Článek
Lidé s hyperaktivním močovým měchýřem žijí neustále ve stresu. Pocit nutnosti močení zažívají tak často, že se bojí chodit mezi lidi či na neznámá místa, kde nemají zmapované nejbližší záchody. Nemohou, jako zdravý člověk, zadržet moč, většinou musí na záchod okamžitě. Až u 50 procent takto nemocných lidí často dojde k inkontinenci - k samovolnému úniku moči.
Jejich život se rázem změní. Zjednodušeně lze říci, že se vše podřizuje "močovému měchýři." Někteří autoři hovoří o „společenské smrti“. Postižení zpočátku „mapují“ toalety a chodí jen tam, kde jsou nablízku, omezují příjem tekutin (zbytečně), později nevycházejí z bezpečí domova. A přitom podle „starých kritérií“ jsou mnozí z nich zdraví – netrpí inkontinencí. Prostě jen stihnou doběhnout na toaletu včas. Pro ně je však zavedení diagnózy hyperaktivní měchýř možností začít znovu žít.
"Mnozí lidé se domnívají, že je to záležitost jen velmi starých lidí. Ale toto onemocnění může každého potkat již v druhé dekádě života tedy v produktivním věku. Samozřejmě v tomto věku jde o opravdu malé procento lidí," vysvětluje urolog Oldřich Šottner.
Svěřit se se svými problémy
Bohužel velké procento lidí se nedokáže včas se svými problémy svěřit lékaři. Podle odborníků je to často způsobené i tím, že se v dnešní době ani praktičtí lékaři ani gynekologové neptají, zda lidé mají problémy s močením. Přičemž od určitého věku by to mělo být samozřejmostí.
Urologové lidi nabádají, aby překonali svůj strach a zašli se svým trápením za lékařem. Přestože tuto nemoc nelze zcela vyléčit, existují léčba, jež razantně zkvalitní život nemocného.
V první řadě je nutné upravit životní styl, absolvovat tzv. trénink močového měchýře, rehabilitaci a posléze farmakoterapii. K méně používaným metodám náleží hormonální terapie, elektrostimulace, aplikace botulotoxinu, chirurgická léčba. Posledně jmenované metody jsou vyhrazeny specializovaným centrům.