Míst pro invalidy je moc, stěžují si nakupující

Právo už informovalo o tom, že ne vždy tito bezohlední lidé páchají přestupek. Záleží na tom, zda je parkoviště soukromé, což běžný návštěvník nemá šanci poznat, a zda je místo řádně označené nejenom znakem vozíčkáře na zemi, ale i svislou značkou.

Na článek reagovala řada čtenářů, kteří se podivovali, proč je parkovacích míst pro invalidy v nákupních galeriích tolik.

V české populaci je podle údajů Českého statistického úřadu z roku 2014 desetina zdravotně postižených. Počet parkovacích míst v nově stavěných budovách určuje vyhláška ministerstva pro místní rozvoj (MMR).

Jak Právu vysvětlila jeho mluvčí Veronika Vároši, pokud je parkoviště určené veřejnosti, tedy třeba návštěvníkům obchodů, a má kapacitu víc než 500 míst, musí mít dvě procenta z nich vyhrazená pro invalidy. Jinak úřady parkoviště nezkolaudují.

Příkladem může být jedno nákupní centrum v Praze, které má celkem 3200 stání a 65 z nich je určených pro tělesně zdravotně postižené. Navíc lidem může připadat, že je míst hodně i z důvodu, že jsou hned u vstupu, kde na ně každý hned vidí.

Vyhláška je platná od roku 2009 a podle mluvčí Vároši není na pořadu dne stanovený počet míst měnit. „Tento systém nejlépe odpovídá skutečné potřebě uživatelů,“ sdělila Právu.

Proti předchozí vyhlášce z roku 2001 se počet míst pro zdravotně postižené naopak zredukoval. Tehdy platilo, že na každém parkovišti, které má více než čtyřicet míst, musí invalidé dostat pět procent, tedy nejméně dvě stání.

To, že míst pro invalidy v nákupních centrech je dostatek, potvrdil i předseda Národní rady osob se zdravotním postižením Václav Krása. Sám prý většinou problém při nákupech nemá. Jiná situace je podle něj ale na ulicích, když třeba vozíčkář potřebuje něco vyřídit na úřadech, v bance nebo pojišťovně.

Nejčastější problém je prý s majiteli luxusních aut, respektive s lidmi, kteří si myslí, že pravidla pro ně neplatí. „Už několikrát jsme to auto zablokovali svým vlastním, aby ten člověk musel jít za námi,“ sdělil Krása s tím, že dotyčného to sice většinou naštve, ale na druhé straně pak pochopí, že se nechoval správně.

Vyhláška ministerstva pro místní rozvoj ovšem neurčuje jenom počet míst pro invalidy, ale i množství stání pro rodiny s dětmi v kočárku. Těch by mělo být v nákupních střediscích vybudovaných po roce 2009 jedno procento.

Policie dokonce může zasahovat v případě, že na místě pro osoby s kočárkem parkuje někdo jiný. Ovšem stání musí být vyznačené nejen symbolem kočárku na zemi nebo jiným piktogramem, ale i svislou značkou Vyhrazené parkoviště a dodatkovou tabulkou s vymezením.

„Může být vymahatelné, ale značení musí být jasné a konkrétní, například symbol kočárku je nedostačující,“ objasnil mluvčí ministerstva dopravy Tomáš Neřold. Potom policie může zkontrolovat, zda řidič takového auta má s sebou skutečně dítě v kočárku.

„Pokud tam parkuje někdo, kdo neprokáže, že naplnil tuto povinnost, tak v takovém případě tam lze tuto povinnost stanovenou dopravní značkou vymáhat,“ uvedl ředitel dopravní policie Tomáš Lerch.

Podle ministerstva dopravy může policie v takovém případě vůz nechat odtáhnout a majiteli hrozí za neoprávněné stání ve správním řízení pokuta až 2500 korun.

Ve většině obchodních center jsou ovšem parkovací místa pro rodiny s dětmi vyřešená znakem kočárku na silnici, tedy označením, které je právně nevymahatelné. Sami provozovatelé nebo jejich ochranka nemají pravomoce udělit řidičům jakoukoli sankci.

Manažeři obchodních center si proto stěžují, že nemají dostatečná oprávnění k tomu, aby zajistili, že na místech pro rodiny s dětmi neparkuje někdo jiný.

„Zákon nám nedává žádnou oporu pro takovou kontrolu. Přirovnal bych to k otázce, jak dopravní podnik dohlíží na to, že mladší uvolňují místa starším? Jediné, co můžeme zkusit, je domluva, ale věřte, že to není nic, co by fungovalo,“ sdělil Právu ředitel dalšího pražského obchodního centra David Pažitka.

Na správné parkování u nich dohlíží bezpečnostní agentura, která v případě zjištění nějakého protiprávního jednání může zavolat policii.