Život ve stínu slavných dvojčat

Málokdo ví, že jedna z nejslavnějších českých zpěvaček, Iveta Bartošová, má kromě o dva roky staršího bratra ještě sestru – jednovaječné dvojče Ivanu, která přišla na svět o patnáct minut dříve než její slavnější sestra. I Ivana nastoupila na dráhu zpěvačky a začala vystupovat pod uměleckým pseudonymem Viana.

Ten si údajně dala kvůli tomu, aby ji publikum kvůli iniciálám I. B. nezaměňovalo s její slavnější sestrou. Ivana Bartošová nakonec svou kariéru zpěvačky ukončila, odjela do Švýcarska a tam se vdala. Iveta Bartošová několikrát zmínila, že se domnívá, že za jejím odchodem z České republiky může být i to, že nechtěla být ve stínu své úspěšnější sestry.

Tyto dámy patří mezi naše nejznámější scenáristky. Jednovaječná dvojčata Jitka a Kateřina Bártů měla štěstí. Jejich seriál, kde si obě sestry i zahrály, se v televizi vysílal nejdříve pod názvem Rodinná pouta (2004) a později se přejmenoval na Velmi křehké vztahy, měl velký úspěch. Mohl za to především fakt, že se sestry po úspěšném ukončení gymnázia rozhodly odjet studovat scenáristiku a film do Ameriky, konkrétně do Los Angeles. Tam nabraly cenné zkušenosti a vrátily se zpět, aby svůj um zužitkovaly na rodné půdě. To se jim podařilo. Jejich seriál vydržel na obrazovkách neuvěřitelných pět let a získal si ve své době obrovskou, doslova nevídanou sledovanost. V době jeho největší slávy ho sledovaly téměř dva milióny diváků. Sestry si jsou fyzicky velmi podobné a mají i stejný úsměv.

Na veřejnosti se bohužel téměř neukazují, mezi českou smetánku rozhodně nepatří. Svůj úspěch si vydobyly jinak a netouží po slávě a rudých kobercích. Scenáristice se věnují dodnes. V roce 2012 uvedly do kin romantickou komedii Vánoční hvězda a v tomtéž roce začal v televizi běžet oblíbený seriál Gympl s (r)učením omezeným, na jehož scénáři se také podílely.

Brazilská supermodelka byla ta ze sester, která se na konci devadesátých let prosadila v modelingovém světě. Proslavil ji i partnerský vztah s hercem a lamačem dívčích srdcí Leonardem DiCapriem v letech 2000–2005. Právě tehdy si ji pod svá „křídla“ vzal gigant módního průmyslu, značka Victoria’s Secret.

Gisele má celkem pět sester: Raquel, Grazielu, Gabrielu, Rafaelu a o pět minut mladší dvojče Patricii. Gisele se svěřila, že když byla malá, častokrát plakala, protože jí připadalo, že je proti své sestře dvojčeti ošklivá a že by chtěla vypadat jako ona.

Patricia, která se na rozdíl od Gisele v modelingu neprosadila, dokázala nakonec ze své slavné sestry i tak vytěžit úplné maximum, a to v pozitivním slova smyslu. Stala se totiž její manažerkou i přesto, že je minimálně téměř stejně krásná jako slavná Gisele.

Tyto dvě mladé dámy patří zřejmě mezi nejznámější hereckou dvojici vůbec. Téměř identická dvojčata zářila v televizním seriálu Full House (Plný dům) poprvé již ve svých devíti měsících. V roce 1992 pak natočila film Jedeme k babičce a za ním v těsném závěsu následovaly další filmy jako Malé dohazovačky, Táta z plakátu, Výlet do Paříže, Sestry v akci a mnoho dalších.

Posledních několik let se sestry Olsenovy ve filmech příliš neobjevují. Místo herectví daly přednost módě a podnikání v módním průmyslu. „Olsenky“, jak se slavným sestrám říká, jsou neustále spolu a samy o sobě říkají, že jsou kamarádkami na život a na smrt.

Jednovaječná dvojčata se narodila v Praze do rodiny bankovního úředníka. Jako děti zažili Jan i Kája německou okupaci Prahy, později se kvůli svému částečnému židovskému původu dostali do koncentračního tábora ve Slezsku, kam se umisťovali tzv. poloviční Židé. Jejich otec strávil tři měsíce v Terezíně. Oba bratři se později dali na uměleckou dráhu.

Jan Saudek vystudoval grafickou školu a později se začal živit jako fotograf. Nejčastěji mu před fotoaparátem pózují ženy. Jako umělec se proslavil nejen u nás, ale i ve světě a získal i řadu ocenění. Karel Saudek se prosadil jako komiksový kreslíř, ilustroval spoustu knih i časopisů a jeho obrázky se objevily i ve filmu. Zřejmě největším projektem Káji Saudka měl být komiks Muriel a andělé, který však v době svého vzniku roku 1969 skončil pouze časopiseckým vydáním několika stran, celého vydání se dočkal až v roce 1991. Kája Saudek je od roku 2006 v kómatu.