Změna stravy jim vrátila zdraví

Zní to tak lákavě: držet dietu a nemoc zmizí. Opravdu je to tak snadné? Cesta k vyléčení těžkých nemocí změnou stravy bývá trnitá, protože vyžaduje pevnou vůli, ale účinná. Důchodce Ondřej Fiala z Prahy o tom ví své. Cukrovka, zánět slinivky, artróza, ucpané cévy, problémy se spánkem, to vše ho sužovalo dlouhá léta.

Bylo mu padesát let a jeho život se skládal z vyšetření na CT, magnetické rezonanci či sonografii, ze stovek spolykaných pilulek a mnoha hodin strávených v čekárnách u lékařů, na lůžku v nemocnici, v lázních. Lékaři jen krčili rameny a předepisovali další a další prášky.

Výsledky? „Takřka žádné,“ přiznává dnes čilý důchodce, „spíš se přidávaly další a další potíže. Bral jsem už tolik tabletek, že jsem si připadal jako stařec nad hrobem,“ vysvětluje Ondřej Fiala, na jehož chůzi není znát, že ho ještě nedávno podpíraly berle. Kdysi totiž podstoupil kompletní výměnu cévního řečiště. Při svých 186 centimetrech vážil 117 kilo. Stravoval se tak jako většina lidí. Na jeho jídelníčku nechyběly uzeniny, maso, mléko ani alkohol. Neviděl v tom nic špatného.

„Vůbec mě nenapadalo, že moje chatrné zdraví může souviset s tím, jak se stravuju. Navíc jsem, dokud jsem mohl, hrál závodně volejbal, takže jsem měl pocit, že žiju zdravě. Jo, doktoři mi říkali, že bych měl zhubnout, ale že bych měl změnit jídelníček, to ne.

To mi nedoporučil nikdo. Já se ale stravoval hrozně. Jedl jsem běžně tučné a tmavé maso, smažené řízky, salámy, paštiky i tlačenku,“ přiznává. První malý ústupek udělal, když ho stihl záchvat cukrovky. Tehdy přestal jíst smažená jídla.

Jeho problémy s cévami a chůzí se však natolik prohloubily, že musel začít používat berle. Z práce ho propustili a on získal invalidní důchod. Ale doma se nudil, byl zvyklý pracovat. A tak mu manželka našla inzerát, ve kterém hledali externího redaktora.

„Byla to práce z domova a to mi vyhovovalo. První knihou, kterou jsem měl upravit, byla Čínská studie. Musím přiznat, že už název na mě působil nesympaticky, s Čínou si spojuju spíš levné výrobky než nějaké studie,“ směje se Ondřej Fiala. „Knihu jsem ale přečíst musel, byla to moje práce.“

Čínská studie je kniha od amerického dietologa Colina Campbella, který v ní tlumočí výsledky svého výzkumu prováděného během třiceti let na šesti tisících Číňanech. Po tu dobu sledoval jejich stravovací návyky.

Na základě vyhodnocení nasbíraných faktů vyvozuje souvislost mezi konzumací živočišných bílkovin a takovými chorobami, jako jsou cévní onemocnění, rakovina prsu, prostaty a tlustého střeva, ale i ischemická choroba srdeční, obezita, cukrovka či osteoporóza. Autor v ní dokonce obviňuje mezinárodní stravovací řetězce i farmaceutické firmy, že zatajují výsledky seriózních výzkumů, které tyto souvislosti potvrzují.

„Zaujalo mě to. Zdálo se to snadné, a hlavně nešlo o žádnou extrémní dietu. Šlo jen o to, omezit živočišné bílkoviny, což jsem udělal. Nijak drasticky jsem se netrápil, ale třeba jenom to, že jsem ignoroval slevové akce a začal přemýšlet o tom, co a s čím jím, udělalo své. Uzeniny jsem přestal jíst úplně. Maso ne, mám ho rád, omezil jsem ho na jednou, dvakrát do týdne. Jím více zeleniny, to je pravda, ale třeba sýry pořád miluju a v těch se moc neomezuju. A ono to zabralo. Už po měsíci šla váha dolů a cítil jsem se o dost líp,“ zdůrazňuje pan Fiala, který tvrdí, že jen díky omezení živočišných bílkovin shodil patnáct kilo.

„Časem se cévy i cukrovka dostaly do normálu. Letos je to už šest let, co jím výrazně méně masa, mléčných výrobků a vajec. Cítím se nesrovnatelně líp a přitom stačilo poměrně málo. Vloni mi dokonce vzali invalidní důchod, protože jsem, kromě postižení kloubů artrózou, zdráv. Berle jsem mohl odložit, cukr mám v normě a krev mám taky v pořádku,“ říká a na důkaz z kapsy vytahuje čerstvé výsledky lékařského vyšetření.

Co na to říkají odborníci? Jejich názory na konzumaci živočišných bílkovin a na jejich vliv na naše zdraví se různí. Najdeme celou škálu teorií, které si vzájemně odporují. Tak například lékař Igor Bukovský, který se už dvacet let věnuje studiu výživy a byl také předsedou Evropské vegetariánské unie, tvrdí, že konzumace červeného masa, uzenin a podobných potravin silně zvyšuje riziko onemocnění rakovinou střev, jater, slinivky a dalších orgánů.

„Z nějakého důvodu si mnoho lékařů dosud neuvědomuje dopad stravy a jejího složení na naše zdraví. A přitom je to předmětem studia jednoho významného dynamického vědeckého oboru, který se jmenuje epigenetika,“ vysvětluje lékař, který si však obhajobou Čínské studie vysloužil mnoho oponentů z řad odborníků.

Ti tvrdí, že se její autor sice zabývá výživou čtyřicet let a opírá se místy o správné argumenty, ve finále však lže. Vyčítají mu, že ve snaze obhájit veganství účelově pozměňuje fakta. S tím však Igor Bukovský nesouhlasí. Navíc tvrdí, že není třeba se živočišných bílkovin zříci zcela, ale na druhou stranu, že není třeba mít je na talíři každý den.

„Víme dlouho, co jsou geny,“ upozorňuje. „Dnes už ale také víme, že nad geny existuje epigen, tedy informace, která rozhoduje, zda geny budou aktivní, nebo ne. Když má někdo gen, který může nastartovat rakovinu tlustého střeva nebo například cukrovku, neznamená to, že ten člověk rakovinu anebo cukrovku či jinou nemoc musí dostat. Náš starý klasický přístup říká: tuhle nemoc má dědeček, jeho bratr, otec, dostanu to i já. Dnes je tato informace překonaná,“ dává Igor Bukovský problematiku nemocí a jejich souvislosti se stravou do širšího kontextu.

Podle něj je vědecky dokázáno, že pokud se člověk začne stravovat s vyloučením červeného masa, jí hodně zeleniny a ovoce, ateropláty neboli částice zhoršující krevní oběh v cévách se významně zmenší. „Genetika je jako nabitá puška,“ myslí si. „Ale něco ještě musí stlačit spoušť. Často je to právě to, co jíme.“

Na druhé straně docent Tomáš Honzík, náš přední odborník v oboru dětského lékařství a metabolických onemocnění Kliniky dětského a dorostového lékařství 1. LF UK a VFN v Praze, říká, že maso a živočišné bílkoviny obsažené v mase a mléce nelze zatracovat.

„To vede k nedostatku vitamínu B12. Navíc rostlinné bílkoviny mají nižší biologickou hodnotu než živočišné,“ upozorňuje. „Je to kvůli jejich nižšímu obsahu esenciálních aminokyselin. Takže těm, kteří vyloučili nebo významně omezili maso, mléko i vejce, doporučuji aspoň kombinovat různé rostlinné zdroje. Luštěniny totiž mají nižší obsah methioninu, cereálie zase lysinu, proto je dobré je kombinovat. Sója se zase hodí dohromady s pšenicí,“ dodává.

Podle docenta Honzíka dietou většinou nelze přímo ovlivnit vlastní příčinu onemocnění, ale lze předcházet komplikacím a zabránit rozvoji některých závažných příznaků. „Týká se to jak onemocnění dědičných, například dědičné poruchy metabolismu, tak nemocí získaných, jako je celiakie, nespecifické střevní záněty či mentální anorexie. Obecně však lze říci, že onemocnění, kde dieta má své místo v terapii, přibývá.“

S tím souhlasí také lékařka Klára Brožová z oddělení dětské neurologie Thomayerovy nemocnice. „Velká část nemocí, kdy má změna stravy zásadní vliv na zdravotní stav, jsou nemoci metabolické. U nich je nějaká forma diety životní nutností, nikoli dobrovolným rozhodnutím. V těchto případech se některé složky stravy zcela vynechávají nebo se naopak přidávají, protože je tělo neumí vyrobit nebo zpracovat.”

„Příkladem je fenylketonurie, což je vzácná dědičná porucha metabolismu aminokyseliny fenylalaninu, při které dochází k jeho patologickému nahromadění v krvi a ostatních tělesných tekutinách,“ přibližuje problematiku lékařka.

Pokud je diagnostikováno toto vzácné onemocnění, postižený již trvale, tedy po celý zbytek života, musí konzumovat speciální prefabrikované dietní směsi aminokyselin bez fenylalaninu, nebezpečného pro tělo. Nemocní nemohou jíst žádné červené maso, ryby ani drůbež. Musí vařit ze speciálních surovin, které se dovážejí ze zahraničí a jsou velmi nákladné.

Klára Brožová se při své práci neuroložky často setkává s dětmi postiženými epilepsií. Je propagátorkou jejich specifické léčby, při které se také zásadním způsobem mění strava. Dieta se nazývá ketogenní a je pravým opakem zdravého jídelníčku. Je totiž všechno, jen ne zdravá. Spočívá v zásadním navýšení přísunu tuků do organismu. Zdá se vám to nezdravé? Možná. Pořád je to ale pro malé pacienty méně ohrožující než epileptické záchvaty a křeče několikrát za den.

„U Davídka se projevila epilepsie přesně ve třech letech a třech měsících,“ vypráví Aneta Hajdová z Ostravska, jejíž pětiletý syn postižený epilepsií se díky ketogenní dietě vrátil zpět do normálního života.

„Prvním projevem nemoci byl velký noční záchvat. Po čtrnácti dnech následoval další a byla nám poprvé sdělena diagnóza. Byla to epilepsie. Díky nasazení léků se povedlo zastavit velké záchvaty, ovšem do měsíce se objevovaly pravidelné záškuby rukou. A tehdy začal můj boj!“

Aneta se pídila po možnostech léčby epilepsie a narazila na zázrak jménem ketogenní dieta. Ostravští lékaři však o ní nechtěli ani slyšet a Davidovi nasazovali nejrůznější léky. Celkem jich na něm vyzkoušeli osm. Zhruba po roce léčby se však jeho stav rapidně zhoršil. Léky nezabraly.

„Denně měl desítky sérií myolonických záškubů rukou, každou noc míval velký záchvat, který trval nejméně deset minut. Z normálního dítěte se stala loutka bez života,“ vzpomíná smutně Davidova maminka. Po roce trýznivé beznaděje dosáhla svého a dostala se do Thomayerovy nemocnice, kde lékařka Klára Brožová už sedmým rokem aplikuje svým pacientům ketogenní dietu.

Nasazuje ji tam, kde léky nezabírají, a úspěšnost bývá padesátiprocentní. Nutno říct, že kvůli jejímu složení s ní ne všichni rodiče souhlasí. Bojí se vedlejších účinků. Právě kvůli jejímu složení je důležitá práce nutričních terapeutek, které přesně stanoví, kolik čeho a v jakých intervalech může nemocný sníst, aby tělo ani nestrádalo, ani netloustlo, ale naopak se léčilo. Vše se musí pečlivě odvážit. Přesná gramáž je tu podmínkou.

„U Davida dieta zabrala hned,“ netají nadšení jeho maminka. „Okamžitě byl bez záchvatů a tak to trvá dodnes, kdy už ji držíme rok. Díky ní se z dítěte, které bylo permanentně v záchvatech, stal znovu normální kluk, který je teď skoro na poloviční dávce léků. Velmi se upravila psychika jak jeho, tak hlavně celé naší rodiny. Davidovy záchvaty byly opravdu strašné,“ svěřuje se Aneta Hajdová.

V čem ketogenní dieta konkrétně spočívá? „No, není to zdravý jídelníček,“ přiznává Klára Brožová. „Spočívá zejména ve zvýšeném obsahu tuků. Devadesát procent energie se organismu dodává právě jejich prostřednictvím. Příjem bílkovin musí být samozřejmě upravený také, aby tělo nestrádalo. Zato jsou omezené cukry, těch je málo. Úplně vyloučena je mouka, brambory. Zelenina a ovoce jsou taky velmi omezené. Místo mouky se třeba použijí mleté ořechy, které jsou tučné.“

A jak takové jídlo vypadá v praxi? „David může vše, co má vysoký obsah tuku a minimální podíl cukru. Tučný eidam, máslo, tučné mléko, kvalitní kakao, čtyřicetiprocentní smetanu, anglickou slaninu, olivový olej,“ vypočítává Aneta Hajdová.

„Ovoce nesmí, je sladké, a tak vitamíny v něm nahrazujeme tabletkami. Davidovi bylo nutné vysvětlit, že může jíst jen mnou připravované jídlo a od nikoho si nic nebrat. Z toho jsem měla největší strach, aby někde něco nesnědl a naše úsilí nepřišlo vniveč. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že mu to nedělá vůbec žádný problém. Zatímco naše tříletá dcera běhá po bytě s balíčkem bonbónů, on se jich ani nedotkne. Děti moc dobře vědí, co by jim udělalo špatně. S čím se potýkáme, je Davidův neustálý hlad, ale to se dá zvládnout,“ libuje si Aneta.

Podle ní bylo nejtěžší synovi vysvětlit, že víc jídla, než je předepsaná porce, prostě nedostane. Trvalo to dva měsíce, než se s tím smířil. Dnes je jeho maminka šťastná, že dieta zabrala, záchvaty vymizely a synovi se zase vrátila jeho osobnost.

Pro zbytek rodiny se u Hajdů vaří běžně. Že by Anetu dvojí příprava jídla vyčerpávala, si nemyslí. „Doby, kdy dceři byl rok a já se jí nemohla věnovat, protože jsem držela v náručí syna, který zrovna prodělával záchvat, byly nesrovnatelně těžší. Že by nás tedy dieta nějak omezovala? O tom nemůže být vůbec řeč. Navíc když se syna zeptám, co na mně má nejraději, řekne: „Mami, jsi skvělá kuchařka!“