Článek
Ty ale začaly již téhož roku asi po třech měsících, a to jakoby těžkou virózou s teplotami do 40 stupňů. Paní Anna měla velké bolesti hlavy a celého těla, zvracela. Dostala další antibiotika. Následně přišla ale velká únava, měla zatuhlý zátylek, brněly ji konečky prstů, nohy, chůze byla nejistá. To ještě netušila, že nemoc se bude vyvíjet dál.
Asi po třech letech dostala tachykardii, stavy úzkosti a objevily se opět silné bolesti hlavy. Léčena byla na psychiatrii, ale antidepresiva nepřinesla žádné zlepšení. Protože se bolesti hlavy zhoršovaly, dostala se na neurologii. Podezření na roztroušenou sklerózu se ale nepotvrdilo, jen postižení míchy „neznámého původu“.
V roce 2005, tedy 11 let od kousnutí klíštětem, lékaři poprvé začali bádat po souvislosti s borreliózou. Provedené testy na protilátky proti borréliím však byly negativní, nalezen byl pouze zánět v mozkomíšním moku. Nemoc se dál prohlubovala, pacientka dostávala injekce do krčních svalů a byla léčena na Parkinsonovu nemoc. Zdravotní stav se dál zhoršoval. Anna však stále myslela na borreliózu.
Na internetu se dozvěděla, že pacienti po mnoha letech nemusí už mít protilátky, ale borrélie se mohou najít přímo v krvi genetickou analýzou. Po 16 letech jí byly skutečně borrélie v krvi nalezeny. Protože lékaři si už v tomto stadiu s nemocí nevědí rady, uvažuje o samoléčbě. Ve svých 44 letech není schopna pracovat ani normálně žít. O invalidní důchod nestojí, chce se uzdravit.
Špatná léčba od začátku
Čestný předseda občanského sdružení Borelioza CZ Pavel Marvan k tomuto příběhu říká: „Pacientka jednoznačně byla nedostatečně léčena, a to už v začátku. Velkým problémem také je, že běžně prováděné testy na protilátky (ELISA a Western blot) jsou velmi nespolehlivé. Negativní test ještě neznamená, že pacient nemá borreliózu. Lékaři buď toto nevědí, nebo vědět nechtějí.“
Podle jeho slov mají nemocní v pokročilém stadiu velmi často testy negativní. „Spoustu nemocných lékaři odbudou, jen proto, že test byl negativní. Je to chyba, která má mnohdy za následek nekonečné utrpení. Příkladem je uvedená pacientka, které byla borrelióza prokázána až v roce 2009, teprve metodou PCR (polymerázová řetězová reakce), kterou si ale musela hradit sama. Lékaři by proto měli na toto onemocnění myslet i po létech.“
| Lymeská borrelióza |
|---|
| Onemocnění má časné a pozdní stadium. |
| Časné stadium je pomalu se šířící červená skvrna zvaná erithema migrans. Objevující se v místě, kde se klíště přisává. Lidé tyto skvrny někdy nemusí ani zaregistrovat, a přesto se při testech ukáže, že onemocnění prodělali. |
| Většinou se však červená skvrna postupně zvětšuje, uprostřed bledne, až vznikne jakýsi prstenec. Skvrna, někdy i ve formě zarudlého většího pupínku, se může vytvořit během několika dní po přisátí klíštěte, ale i za několik týdnů. |
| Dalšími příznaky onemocnění bývá horečka, třesavka, bolesti ve svalech a celková únava. Někdy příznaky připomínají onemocnění chřipkou, a proto jim nevěnujeme tolik pozornosti, což je vážná chyba. |
| Pozdní stadium lymeské borreliózy postihuje klouby, kůži a nervový systém. |
| Proti onemocnění dosud neexistuje účinná vakcína. První pokusy však už učiněny byly. Nemoc se léčí antibiotiky. |
Co dělat při zjištění, že jsme na procházce v lese nebo u vody chytili klíště
Způsob napadení a odstranění
- Hladové klíště číhá ve vegetaci. Nejvíc ve výšce 30 až 60 centimetrů.
- Podnětem přisátí je mechanický kontakt.
- Klíště může hledat místo uchycení i několik hodin.
- Nejkritičtější místa jsou podpaží, podkolenní jamka, břicho, genitální oblast, třísla, u dětí i hlava.
- Místo přisátí dezinfikovat jódovým či jiným dezinfekčním prostředkem.
- Pomocí navlhčené textilie (nejlépe žínka, třecí ručník) lehce pohybovat (viklat) ze strany na stranu klíštětem, které se po 2–3 minutách uvolní. V případě potřeby lze klíště opatrně podebrat a vyjmout měkkou pinzetou. Osvědčují se i komerčně vyráběné umělohmotné karty se zářezy – podle velikosti – na larvy, nymfy a dospělá klíšťata.
- Klíšťaty netočit. Při pokusu o otáčení dojde vždy k odtržení přední části klíštěte, která zůstane v kůži napadaného a způsobí dlouho přetrvávající zatvrdlinu, případně lehký zánět.
- Místo po odstraněném klíštěti znovu dezinfikovat jódovým či jiným dezinfekčním prostředkem.
Likvidace
- S každým klíštětem je třeba zacházet jako s potenciálně infekčním materiálem, a proto je nutno, aby při jeho likvidaci nedošlo k potřísnění rukou, případně předmětů v okolí.
- Klíště zásadně nemačkat ani se nesnažit jinak ho mechanicky rozdrtit.
- Klíště zabalit do kousku papíru a na nehořlavém podkladu zapálit.
- Klíště, které se přichytilo a začalo sát, vyvolá nevelké zarudnutí pokožky v místě přichycení, které může přetrvávat 2–3 dny, ale nezvětšuje se nejde o borreliový erytém.
- Zásadu o možném nakažení klíšťat je třeba respektovat i při jejich odstraňování z domácích zvířat – psů a koček.
