Článek
Na nezaměstnanost nejsme v naší společnosti zvyklí. V posledních letech byla nízká. Ve spoustě oborů chyběla pracovní síla, a tak se zaměstnavatelé předháněli v nabídkách zaměstnaneckých výhod. Lidé si díky tomu zvykli na určité bezpečí. Kdo pracovat chtěl, práci obvykle našel, pokud nežil v nějakém hodně postiženém regionu.
Obávám se, že tato bezpečná pohoda končí a my si budeme muset zvyknout na to, že práci můžeme ztratit. Od lidí vyžaduje nová situace daleko větší pokoru a flexibilitu.
Muži nesou ztrátu práce, a to zejména ve vyšším věku, těžce. Často pak upadají do pasivity a k pocitům poraženectví, a to už v okamžiku, kdy rodina ještě má rezervy a zvládne tak i několik měsíců bez toho, aby muž práci měl.
Jejich problém ale nespočívá jen v tom, že domů nenosí výplatu. Mnohem obtížnější pro ně je, aby se vyrovnali s psychickými a sociálními důsledky toho, že ztratili svou práci. Ty bývají pro většinu lidí horší než jenom dopady ekonomické.
A to zvlášť v okamžiku, kdy se do situace, kdy nejsou ekonomicky soběstační a pro rodinu přínosní, dostali poprvé. Ztratili status, který se odvíjí od jejich profese, vzdělání a postavení v zaměstnání. Proto se logicky cítí společensky stigmatizovaní. Připadají si nepotřební a neschopní, protože tato společnost oceňuje hlavně výkon a úspěch.
Ztráta zaměstnání jako příležitost ke změně a novým začátkům
Nápor na psychiku
Jako poctiví a pracovití živitelé rodin pak také těžko nesou svou roli parazita. Tak si alespoň připadají. Tenhle pocit dokáže mužům fatálně poničit jejich ego.
Nedokážou si pak pořádně poradit ani s tím, jak rozumně využít nově vzniklé volno. Tápou a hledají smysl své současné existence. Problémy, jež mají, tlumí a skoro až umrtvují jejich psychickou i fyzickou aktivitu. Navíc ztrácejí motivaci a chuť uplatňovat své schopnosti.
V tomto stavu je běžné, že se člověk stále více uzavírá do svého světa a ztrácí kontakt s realitou. Cítí se vyřazený ze společnosti a svým chováním se z ní paradoxně vyčleňuje ještě víc, protože se za svou situaci stydí. Dostává se do sociální izolace a ztrácí kontakty, které by mu mohly dodat sociální a emocionální podporu. Tím si snižuje možnosti, jak si najít nové zaměstnání za pomoci lidí ze svého sociálního okruhu.
Jediné řešení je, aby někde přetnul kruh, který se kolem něj uzavírá, a vykročil ven.
Ztráta práce zvyšuje riziko mrtvice
Proto je pro každého vždy asi to nejlepší, aby dočasně přijal jakékoliv zaměstnání. Může vozit třeba balíky, rozvážet jídlo nebo dělat nějakou pomocnou činnost tam, kde je to hodně potřeba. Díky tomu v sobě muži znovu nastartují aktivitu.
A získají také čas i energii na to, aby hledali práci odpovídající jejich kvalifikaci.
