Článek
Pane předsedo, minulý týden Sněmovna přehlasovala prezidentovo veto zákona o střetu zájmů. Vnímáte to jako své vítězství?
V této věci nechci používat termíny vítězství a porážka. Jsem spíš smutný z toho, že bylo nezbytné takový zákon přijmout. Vždy tady platilo staré pravidlo, že kdo zastupuje daňové poplatníky ve vztahu k podnikatelům, kteří obchodují se státem, může zastupovat jenom daňové poplatníky. V okamžiku, kdy zástupce daňových poplatníků obchoduje sám se sebou, protože zastupuje i vlastnická práva firem, které se státem obchodují, tak to je něco nemožného a nehorázného. Dvacet let zpátky platilo pravidlo, že to není možné. Bohužel časy se změnily. Změnila se i tolerance médií, co je a není možné pro veřejného funkcionáře. Takže musel nastoupit zákon jako minimum morálky, který říká co se má nebo nemá, co je slušné a co není slušné.
A proč jste stejný zákon neprosazovali dříve? Politici hnutí ANO argumentují, že ve vládách, ve kterých jste seděl i vy, byl Aleš Řebíček, jehož firma Viamont zbohatla během jeho ministrování.
Všichni ministři, kteří byli v podobném podezření, se alespoň formálně s tím problémem vypořádali. Aleš Řebíček firmu prodal, Vít Bárta ji převedl na svého bratra, Kamil Jankovský ji převedl na svého syna. Můžeme samozřejmě spekulovat o tom, jak to pak obcházeli nebo neobcházeli. U nich navíc bylo jen riziko konfliktu zájmů. V případě pana ministra Babiše jde o riziko oligarchie, které mění charakter společnosti.
Oligarcha je bohatý podnikatel, který uchopil zákonodárnou a výkonnou moc proto, aby ji používal ve prospěch svých velkopodnikatelských zájmů, aby mohl dostat ze státu co nejvíce dotací nebo zakázek. Což logicky dopadá na zbytek podnikání, zejména na střední třídu. Ta mizí a všichni ostatní jsou nějakým způsobem závislí na oligarchické státní moci a to už je jiný charakter státu a jiný charakter společnosti, než demokracie pro všechny. V demokracii se na bohatství společnosti pokud možno podílí co nejvíce lidí, kteří jsou schopni tvořit a produkovat.
Andrej Babiš počítá, že své firmy dá do svěřeneckého fondu. Čímž vše zůstane při starém, protože mu zákon nezabrání ovlivňovat zakázky ve prospěch firmy, kterou má pouze zaparkovanou ve fondu. Není potom ten zákon kontraproduktivní, protože jste jím pouze Andreji Babišovi nahráli k argumentaci, že se všechny zkorumpované politické strany spikly proti němu?
To bychom museli předpokládat, že co volič, to blbec a já si to nemyslím. Já si myslím, že lidé nejsou hloupí, že si umí dát jedna a jedna dohromady a že když někdo obchází zákon, aby prospěl sám sobě a svým firmám, tak není věrohodný.
KDU-ČSL i ČSSD se dnes významným způsobem podílejí na tom, že posouvají společnost směrem k oligarchii.
Preference, které má TOP 09 a které má ANO, zatím ukazují spíš na to, že voliči věří Andreji Babišovi.
Preference je věc jedna a volební výsledky druhá. Volby budou v říjnu a znovu opakuji: jsem hluboce přesvědčen, že lidé nejsou hloupí a že pokud někdo obchází zákon proto, aby se obohacoval, tak je to vidět. A když to lidé uvidí, tak si z toho také něco pro sebe vyhodnotí.
Překvapilo vás, že ten zákon prezident vetoval?
Ne. To je účelové spojení dvou pragmatických populistů, kterým v tuto chvíli vyhovuje spolupracovat. Předpokládal jsem to. Když pan ministr Babiš navštívil pana prezidenta a říkal: 'Přinesl jsem panu prezidentovi tlačenku a řekl jsem mu, že ten zákon je protiústavní.' Tehdy jsem z legrace psal na sociální sítě: Kde je pan doktor Ištván (olomoucký vrchní státní zástupce)? To je přece zjevný korupční pokus, protože chce za tlačenku prezidentské veto. Říkal jsem to v žertu, byť jsem viděl mnoho trestných obvinění za věci, které jsou ještě absurdnější než tento příklad. To veto samozřejmě nebylo za tlačenku, ale oba dva pánové teď mají pocit, že je pro ně jejich spojenectví výhodné, tak si navzájem vycházejí vstříc. Oba dva jsou ale přesně ty typy, že kdyby to spojenectví výhodné nebylo, tak se zítra bez rozpaků zase navzájem podrazí.
Před časem jste vyzval ostatní pravicové strany, abyste se spojily do voleb. Jak vaše snaha dopadla? U ODS jste příliš nebodoval.
Pokud chceme devět měsíců před volbami principálně zvítězit nejenom nad oligarchií, ale také nad socialisticko-komunistickými idejemi, tak jediný reálný postoj je společný blok na společné kandidátce parlamentních stran od středu doprava.
Setkal jsem se s odmítavými až zdrženlivými reakcemi. Svědčí to o tom, že takový cíl nemáme, a řada subjektů spíše přemýšlí o svém nejvýhodnějším postavení pomyslného konkursu, kdo půjde dělat junior partnera vítěznému hnutí ANO. My se takového konkursu nezúčastníme. Junior partnera je možné dělat demokratické straně, nikoli oligarchovi, který chce změnit charakter společnosti a v tom případě se na tom podílet. KDU-ČSL i ČSSD přes svoji verbální rétoriku se dnes významným způsobem podílejí na tom, že posouvají společnost směrem k oligarchii.
Jak jste přišel na to, že ANO chce změnit charakter státu?
Vždyť ho mění. Vždyť nastavené podmínky podnikání nahrávají velkým na úkor malých. Kolik chcete příkladů? Národní dotace pro potravináře se v okamžiku, kdy pan Babiš vstoupil do vlády, zvýšily třikrát. A to jenom pro velké firmy, které musí mít minimálně dvě stě padesát zaměstnanců. A tak vydělávají jen velcí, zejména Agrofert. A ti malí, kteří nemají dvě stě padesát zaměstnanců, si na dotace nesáhnou. Naposledy ve středu byl schválen vinařský zákon. Zase nahrává velkým na úkor malých. Mohu vám dát desítky příkladů, kdy tato vláda nastavuje podmínky tak, aby to vyhovovalo velkým na úkor středních a malých, které to zatěžuje, buzeruje a postupně likviduje. To je změna charakteru společnosti, protože opravdová a plnohodnotná demokracie stojí a padá se širokou střední třídou. Buď bude několik oligarchů a všichni ostatní jsou na nich závislí nebo široká střední třída svobodná, hrdá, samozřejmě taková se potom špatně ovládá.
Kromě vás nikdo neříká dopředu, že s Andrejem Babišem nikdy do vlády nepůjde?
To je pravda. U TOP 09 je principiální a neobchoduje se svými principy. Jsem jediný, kdo to říká zcela otevřeně - jsme připraveni ke spolupráci s každou demokratickou stranou. Nejsme připraveni dělat kompromisy s oligarchou v tom, že ho budeme podporovat v jeho osobních zájmech.
Ale vždycky jste říkal, že politika je kompromis.
Politika je kompromis v rámci ideových střetů. A lze si představit i kompromis mezi pravicovou demokratickou stranou levicovou a demokratickou stranou. Kompromis není sprosté slovo v rámci ideových střetů. Ale nemůžete dělat kompromis s někým, kdo prohlásí parlament za žvanírnu a chce společnost řídit autokratickým způsobem.
Otázka je, jestli potom pro vás bude ještě v politice místo?
Tuto otázku si mohli klást demokraté ve 20. letech v Itálii. Jim se to tenkrát nepovedlo a dvacet let vládl Mussolini. Já jsem přesvědčen, že nám se to povede a že plnohodnotnou parlamentní demokracii ubráníme. Chcete-li se ptát jestli je to výhodné, tak to nevím. Možná není, ale je to nutné. My si zavíráme cestu do vlády s oligarchou. Ale je tady mnoho parlamentních demokratických stran a já si umím představit řadu konfigurací vlády bez oligarchy.
I se socialisty?
Sociální demokracie je levicová strana a hledat s ní kompromis například v hospodářské politice by bylo nesmírně obtížné, ale ne nemožné a neriskovali bychom demokracii. Já si myslím, že všechny demokratické strany od sociální demokracie přes ODS až po TOP 09, od leva doprava, by měly cítit silnou odpovědnost za nejmenší společný jmenovatel, který mají - a to je demokracie.
Bývá většinou zvykem, že opoziční a vládní strany se střídají, nebo minimálně že preference opozičních stran stoupnou. V tomto volebním období to nevidíme. Pravice je pořád v depresi. Čemu to přičítáte?
Nutno říct, že marketing hnutí ANO je mimořádně šikovný, byť jsem ještě nezažil vládní stranu, která dokáže mít opoziční rétoriku. Trhá to mozek z hlavy, nedává to žádný smysl, ale kupodivu to funguje. Je to nový fenomén, ale nejenom my, ani koaliční partneři zatím moc nevědí co s tím.
Každopádně pravice je na úbytě. Myslíte si, že to má vnější důvody, nebo vaše vlády pravicovým voličům pravicovou politiku znechutili?
Nechci se vymlouvat, ale měli jsme obrovskou smůlu, protože jsme měli vládní odpovědnost v době největší celosvětové krize od roku 1929. Na to bohužel skončilo v Evropě sedmnáct vlád. Voliče ale málo zajímají objektivní podmínky, protože pro ně za krizi mohou lidé, kteří byli u vlády. Je to tedy logicky obrovská daň, kterou jsme zaplatili. TOP 09 platí ale docela nezaslouženou daň i za to, jaké byly mechanismy a etické zásady premiéra (Petra Nečase pozn. red.) při řízení Úřadu vlády a celé vlády. O tom jsme neměli tušení, ale vliv pánů Rittiga a dalších na Úřad vlády, který se ukázal jako pravdivý, nás logicky poškodil společně s ODS. Byť to byl problém jen ODS, nikoliv TOP 09. Za všechno ostatní přebírám odpovědnost včetně vlastních chyb, které jsem udělal. Ale za Rittiga na úřadu vlády TOP 09 žádnou odpovědnost nenesla, byť nás potom mediální vichřice logicky hodila do jednoho pytle.
Čím budete chtít lidi přesvědčit, aby vás přišli volit?
Chceme budovat společnost, která ještě za dvacet let bude konkurenceschopná, bude soudržná a bude přiměřeně solidární. Nedostane se do šílené krize jenom proto, že teď tu krizi nikdo nechce předvídat. Chceme budovat odolnou společnost, která neřeší jen aktuální problémy, ale která dokáže rizika předvídat. Nelze pochybovat o tom, že znovu přijde finanční krize, že se může zhoršit migrační krize, může přijít enviromentální krize a další. Odolnou společnost tvoří kompetentní vedení, která si je těch rizik vědoma a snaží se na ně připravit. Tato vláda neudělala nic z toho, tato vláda těch několik stamiliard, které dostala od Pána Boha, rozházela kolem sebe a ani korunu nepoužila na přípravu odolnosti společnosti proti budoucím rizikům.
Celý rozhovor najdete v sobotním vydání deníku Právo