Zhubl ze 160 kilogramů na 90. Pomohla mu pravidelná strava a zmenšení žaludku

„Maximální váhu jsem měl kolem 160 kilogramů, teď vážím 90,5 kilogramu,“ uvedl Novinkám Karel Hranáč. S obezitou mu nakonec pomohl až bariatrický zákrok, cesta k němu ale byla dlouhá.

Přibírat začal už po skončení vojenské služby, dlouho to však jako problém nevnímal. „I se svojí postavou jsem hrál fotbal, takže mi to opravdu nepřipadalo, že jsem tak tlustý,“ uvedl s tím, že za přibírání kil mohlo zejména jeho zaměstnání profesionálního řidiče, kdy neměl pravidelnou stravu.

První problémy spojené s nadváhou začal pociťovat až po svatbě. „Začal jsem být takový unavenější, už jsme ani nechodili na vycházky. Tehdy už mi to začalo vadit. Manželka mi nic neřekla, já mám strašně tolerantní manželku,“ vysvětlil s úsměvem pan Hranáč.

S větší únavou ale přišly i vážnější zdravotní problémy. Kromě vysokého tlaku a problému s cholesterolem se panu Karlovi rozvinula i cukrovka druhého typu. Váhu se nejprve snažil snížit za pomoci výživové poradkyně a pomocí dietních koktejlů. Ty ale přinesly opačný účinek.

„Chodil jsem tam deset měsíců a místo toho, aby šla váha dolů, tak šla nahoru. Ty sladké koktejly měly opačný efekt,“ dodal.

Nakonec se dostal až k docentovi Martinovi Matoulkovi z Obezitologického centra 3. Interní kliniky Všeobecné fakultní nemocnice Praha, které je největší obezitologické centrum v zemi.

„Nechal jsem si napsat papír od praktika na obezitologii a sestra mojí ženy, která pracuje jako staniční sestra ve VFN, mi domluvila schůzku s docentem Matoulkem,“ přiblížil pan Hranáč. Ten ho nejprve poslal na rekonvalescenční centrum, kde pod dozorem nutriční specialistky začal dodržovat správné a pravidelné stravovací návyky.

„Naučil jsem se pravidelně jíst, tam byl ten důležitý první krok v tom, že jsem najednou měl pravidelnou stravu a sám sebe jsem začal nutit jíst po třech hodinách. Začal jsem si hlídat jídelníček, začal jsem si ho zapisovat, chodil jsem i cvičit a váha začala jít dolů rychleji,“ popsal.

Postupně se také pod lékařským dohledem začal připravovat na bariatrický zákrok, konkrétně sleeve resekci žaludku. K němu došlo v únoru předminulého roku v pražské Ústřední vojenské nemocnici. Když šel na sál, vážil 120 kilogramů.

Zákrok to byl opravdu radikální, během jeho průběhu dojde k odstranění přibližně 80 procent žaludku a k odstranění části žaludečních buněk, které jsou zodpovědné za pocit hladu. Následovala několikatýdenní rekonvalescence, kdy postupně přecházel z tekuté zpět na normální stravu. Zlepšení jeho stavu přitom přišlo rychle.

„Když jsem se po dvou měsících vrátil do zaměstnání, tak už jsem neměl žádné léky,“ dodal Karel Hranáč s tím, že po celou dobu mu oporou byla jeho rodina a přátelé.

V Česku podle statistik trpí obezitou asi 20 procent populace. Obezita zvyšuje riziko vzniku dalších onemocnění, například cukrovky druhého typu, která je spojena s nezdravým životním stylem. Lidé s obezitou také patří do rizikové skupiny onemocnění covid-19.

Riziko nákazy je u obézního člověka podle lékařů až dvakrát vyšší než u člověka s normální váhou, a pravděpodobnost, že bude muset být hospitalizován na JIP, je větší o 75 procent.

Obezitu určuje index tělesné hodnoty (BMI). Za obezitu se považuje to, pokud index přesáhne hodnotu 30, přičemž hodnoty BMI vyšší než 35 značí rizikovou obezitu.

Podle Martina Haluzíka z Centra diabetologie v pražském IKEMu jsou nejúčinnější léčbou těžké obezity a cukrovky druhého typu právě bariatrické zákroky, při kterých je pacientům mimo jiné chirurgicky zmenšen žaludek. Až u 70 procent pacientů po operaci vymizí cukrovka.

Ročně se podle lékaře Michaela Vraného z Metabolicko-bariatrického centra pražské Nemocnice Na Františku udělá v Česku asi 1600 bariatrických operací, pacientů vhodných k těmto zákrokům je u nás ale zhruba 200 tisíc.

Zákrok mohou lidé podstoupit asi na desítce pracovišť, čtyři z nich vykonají každoročně více než stovku operací. O problematice obezity a možnostech její léčby informuje také projekt Za lehčí život.