Článek
„Při foukání skla se věnuji technice vnitřního tvarování stěny bubliny. Vytvářím realistické portréty, sochy. Při procesu nepoužívám žádné formy, ale tvary vytlačuji různými nástroji zevnitř bubliny,“ popisuje proces výroby.
Jeho díla mají odlišnou strukturu od těch, která jsou vytvořena odlišnými technikami, například tavenou plastikou nebo foukáním do forem. „Na mých lebkách je sklo hladké a bez jizev, tvary se vytlačují zevnitř a detaily zvenku,“ říká.
Umělecké sklo je o soustředěnosti
Jeho technika je však časově náročná. „Záleží to hlavně na velikosti výrobku. Je to hodně o soustředění, s čímž nemám moc problém. Některé výrobky zvládnu za tři, čtyři hodiny, jiné mi zaberou dva dny,“ dodává.
Po půl roce, který strávil převážně na uměleckých školách ve Spojených státech a na konferencích ve Francii a Španělsku, si vzal na měsíc volno. „Ale těším se, až si zase půjdu odpočinout do práce. Praha je vždycky náročná. Nakonec je to v práci lepší,“ řekl.
Se sklem pracuje od svých třinácti let. „Sklo od mých začátků prošlo určitým vývojem. Tenkrát jsme ale jako skláři ve fabrikách moc nevěděli, co se dělá ve světě. Dřív bylo sklo uzpůsobené produkcí dané firmy, dnes se dělají spíše umělečtější věci. Sklo má teď i delší dobu zpracovatelnosti,“ říká dále Janecký.
Světoběžník by se rád vrátil
V posledních letech se z něj stal „světoběžník”. Stačí nahlédnout do jeho diáře. Koncem září odlétá na konferenci do Velké Británie, pak letí na Aljašku, do Chicaga, následuje Mexiko, kde chystá na příští rok velkou výstavu, New York. Má ale sen, vrátit se zpět do severních Čech, kde se sklářstvím začínal, a založit si svou dílnu.
„Je to takový můj sen, ale všechno je to o financích. Chtěl bych sem přitáhnout studenty, co učím v Americe, spolupracovat tu se svými kamarády. Zatím to ale moc nevypadá,“ uzavřel.