Článek
Videohry jsou v ideálním případě volnočasovou aktivitou a mají své zastánce i mezi odborníky, kteří je vidí jako vhodný nástroj pro vzdělávání nebo rozvíjení určitých dovedností. Internet je zase místem, kde najdeme i spoustu užitečných věcí a v době pandemie nám víc než kdy jindy pomohl s komunikací, prací a v řadě dalších oblastech běžného fungování.
Pokud má člověk v životě pestré aktivity a v online prostředí tráví jen omezený čas, ať už hrou, nebo prací, nejde o závislost. Je to prostě aktivita jako každá jiná.
Dětem zhorší prospěch, ale i zdraví
Závažné to začíná být ve chvíli, kdy člověku hry a čas, který internetu věnuje, komplikují život, snižují jeho kvalitu a pestrost. Odborníci uvádějí, že typické znaky chování závislého člověka by měly být pozorovatelné po dobu dvanácti měsíců.
Začal třeba od nějaké doby chodit pozdě do práce? Hádá se s partnerem, ačkoli dříve měli pohodový vztah? Je pro něj velmi obtížné, nebo dokonce nemožné odpojit se? Pak je podle newyorského psychologa Lorena Soeira slovo závislost zřejmě na místě.
„Může se jednat také o posunutí denního a nočního cyklu a zhoršení kvality spánku,“ doplňuje psycholožka z pražského centra Adicare Marie Funke, podle které také závislý člověk neodděluje běžné činnosti od času stráveného na počítači. Například jídlo. „Omezuje sociální kontakty a často u něj dochází k výkyvům nálad.“
Netolismus je společenská hrozba
Ohroženi jsou jak dospělí, tak děti. „U mladistvých dojde většinou ke zhoršení prospěchu a k nezájmu o dřívější koníčky a kamarády. Rovněž váhové výkyvy, bolesti zad, očí a chronická únava jsou pro rodiče znamením, že je třeba zpozornět,“ varuje Marie Funke s tím, že typickými klienty poraden pro závislosti jsou teenageři.
Je v tom víc než jen dopamin
Výjimkou ale podle psycholožky není ani vysoce inteligentní firemní analytik kolem třicítky, který je závislý na internetu. Takový člověk je schopen zůstat u počítače až do pozdních nočních hodin a úplně ztratit pojem o čase.
„Vrcholem byl poslední víkend, kdy surfoval s menšími přestávkami téměř 48 hodin v kuse a zapomněl i na narozeniny své matky,“ uvádí příklad svého klienta Marie Funke.
U počítačových her a online prostředí nejde o fyzickou, ale o psychickou závislost. Mají ale společné znaky. Za hraní her nás naše tělo odmění tzv. hormonem štěstí, dopaminem. „Tento systém se nazývá dopaminergní a je mu připisována primární role ve vývoji a udržování závislosti.“
Proč je dobré přestat trávit tolik času na sociálních sítích
Cítíme se jím odměněni, a to přesto, že ho naše tělo neprodukuje takové množství, jako například při požití tvrdých drog, jež vyvolávají fyzickou závislost. Kromě mnoha dalších funkcí je dopamin zodpovědný za pocit libosti, jaký se dostavuje např. při konzumaci dobrého jídla, sexu, ale i po dokončení nějakého úkolu.
Zajímavé ale je, že podle nedávného výzkumu Patrika Markeye a Christophera Fergusona zvedne hraní počítačových her hladinu dopaminu asi tak stejně jako kousek pizzy nebo porce zmrzliny. Což je stěží dvojnásobek jeho normální hladiny. Zato tvrdé drogy by měly jeho hladinu zvedat asi desetinásobně. Proč tedy na online světě vzniká závislost?
Podle psycholožky Marie Funke je totiž schopný uspokojit nejrůznější lidské potřeby. „Od potřeby vzrušení, odměny, sociálního kontaktu, prosazení kompetence po mnoho dalších dílčích motivů.“ Z toho také vzniká více typů závislostí:
- Existuje závislost na internetu obecně, tedy de facto závislost na rychlosti, proměnlivosti a dostupnosti nových podnětů; velmi ohroženou skupinou jsou lidé, kteří trpí poruchami pozornosti.
- Mezi další patologické jevy patří závislost na sociálních sítích a celá řada dalších, jež kopírují a akcelerují různé nelátkové závislosti, které známe z běžného života (závislost na online nakupování, tedy virtuální formu oniománie, závislost na online pornografii, tedy virtuální formu závislosti na sexu, závislost na internetových sázkách – gambling atd).
Zmar, rezignace, jede se na setrvačník. Odvykací kliniky v korona krizi praskají ve švech
Upřednostněte své potřeby
V těchto situacích je samozřejmě vhodné vyhledat odborníka, který pomůže problém zvládnout. Ovšem od online světa je opravdu těžké se natrvalo odpojit. Jak se s tím tedy poprat? Psycholožka a vedoucí londýnské Psychology Clinic Martina Pagliová shrnula první kroky do několika bodů.
- Připusťte si to. Uvědomit si, jak nezdravý je pro vás způsob, kterým používáte online prostředí, je první krok k vítězství. Upřímnost sám k sobě a schopnost nahlas si pojmenovat problém je nezbytná.
- Omezte množství času na počítači a chytrém telefonu. Digitální detox je něco, co můžete udělat i sami, máte-li na to dostatek síly. Pokud se vám například podaří zkrátit čas před obrazovkou na třicet minut, jste na dobré cestě.
- Hledejte vhodnou pomoc. Jde o vážný problém, hledání terapeuta nebo centra, které pomáhá, je na místě. Svěřte se i důvěryhodným kamarádům a požádejte je o podporu.
- Buďte sociální. Zkuste mít tolik offline interakcí, kolik jen jde.
- Vytvořte si jinou rutinu a dodržujte ji. Udržíte se tak lépe v nějakém řádu, který pomůže zabránit hodinám stráveným na počítači. Pokud si člověk naplánuje řadu jiných věcí, které může dělat, a dodrží je, nezbude mu tolik času na jiné věci.
- Srovnejte si priority. Upřednostněte pracovní úkol, čas s rodinou, prostě to, čemu je potřeba se věnovat. Tak vám už nebudou mezi prsty proklouzávat věci, které jsou pro váš život podstatné.
- Odpojte digitální zařízení. Pokud se od nich nedokážete odpojit sami, odpojte vaši hrací konzoli, počítač nebo chytrý telefon. Nedokážete to sami? Zkuste poprosit blízkého přítele, člena rodiny.
- Hledejte příčinu. Trávíte tolik času na internetu, protože se cítíte osamělí? Nemáte s kým sdílet emoce? Hledáte potvrzení vlastní hodnoty? Příčin může být celá řada. Jde o to, abyste přišli na tu vaši a řešili ji.
Jste závislí?
Americká psychiatrická asociace definovala hlavní znaky pro herní závislosti. Abychom mohli o někom říci, že je závislý, měl by jich vykazovat minimálně pět současně:
- Posedlost. Trávení velkého množství času myšlením na hry, i když je zrovna nehrajeme.
- Abstinenční příznaky. Cítíme neklid, pokud nemůžeme hrát.
- Zvyšování tolerance. Potřeba hrát víc a víc a „lepší “ hry, aby bylo dosaženo stejného pocitu uspokojení jako předtím.
- Potřeba omezení. Hráči vědí, že by měli hrát míň, ale nejsou toho schopni.
- Zanedbávání jiných aktivit.
- Pokračování ve stejném chování navzdory vznikajícím problémům.
- Klamání okolí. Lhaní o času stráveném hraním.
- Eskapismus, tedy únik před realitou. Hraní ulevuje od stresu a úzkostí.
- Riskování. Hráč je ochoten riskovat ztrátu důležitých vztahů nebo zaměstnání.
