Článek
Již letos mělo Česko jako členská země OSN, Evropské unie a OECD dávat na tyto účely tolik financí, kolik odpovídá 0,33 procenta hrubého národního důchodu (HND).
Podle Českého fóra pro rozvojovou spolupráci by to mělo tedy být zhruba 12 miliard korun. Skutečnost je jiná – loni poslalo Česko jen 4,7 miliardy, letos to má být 4,993 miliardy korun.
Ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek (ČSSD) předkládá nyní vládě zprávu, kterou má Právo k dispozici a v níž uvádí, že suma do roku 2020 postupně naroste na 7,018 miliardy korun. Ani to Česko nepřiblíží ke splnění závazku.
„ČR tento závazek nenaplňuje, souhrn aktivit financovaných z veřejných prostředků a zaměřených na podporu rozvojových zemí v roce 2014 činila 0,11 procenta HND, což ČR řadí na 26. místo z 28 členských zemí výboru OECD pro rozvojovou pomoc,“ přiznává ve zprávě Zaorálek.
Nejsme jediní
Horší než Česko jsou jen Polsko a Slovensko. Z tabulky, která je součástí dokumentu, vyplývá, že tento závazek neplní dalších 12 států, mezi nimi např. Rakousko, USA, Kanada, Japonsko či Itálie. Ještě vyšší cíl stanovený OSN na rozvojovou pomoc, který je ve výši 0,7 procenta HND, plní dokonce pouze pět států. I proto byl loni posunut termín pro dosažení stanovených limitů až na rok 2030.
„ČR obecně patří k zemím, které jsou diplomaticky aktivní, a jsme hodně aktivní v humanitární oblasti i v oblasti rozvojové pomoci. Samozřejmě bychom mohli vynakládat větší množství finančních prostředků. Je to otázka priorit,“ řekl Právu premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD).
Jak dodal, není stoupencem směrných čísel, která by byla mechanicky porovnávána. „Vždycky je třeba zohlednit situaci jednotlivých zemí, jejich vyspělost, jejich míru přerozdělování. Země, které třeba dávají větší rozvojovou pomoc, mají větší rozpočty, protože mají větší zdanění a mají i větší míru přerozdělování,“ uvedl premiér.
Mezi prioritní země, kam ČR posílá peníze a kam počítá s pokračováním finanční pomoci i po roce 2017, jsou např. Afghánistán, Etiopie, Moldávie, Gruzie, Kambodža, Zambie či palestinská autonomní území. V případě konkrétní potřeby bude ČR pomáhat i Ukrajině, Iráku a Sýrii, případně Barmě.
Po roce 2017 by měla skončit finanční pomoc pro Mongolsko, Kosovo či Srbsko. Již teď se postupně uzavírá pomoc putující do Angoly, Jemenu a Vietnamu.
Chybějí dohody
Měnit se má i účel poskytované pomoci. V budoucnu půjdou peníze hlavně na životní prostředí, do zemědělství, vzdělávání, sociálních a zdravotnických služeb, energetiky a také na budování veřejných institucí a na podporu demokracie. Tak třeba v Etiopii půjde o rozvoj zemědělství, vodního hospodářství a vzdělávání. V Zambii to budou i sociální a zdravotní služby, v Kambodži energetika. Pomoc při budování veřejné správy obdrží Bosna a Hercegovina, Gruzie a Moldavsko.
Podle Sobotky má být navyšování rozvojové pomoc provázáno s migrační nebo bezpečnostní politikou. „My, jako ČR i EU, často pomáháme zemím, se kterými nemáme ani návratové dohody. A pak když dojde na problémy v oblasti nelegální migrace, tak najednou zjišťujeme, že nemáme partnery. To by se stávat nemělo,“ podotkl Sobotka.
Jako příklad uvedl Afghánistán, kde působí již patnáct let čeští vojáci a kam plynou peníze na humanitární a rozvojovou pomoc, ale dohoda o vracení uprchlíků chybí.