Exekutor vystěhoval umírající mámu se synem autistou

Helena je nyní doma, kde si mobilní chemoterapií pouští v tomto týdnu do těla 48. dávku léků. Její jedenadvacetiletý syn trpící autismem se totiž o sebe sám nepostará, to ale státním úředníkům nebránilo v tom, aby mu v osmnácti letech odňali nárok na příspěvek. S plnoletostí totiž podle nich přišlo i vyléčení. Přiznán mu byl nově jen 1. stupeň invalidity a z devíti tisíc měsíčně se stal osmisetkorunový příspěvek.

Helena před Ladanovým narozením provozovala penzion v Praze 5. Když byly synovi tři roky, byl mu diagnostikován autismus. Matka nezvládala výchovu velmi hyperaktivního dítěte, a tak penzion prodala a věnovala se pouze jemu. Ve stejné době je také opustil Ladanův otec, původem z Afriky.

S osmisetkorunovým příspěvkem začala mít Helena problémy s placením nájmu. Dluh se vyšplhal na 180 tisíc korun. Žádala o splátkový kalendář. Po soudních tahanicích a opětovném přiznání příspěvku na péči o osobu blízkou posílil rodinný rozpočet o čtyři tisíce korun za druhý stupeň postižení. Helena tak začala vše splácet.

Exekutor byl však nemilosrdný a 10. listopadu u nich zaklepali lidé, kteří matce umírající na rakovinu a jejímu synovi autistovi sdělili, že se musí co nejdříve z magistrátního bytu vystěhovat.

„Obracela jsem se na všechny možné instituce, ale dlouhá léta marně. Nyní mi nabídli pomoc na naší radnici v Praze 13. Jde o byt na ubytovně,“ řekla Právu paní Helena.

„Byla jsem se tam podívat. Je to opravdu zanedbané, potřebovalo by to dát dohromady, ale na to nemám peníze,“ pokračovala.

„Ani samotné stěhování si nedokážu představit. Sama ani nemám sílu nám sbalit věci. Tady platíme 6400 korun měsíčně, ani nevím, kolik budeme platit tam. Ale kdyby téhle možnosti nebylo, skončili jsme na ulici,“ dodala.

„Náš dům půjde do privatizace, takže samozřejmě sousedy chápu, že tu nechtějí mít zadluženou ženskou. Žádala jsem o splátkový kalendář, platím vše, jak mám. Když nám přiznali ty čtyři tisíce, už jsem to zvládala platit, ale těch 2,5 roku, kdy jsem na Ladana dostávala jen 800 korun, se to nedalo a dluh narostl,“ pokračovala.

„V motolské nemocnici mě před měsícem sociální pracovnice, jako smrtelně nemocnou, doporučily do projektu Dobrý anděl a ti mi téměř obratem poslali 4500 korun. To také pomohlo, ale exekutor je neoblomný. Tento týden nás mají vystěhovat,“ povzdechla si Helena.

Na stejnou nemoc zemřela i její matka. „Odešla po pěti týdnech po diagnóze. Mě operovali v srpnu. Jenomže při operaci našli metastázy, a tak mě zavřeli a poslali domů s mobilní chemoterapií. Chtěla jsem vědět, jestli můžu koupit vánoční stromek. Řekli, že ano. Ale nic víc. Lékař jen dodal, že mám velký důvod pro koho žít,“ uvedla matka autisty.

Z rodiny nemá, koho požádat o pomoc. O bratra přišla v červenci. Její rodinou je tak podle jejích slov APLA – asociace pomáhající lidem s autismem.

„Jsou to báječní lidé, kteří nám ohromně pomáhají. Když jsem byla v létě devět dnů v nemocnici, abych podstoupila operaci, postarali se o Ladana. Bydlel v domě APLA v Bohnicích, chodil normálně do školy – studuje střední školu grafického designu, dostával jídlo, vše bezplatně. Když jsem se dozvěděla, co mě čeká, řekla mi jen ředitelka APLA, že se mi o syna postarají, ať to pustím z hlavy. Vůbec si nedokážu představit, co bych si bez nich počala. Kdo by se mi tu o syna postaral,“ říká Helena.

APLA poskytuje péči autistům v chráněných bytech za Prahou, kteří zde bydlí i s asistenty. Helena však pořád doufá v zázrak. Když ne ten, že bude žít, aby se mohla postarat o svého nemocného syna a zachránit jejich domov, tak alespoň v to, že bude moci odejít s vědomím, že se najde někdo, kdo bude Ladanovi pomáhat žít a postará se mu o střechu nad hlavou.