Článek
Důvody byly jednoduché. Pacienti přicházeli k lékařům s cukrovkou mnohem později než v současnosti, často už s vážnými zdravotními komplikacemi. Hladinu krevních cukrů si nemohli měřit tak snadno jako dnes, takže ji běžně měli vyšší. Také neměli tak dobře kompenzovaný vysoký tlak a cholesterol jako v současnosti.
Lidé to ale vnímali jinak. Když někdo dostal inzulín, měl už to podle nich spočítané. Proto se mu spousta lidí bránila. Dodnes někteří říkají: „Pane doktore, já ho nechci. Můj táta, který měl taky cukrovku, ho dostal a krátce na to zemřel.“
Špičkové metody biologického inženýrství
Naštěstí si stále více lidí uvědomuje, že cukrovka léčená včas a správně jim naopak prodlužuje život. Oddaluje navíc vznik vážných komplikací se srdcem, očima, ledvinami, krevním zásobením končetin, citlivostí kůže atd.
Inzulín je látka tělu vlastní. Umožňuje cukru vstupovat do buňky a být pro ni zdrojem energie. Produkuje ho slinivka břišní. Pokud ho netvoří dost, musí si pacient tento hormon píchat. Mluvíme o diabetu 1. typu (8 % pacientů). Daleko častější je klesající citlivost na inzulín, která často úzce souvisí se zhoršující se obezitou. Mluvíme v tomto případě o diabetu 2. typu (92 % pacientů).
Moderní inzulíny připravené metodami biologického inženýrství, dokážou nahradit lidský inzulín, který se tvoří ve slinivce. Případně jde o takzvaná analoga, která mají nepatrně pozměněnou molekulu, a rychleji se třeba vstřebávají nebo mají naopak prodloužený účinek atd.
Existují také jejich různé kombinace. Někdy si je pacient kombinuje sám. Například si píchá inzulín, který vytváří jakousi základní hladinu, a před jídlem si dopichuje rychle působící inzulín podle dávky i typu jídla.
Zkrátka různé typy inzulínu dnes nabízejí spektrum prostředků, které pomáhají diabetikovi co nejvíc v tom, aby si udržoval hladinu krevního cukru ve správné výši a mohl pružně reagovat na nejrůznější změny i situace.
Překonané injekce
V minulosti bylo nepříjemnou komplikací píchání inzulínu pomocí injekční stříkačky. Problémy, které souvisely s jejich užíváním, eliminovalo inzulínové pero. Má velmi jemnou vysunovací jehlu. Vpich méně bolí a méně narušuje kůži. Odpadají u něj problémy se sterilizací.
Diabetik si s ním může inzulín píchnout daleko snáz a diskrétněji, takže s perem nevypadá před ostatními lidmi jako narkoman, což byla pro spoustu cukrovkářů tak nepříjemná věc, že se styděli aplikovat si ho mimo domov.
