chyby rodiče, prověřuje je, chodí je zkoumat do domácnosti. Rodič je v pozici zkoušeného, souzeného, aniž by něco špatného udělal. Pak není schopen se v takovém klimatu upozadit, orientovat se na dítě a snažit se dohodnout,“ uvedla Nováková.
Na konci tahanice nakonec vstane vítěz a poražený, přičemž pak jeden odmítá rodičovskou roli druhého a dítě se stává zbraní v rukou toho, který „získal“ výhradní péči.
A nejvíc to semele dítě. „Když rodiče nejsou schopni se domlouvat, tak je na tom to dítě mnohem hůř, než kdyby jednoho z nich nemělo vůbec vidět,“ řekla Nováková. Podle ní si pak třeba vytváří pravidla, že u matky se otec nezmiňuje a u otce se nesmí o matce mluvit hezky.
„Z toho jsou pak vyprahlé a vyčerpané. Dítě se vnímá jako součást matky a otce, ale když rodiče znevažují jeden druhého, tak dítě dospěje k tomu, že jeho bytí nemá cenu, stejně jako vše ostatní,“ popsala.
Oba rodiče jsou zpraveni, jak proces probíhá a co hrozí, pokud se rozhodnou vydat cestou soudního procesu
„Anebo dítě zaujme bezpečnostní strategii, zapouzdří se a je hodně ploché v emocích, protože vidí, že emoce přinášejí vyčerpání, zklamání, a bojí se je prožívat naplno. To si často nesou i do budoucího života a podle toho taky vypadají jejich vztahy,“ dodala Nováková.
Kromě omezení traumat však inovativní systém přináší i úspory. Například není nutné najímat si advokáty. Ušetří se také na znaleckých posudcích, které představují desetitisícové částky. Uleví se i justici, protože zátěž na opatrovnických soudech patří k jedné z nejvyšších.
Snad i proto se nová praxe začala šířit do dalších regionů, uchytila se například v Mostě, Kladně, Náchodě, Chomutově, zájem jeví i Praha.
