Článek
Zapomínání je tak ve skutečnosti aktivní formou učení, které našemu mozku pomáhá získat prostor pro důležitější informace. Vzpomínky jsou totiž trvale uloženy v souborech neuronů v tzv. engramových buňkách, přičemž mozek rozhoduje, ke kterým z nich si jedinec ponechá přístup a ty nepodstatné uzamkne.
„Při vyvolání vzpomínek dochází k reaktivaci těchto souborů neuronů, naopak při zapomínání k tomu nedochází,” vysvětluje neurovědec Tomás Ryan z Trinity College.
Samotné vzpomínky tak v mozku podle vědecké studie zveřejněné v časopise Nature Reviews Neuroscience stále zůstávají, jen je nelze vyvolat. „Je to jako by vzpomínky byly uloženy v trezoru, ale nemůžete si vzpomenout na kód k odemknutí,” dodává Ryan.
Vyšetření, která pomáhají včas odhalit Alzheimerovu chorobu
Rychlost zapomínání je přitom ovlivněna podmínkami prostředí a je tedy do značné míry předvídatelná.
Takto to zřejmě ale jen funguje, jedná-li se o přirozené zapomínání, které je za určitých okolností reverzibilní.
Pokud se jedná o patologické zapomínání spjaté např. s Alzheimerovou chorobou, bývají tyto přirozené mechanismy zapomínání nefunkční. Je to dáno značně sníženou dostupností engramových buněk. Dochází tak již k patologické ztrátě paměti.