Dienstbier neuměl vyjednávat, míní Chvojka

Jak říká pan premiér, jedenáct měsíců je stále čtvrtina volebního období. Navíc, když se na to podíváte realisticky, naposledy byly volby do Sněmovny v říjnu, ale vláda se ustavila až na konci ledna. Je tedy možné, že to nebude mise jen na jedenáct měsíců, ale na čtrnáct. Čas splnit tyto úkoly je.

Mám dvě. Chci, aby legislativní rada nadále fungovala nestranně a nezávisle. Nelíbí se mi, co říkal pan ministr Babiš, že je zpolitizovaná. To je nesmysl. Je v ní třicet vážených odborníků na problematiku práva, jsou tam docenti, profesoři z právnických fakult, významní advokáti. Zásadní je čistota legislativního procesu. Je špatně, když je schválen zákon a krátce nato, co projde a je vydán ve Sbírce zákonů, jej musíme novelizovat.

Čeká nás legislativní smršť, neboť se blíží konec funkčního období. Je možné, že se legislativní rada bude scházet častěji než doposud. Nyní se schází jednou za 14 dní.

Druhá má priorita se týká výročí 25 let od schválení ústavy příští týden. Chci udělat kulatý stůl, na který budou pozváni odborníci, lidé, kteří na ústavě pracovali, a lidé, kteří se ústavnímu právu věnují teď. Není od věci zamyslet se nad revizí ústavy. Když se podívám na minulé i toto funkční období, tak změny ústavy nebyly projednány tak, jak by měly. Vždy se řešila nekoncepčně jen dílčí věc.

Určitě ne. Kulaté stoly by měly komplexně projednat všechny změny, které se ústavy týkají. Měl jsem schůzku s předsedou Svazu měst a obcí, panem Františkem Luklem, který by chtěl, aby v ústavě byla zdůrazněna důležitost obcí. Nejen tak, jak je to teď, že obec má vlastní samosprávu. Těch námětů je více – pravomoci prezidenta, Senátu. Je potřeba se o věcech bavit a vyřešit to komplexně jednou velkou novelou, nekouskovat to.

Já jsem pragmatik. Na mnoho věcí, které jsem zdědil po Jiřím Dienstbierovi, jsem se ptal zástupců klubů ve Sněmovně, a co se týče této novely, ta už asi schválena nebude. Leží ve Sněmovně už rok a půl.

Možná že jedním z těch důvodů je, že je ta novela zaměřená jen na pravomoci prezidenta a klouzavý mandát poslance. Když se novelizuje ústava, tak by to mělo být bráno jako zásadní věc a měli by se k tomu vyjádřit odborníci.

Nechci hodnotit svého předchůdce. Udělal mnoho dobré práce. Jsem ale toho názoru, že jedním z důvodů, proč ho pan premiér odvolal, bylo, že pan Dienstbier neměl moc komunikačních schopností.

Když se podívám třeba na zákon o veřejném ochránci práv, pan Dienstbier zákon tlačil proti vůli všech klubů. Jiří Dienstbier neovládl umění vyjednávání. Já se domnívám, že jsem v tomto o něco lepší, znám zástupce ve všech stranách ve Sněmovně a dokážu si věci předjednat.

Je to vládní návrh, vychází z programového prohlášení. Ale podle mého názoru nebyl šťastně uchopen. Dává veřejnému ochránci práv pravomoc navrhnout Ústavnímu soudu zrušení zákona nebo jeho části. To je podle mě mimo logiku legislativního procesu a ústavy.

Jako poslanci a senátoři máme také možnost navrhnout ÚS zrušení zákona nebo jeho části, ale vždy musíme najít 41 hlasů ve Sněmovně nebo 17 v Senátu. Tuto pravomoc má i prezident. Ale všichni jsou volení zástupci lidu. To paní Šabatová není, její pravomoc je odvozena od Sněmovny. Proto to vnímám jako nesmysl.

Pokud se tento zákon dostane do třetího čtení, toto z něj stejně nejspíš vypadne. Naopak je snaha do zákona začlenit pravomoc Sněmovny ombudsmana kdykoliv odvolat. To by byl ten původní návrh úplně vykostěn. Je proto otázka, jestli by nebylo lepší se souhlasem Sněmovny zákon úplně stáhnout a připravit ve zrychleném řízení do Sněmovny verzi průchozí.

Je to zneužitelné. Ombudsman se může většině ve Sněmovně znelíbit. Stabilita toho úřadu je důležitá. Je samozřejmě podstatné, kdo úřad vykonává. Myslím, že paní Šabatová se úřadu chopila způsobem, který se většině poslanců nelíbí. Když ji srovnám s jejími předchůdci Otakarem Motejlem nebo Pavlem Varvařovským, ona úřad vykonává jinak.

Medializuje témata, která spíš společnost rozčilují. Není vnímána pozitivně. Zvenku to vypadá, že paní Šabatová řeší jen šátky a zapomněla na ty lidské problémy, jako jsou sousedské spory a potíže s úřady. Byl bych ale každopádně nerad, kdyby schválení novely ve Sněmovně otevřelo téma jejího odvolání.

Občané mohli v minulosti nabýt dojmu, že vláda dělá kroky, které pomáhají jen menšinám. Nechci, aby to tak bylo vnímáno. Nechci, aby u nás byla mlčící většina, která si to nechá líbit a potom to levici příští rok spočítá. Já se budu věnovat problémům menšin, ale chci, aby můj resort pomáhal i většině.

Je to jedna z priorit. Rád bych více komunikoval se Svazem měst a obcí a se Sdružením místních samospráv. Obě organizace zastupují velký počet starostů a mají námitky proti tomu, jak je zákon koncipován.

Přijatelným kompromisem by byl princip dobrovolnosti. Každá obec by se rozhodla, zda chce do systému vstoupit. Řada obcí řeší otázku sociálního bydlení na vlastní náklady – Ostrava, Brno, Praha 7. Myšlenka je dobrá, budu se snažit, aby byl zákon prosazen.

Proto koncept sociálního bydlení vznikl, aby zatočil s tímto systémem. Sociální bydlení by mělo být pro každého, kdo ze svého příjmu zaplatí 40 procent nákladů na bydlení a nezbude mu více než 1,67násobek životního minima.

Prvním krokem má být vytvoření znaleckého posudku na ocenění vepřína v Letech. Vypracování je zadáno ministerstvu kultury a to na tom ještě pracuje. Předmětem ocenění by měly být jen nemovité věci, pozemky a budovy.

Pokud dojde k dohodě s majitelem, tak bude objekt demolován a rekultivován. Vykoupení by mělo mít na starosti zřejmě Muzeum romské kultury, které by také řešilo soutěž na památník romského holocaustu. Toto prosadil Jiří Dienstbier, já o tom s panem ministrem kultury Hermanem ještě nemluvil. Vyrovnání se s romským holocaustem je ale nutné a důležité.

Návrh podporuji, je to logické. Pokud jeden z partnerů už dítě má, není důvod, aby jeho partner k němu neměl žádná práva. V první i poslední řadě jde o právo dítěte na oba rodiče, byť jsou stejného pohlaví.