Článek
O dva roky dříve přitom byla situace opačná – starší byl rozhodnutím soudu svěřen otci a mladší matce. Způsob zacházení s dětmi tak v tomto případě ze všeho nejvíc připomíná hru „škatulata, hejbejte se“.
Jedná se o další z případů umisťování dětí do ústavů, na které Právo v posledních týdnech upozorňuje. Odnětím z péče jednoho z rodičů se podle představ justice či znalců má dítě naučit lásce k druhému rodiči.
Celý popsaný příběh se začal psát před čtyřmi lety, kdy se rodiče chlapců začali rozvádět. Soud nejprve svěřil děti do péče matky, starší hoch se ale v polovině roku 2013 po jedné z návštěv u otce rozhodl, že by chtěl bydlet s ním, a soud mu vyhověl.
U otce jako v černé díře
Po roce ale hoch utekl zpět k matce a bratrovi s tím, že už otce nechce vidět, a čas strávený u něj pak u psycholožky popsal jako pobyt v černé díře. Další rok a půl pak žil fakticky s matkou, i když soudně byl stále svěřen do péče otce.
Pak se do případu vložila soudkyně Okresního soudu v Novém Jičíně Petra Kafková. Ta nejprve v červenci 2015 odmítla návrh otce, aby dostal do péče mladšího syna.
Protože chlapci ale odmítali chodit na stanovené návštěvy k otci, nařídila soudkyně tříměsíční rodinnou terapii. Terapeutka Leona Hozová však po několika sezeních konstatovala, že pokus sblížit děti s otcem selhal.
Na Silvestra do ústavu
„Chybí vůle obou stran spolupracovat. Rozdělovat děti by nebylo šťastným řešením. Celá situace je velmi složitá, proto navrhuji znalecké posudky,“ stojí v její zprávě s tím, že oba rodiče děti manipulují a bojují o vítězství ve svém sporu. V reakci na to pak soudkyně zahájila řízení o umístění dětí do ústavu.
„Starší syn se otce bojí, má panické ataky, když má přijet. Mladší si přeje být s matkou a nechce, aby za ním otec jezdil. Ať vědomě, či nevědomě, matka svým postojem vztah dětí k otci zásadně poškozuje. Prostředí u matky je pro děti nebezpečné a ohrožující. Cesta nápravy se může uskutečnit jedině v neutrálním prostředí, kde děti nebudou ovlivňovány proti otci a kde se s nimi bude na obnovení vztahu intenzivně terapeuticky pracovat,“ rozhodla krátce po Vánocích 2015 o tom, že děti mají být 31. prosince předány do ústavu.
Sama přitom do protokolu zapsala, že starší chlapec ji u jednání se slzami v očích prosil, aby mohl zůstat s matkou. Za syny mohla matka jen dvakrát týdně na krátkou návštěvu, setkávání s dalšími příbuznými se pak nemohlo uskutečňovat.
Po ústavu rozdělení
Výjimku z návštěv ústav neudělal ani na narozeniny mladšího hocha, když jej tak matka chtěla aspoň zahlédnout, musela se v přestrojení posadit do nedaleké restaurace. „I když jsem syny nijak nekontaktovala, pracovníci ústavu na mě přesto zavolali policii,“ upozornila žena.
Ani po půl roce v ústavu nedokázali jeho pracovníci přesvědčit bratry, aby měli otce rádi. Starší se vůči němu stále jasně vymezoval, mladší se s ním dokázal bavit, podle zprávy z ústavu byl ale pod negativním vlivem staršího sourozence.
Když tedy tento experiment nevyšel, soudkyně se rozhodla děti z ústavu vzít zpět a rozdělit je. Staršího odňala z péče otce a svěřila do péče matky a mladšího vzala z péče matky a poslala za otcem.
Když přitom pouhý rok zpět žádal otec mladšího syna do péče, ta stejná soudkyně to odmítla.
„Základní potřebou nezletilého dítěte předškolního věku je především bezpečné a klidné zázemí, přítomnost a péče nejdůležitějších vztahových osob, kdy nelze pochybovat o tom, že je to pro nezletilého právě matka,“ napsala tehdy do rozsudku.
Celý případ stále ještě není u konce, zacházení s dětmi prověří odvolací soud.