Dali mu tři měsíce života, nádory ale zmizely

Jisté je to, že od onkologů voják slyšel v září drsnou vyhlídku: Máte tak tři měsíce života, léky už nic nezmůžou. Přede dvěma týdny však vyšetření na tomografu ukázalo, že nádory na plicích jsou pryč.

Všichni obdivují, že Stanislav boj s nemocí nevzdal a i přes ujištění lékařů, že konec je neodvratitelný a Vánoc se nejspíš nedožije, bojoval. „Nemít děti, tak bych to zabalil. Zase takový hrdina nejsem,“ přiznává skromně Stanislav.

„Ale mám rodinu. A kamarády z armády, kteří mě strašně podrželi. Měl jsem cíl dožít se Vánoc. Nakoupil jsem dárky. A pak najednou, před pár týdny, jsem se začal cítit prostě líp. Je těžké to vysvětlit. Cítil jsem, že už to neroste, nešíří se. Tak jsem lékařku požádal o kontrolní CT. Dva dny nato mi zavolala, že snímek je čistý. Rakovina zmizela. I ona z toho byla viditelně zaskočená,“ svěřil se uzdravující se muž.

„Já bych to úplně za zázrak asi neoznačila. Jde o spontánní regresi, řekněme pokračování efektu už proběhlé léčby, byť se ze začátku zdála neúčinná. I to občas vídáme,“ hodnotí totální obrat v prognóze pacienta Jana Prausová, předsedkyně výboru České onkologické společnosti JEP.

„Rozhodně ovšem musím souhlasit s tím, že zvrat významně ovlivnily psychický stav pacienta, jeho zázemí a víra. Klid, který u Standy nastal, když věděl, že vše zařídil, zabezpečil rodinu, dodělal opravy, určitě velmi pomohl. Náš imunitní systém vždy ovlivní stres anebo jeho nepřítomnost,“ dodává Prausová.

První ránu dostal vyučený cukrář ze středních Čech, který se živil jako profesionální voják, na začátku roku 2015. „Našli mi nádor v hlavě. To jsem se dozvěděl od lékařů ve střešovické nemocnici poté, co jsem tam přišel se zvětšenými uzlinami. Udělaly se mi na krku tři boule. Až po chemoterapii mi došlo, o co jde. Neznal jsem nikoho s rakovinou. Tehdy jsem na pokoji poznal čtyři kamarády. Nikdo z nich nepřežil,“ líčí třesoucím se hlasem tvrdý střet s realitou kruté nemoci mladý otec tří dětí.

Stanislav dál zůstával v armádě a věřil, že léčba pomohla. O čtvrt roku později mu ovšem lékaři museli tuto naději vzít. Nádory se objevily v podpaží. To už musel odejít z práce a znovu nastoupil na léčbu – chemoterapii a ozařování.

Jenomže na léky se mu objevila podle jeho popisu po pěti měsících alergie. Trpěl otoky, velkými bolestmi hlavy a dalšími komplikacemi. Když navštívil lékařku, dostal od ní poslední ránu.

„Našli čtyři ložiska na plicích. Lékařka mi řekla, že už to nelze léčit. Ať si ještě užiju děti. Přemýšlel jsem cestou domů, jak to řeknu ženě. Mluvili jsme o tom jen ten den. Pak už ne. Chovali jsme se, jako bych byl zdravý,“ vzpomíná Stanislav.

„Když se to dozvěděli kluci z armády, přijeli a začali mi se vším pomáhat. Chtěl jsem vše připravit a mít hotové, než odejdu. Střechu jsem s jejich pomocí opravil za jediný týden. Nedokážu ani říct, jak moc mi pomohli. I psychicky. Přichystal jsem i Vánoce, aby všechno měli,“ popsal své poslední týdny mladý muž.

Jeho příběh chytl za srdce nejen pacienty, pro které je obrovskou inspirací, ale i lékaře. Stanislav Vajda se stal tváří projektu Srdcerváči – Nadačního fondu pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením, jehož ambasadorkou je sama ředitelka Všeobecné fakultní nemocnice Dana Jurásková.

I Stanislav se rozhodl změnit svůj život a místo obrany pomáhat jinde. Právě ve VFN chce nastoupit do sanitářského kurzu, aby i on byl prospěšný těm, kteří to potřebují.