Článek
„Mnozí oprávnění požadují provádět exekuci pohledávek i v případě, kdy je předem jasné, že exekuce nebude s ohledem na majetkové poměry dlužníka úspěšná. Náklady vedených řízení v případě nevymožení nám v praxi nikdo nehradí,“ řekl Právu člen prezidia Exekutorské komory ČR Petr Polanský. To samé konstatují desítky dalších exekutorských úřadů.
Zhruba čtyřicet procent exekučních případů totiž končí fiaskem. Největší problém je u vícečetných exekucí, přičemž tři a více exekucí má u nás půl miliónu lidí.
Počet nových dlužníků v exekucích sice neroste, ale roste počet těch, u nichž je pravděpodobnost vymožení mizivá. Za dva roky se množství osob s více než deseti exekucemi zvýšilo o čtvrtinu. U většiny se exekuční řízení zahájí, ale pak je odloženo.
Exekutorská komora se právě tím vymezuje vůči tvrzení ministra spravedlnosti Roberta Pelikána (ANO), který návrh zákona, aby věřitelé exekutorům povinně platili zálohy, považuje za „nepřípustný zákon o blahobytu exekutorů“.
EK: Ne blahobyt, jen kompenzace
„Zálohy jsou ale kompenzací prokazatelných nákladů, které máme s exekucemi a které musíme provádět, a přitom nemůžeme ovlivnit výsledek. Záloha se nevztahuje na odměnu exekutora, tu exekutor v případě bezvýsledné exekuce nedostane,“ tvrdí Polanský.
Podle něho se musí urychleně řešit otázka úhrady nákladů u bezvýsledných exekucí, jinak se právo stane nevymahatelným, a to bez ohledu, jestli bude, nebo nebude místní příslušnost exekutorů zavedena.
Některé větší exekutorské úřady v tom ale problém nevidí. Podle nich, pokud bude zachována možnost, že si věřitelé mohou vybrat jakéhokoliv exekutora, nejen podle místa bydliště či sídla dlužníka, jak se v zákoně navrhuje, náklady i neúspěšných exekucí unesou.
Jiné, menší exekuční úřady, však na odborných konferencích už tvrdí, že jsou existenčně ohroženy, respektive začínají na exekucích vydělávat tak málo, že nepokryjí ani náklady.
V důsledku dochází k tomu, že člověk má sice rozsudek od soudu, že mu je ten či onen povinen vrátit peníze, ale exekutor rovnou řekne, že si takový papír můžete akorát pověsit na zeď, protože povinného stejně neužene.
Právo již v minulosti popisovalo případ staré paní, která takto soudně sice zvítězila nad jedním ze „šmejdů“, který jí měl podle soudu vrátit deset tisíc za předraženou deku, ale exekutor jen pokrčil rameny.
Sedmdesát procent případů do 20 tisíc
Nebo lidé, od nichž kutnohorský podnikatel Václav K. vybral zálohy na rekonstrukce, ale neudělal je. Mají v rukách pravomocné rozsudky, exekutoři jim ale tvrdí, že řízení nemá smysl ani zahajovat. Přitom jde podle odhadů celkově o statisíce.
Exekutorská komora zároveň Právu sdělila, že po očištění od velkých, mnohamiliardových pohledávek na jednom případě se průměrná výše jedné exekuce pohybuje kolem devíti tisíc korun, přičemž 70 procent pohledávek vymáhaných soudními exekutory je do dvaceti tisíc korun na jistině.
Předpokládané zálohy by tak podle Polanského byly nižší, než se dosud kalkulovalo.
„Zajímavý je ještě jeden pohled. Stát exekuční vymáhání nehradí, navíc však získává 21 procent DPH jak z náhrad nákladů exekuce, tak i odměny exekutorovi, které hradí dlužníci,“ poukazuje Polanský na fakt, že na dlužnících, z nichž se něco vymůže, vydělává nemalé peníze také státní kasa.
Pak ale stát zase naopak platí nemalá vydání na ty samé lidi, protože spadnou na sociální dno a dlouhou řadu let vyžadují dávky.
Roste počet lidí, u nichž je pravděpodobnost vymožení dluhu exekucí mizivá
Záznam má 700 tisíc lidí Registr dlužníků Solus eviduje záznam u osmi procent dospělých obyvatel ČR. Celkem jde o více než 700 tisíc lidí s dluhem po splatnosti u některé ze společností v Solus.
Jedná se o významné dodavatele zboží a služeb, například telekomunikačních. Celková dlužná částka po splatnosti, evidovaná v registru, dosáhla ke konci roku 52,7 miliardy korun.
