Článek
„Ráno táta odchází do práce, ještě když spím, vrací se, když už spím. Máma se stará o mladšího bratra. Stavíme dům, takže o víkendech je rozhodnuto na několik let dopředu. Tak si povídám s počítačem,“ svěřil se Právu dvanáctiletý Jakub.
Dárky, které dostane, bere jako důkaz, že ho rodiče přesto mají rádi, stojí o něj, i když na něj a jeho problémy mají málo času či vůbec nezaregistrují, o čem přemýšlí, co ho trápí.
„Vím, že rodiče museli šetřit, táta chodil dokonce po práci na brigádu, když mi chtěli pořídit nové vybavení na hokej, který hraju a po kterém jsem toužil. Dělali to pro mne, vím, že i proto neměli tolik času,“ říká čtrnáctiletý Pavel.
Děti chtějí být s rodiči
Deficit společně tráveného času, kdy je přítomen jak otec, tak matka a rodina aktivně tráví společně čas, je jedním z největších problémů vztahů v rodinách s dětmi, potvrzují psychologové.
Děti by přitom o větší kontakt s rodiči velmi stály. Podle projektu „Minisčítání“ Českého statistického úřadu, který je zaměřen na postoje dětí ve věku devět až patnáct let, by například přes 55 procent dětí víkend chtělo trávit společně s rodiči na výletě či na sportovní akci. Pokud by se vyskytl problém, téměř dvě třetiny dětí by se s ním ihned obrátily na rodiče či blízkého příbuzného.
Využít každé chvíle
Rodiny se v současné době málo scházejí i při společném jídle, zavedl se nešvar, že každý snídá, obědvá a večeří, kdy má chuť a čas. Jídlo ale nemá jen funkci výživovou, je to i příležitost pro kontakt s rodinou.
„Společně jíme většinou jen o Vánocích,“ říká desetiletý Petr.
„Máma nám ve všední dny nachystá snídani, na oběd jdu ve škole, večer si řeknu, když mám hlad. Když jsme náhodu doma všichni ve stejný čas, tak si každý vezme talíř – táta k televizi, já k počítači, brácha k počítači a máma jí, když současně krmí psa,“ dodává.
„Nedostatek času, společně strávených chvil, nedostatek komunikace je největším zdrojem konfliktů a problémů v rodině, vzájemného odcizení. O problémech se pak stydíme mluvit nebo to neumíme, nenaučíme se komunikovat, důvěřovat si,“ říká socioterapeutka Marie Macháčková z poradenského centra ROSA.
„Nejcennější v životě nejsou ani značková košile či mobil, ale právě společné chvíle, které se již nikdy nevrátí a nedají se koupit. Mají zejména pro život dětí, formování jejich charakteru větší význam než drahé hračky a předměty,“ dodává.
Pro posílení vzájemných vazeb, kontaktů, navázání důvěry je proto podle Macháčkové třeba využít každé chvilky. „Právě proto, že se už nikdy nevrátí a zpřetrhané vazby, nikdy nenavázané vztahy s dětmi se pak tvoří či obnovují těžko. Pokud se to vůbec podaří,“ vysvětluje.