Záludná hypertenze - dlouho se nic neděje, a pak udeří mrtvice či infarkt

Vysoký krevní tlak se podílí na více než 60 procentech mozkových mrtvic a zhruba na polovině infarktů. Přitom se správně kompenzovanou chorobou se hypertonik dožije prakticky stejného věku jako zdravý člověk. Samozřejmě pokud ho netrápí jiná vážná nemoc. Vědět o vysokém krevním tlaku a správně ho léčit je tedy docela zásadní věc.

Donedávna platilo, že 40 procent postižených o své nemoci nevědělo. Dnes už je to „jen“ třetina postižených. Spousta pacientů se o ni vůbec nezajímá. Vzhledem k tomu, jak triviálním a časově nenáročným úkonem je pro lékaře měření krevního tlaku, je tohle číslo docela šokující. Statistiky navíc říkají, že z lidí, kteří si hypertenzi léčí, ji má na doporučené hodnoty kompenzovanou jen třetina nemocných. Což je docela drsný údaj.

Čím to, že tak vysoký počet pacientů nedosahuje hodnot nižších než 140/90 mm/Hg, a jejich krevní tlak se naopak pohybuje nad touto mezní hodnotou? „Většinou to bývá tím, že nemocný dlouho nevnímá žádné potíže,“ říká Doc. MUDr. Michal Vrablík, CSc., z Centra preventivní kardiologie 3. interní kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

„Navíc tabletky na hypertenzi nepřinášejí úlevu, kterou by pacient jasně pociťoval, tak jako je tomu třeba u léků na bolavé klouby nebo třeba angínu. Smysl léčby je preventivní. Pokud ji pacient nedodržuje, dlouho se nic zdánlivě neděje,“ dodává lékař.

Celonárodní americký průzkum ukázal, že nejhůř léčbu dodržují mladí pacienti ve věku kolem 35 let, kterým všechna rizika a nebezpečí připadají ještě hodně vzdálená. Jiné to bývá u padesátníků. Ti si už víc uvědomují, co jim může nemoc způsobit. Mnohý to navíc viděl na příkladu svého vrstevníka, kterého postihl infarkt nebo mrtvice. To je důvod, proč u pacientů mladších třiceti let existuje až dvanáctkrát větší pravděpodobnost přerušení léčby než u nemocných nad padesátkou.

Zmíněný průzkum také ukázal, že velkými lajdáky, pokud jde o správné užívání tabletek, jsou muži s nižším vzděláním. Souvisí to zřejmě se zakořeněnou představou, že správný chlap nefňuká, něco vydrží a neběhá s každou kravinou za doktorem. Naopak lépe jsou na tom ženy, které o sebe obecně víc dbají a spíš jsou ochotné přizpůsobit se určitým pravidlům, navíc i díky péči o děti mají lepší vztah ke zdravotní osvětě.

Lékaři vědí, že lepší výsledky přináší jednoduché schéma užívání. Čím více různých tabletek pacient polyká, navíc v různou dobu, tím víc stoupá riziko chyb. A naopak klesá správné dodržování léčby, tedy i její efektivita.

„To je důvod, proč někteří výrobci léků na hypertenzi sdružují třeba dvě účinné látky do jedné tabletky,“ vysvětluje docent Vrablík. „To se týká ACE inhibitorů, blokátorů kalciových kanálů, diuretik a podobně. Pacient pak bere třeba místo šesti tablet jenom tři. Při užívání pěti a více léků je téměř jisté, že se bude dopouštět chyb.“

Navíc se zlepšují i další vlastnosti léků. Mají prodloužený účinek (působí 24 hodin, a ne 12). Nebo speciální technologie výroby umožní to, že se rozpustí v ústech, aniž by je bylo potřeba zapíjet, což oceňují třeba pacienti, kteří mají potíže s polykáním.

Dalším příkladem může být využití nanotechnologie při výrobě fenofibrátu, léku na zvýšenou hladinu vysokých krevních tuků, která hypertenzi velmi často provází. Nanočástice se výrazně lépe vstřebávají. Pacient proto může lék užívat před jídlem, během něj i po něm. Jeho hladiny v organismu bývají navíc vyrovnanější.

Jinou účinnou novinkou je injekce na snížení vysokého cholesterolu využívající konceptu monoklonální protilátky. Pacient ji dostane jednou za 14 dní nebo za měsíc. Zatím je určená složitým případům, u kterých léky nezabírají dostatečně nebo prakticky vůbec. A tak bychom mohli pokračovat ve výčtu novinek.

Inspirativní je i příklad Velké Británie, kde zdravotní pojišťovny začaly odměňovat lékaře, jejichž pacienti mají díky nim dobře kompenzovanou hypertenzi. Lepší dodržování zmíněné léčby může totiž snížit riziko smrti až o 40 procent.