Článek
První pandemie chřipky byla zaznamenána ve 20. století. Jednalo se o tzv. španělskou chřipku (1918-1919). Ničivé následky pandemie sice nutily vědce celého světa k nalezení etiologického původce této katastrofy, ale teprve až v roce 1931 dokázal vědec R. Shope izolovat první virus chřipky z nemocného prasete.
První lidský virus byl izolován až o dva roky později, a to během chřipkové epidemie ve Velké Británii. Další odlišný virus chřipky byl objeven v roce 1940 a vědci jej označili, jako typ B. Následoval ho v roce 1947 opět odlišný typ C.
"Virus chřipky typu A byl příčinou všech velkých pandemií v lidské populaci a běžně infikuje i jiné živočichy než člověka. Proto je také relativně nejlépe prozkoumán. Typ A má velké množství subtypů, jejichž povrchové antigeny hemaglutinin (HA) a neuraminidáza (NA) se vzájemně liší. V současnosti rozlišujeme 17 různých HA označovaných pořadovými čísly (H1 - H17) a 9 různých NA (N1 - N9)," vysvětluje MUDr. Jan Kynčl, Ph.D ze Státního zdravotního ústavu.
"Mnoho subtypů viru chřipky A bylo nalezeno především u zvířat. Většina humánních infekcí během posledního století je spojena se 3 odlišnými HA a 2 NA. Z genofondu divoce žijících vodních ptáků jsou viry chřipky periodicky přenášeny na prasata, koně, domestikovanou drůbež a mořské savce (tuleni, velryby). Existují důkazy i pro mezidruhový přenos na člověka. Viry chřipky se množí u většiny savců včetně člověka v buňkách řasinkového epitelu dýchacího ústrojí a šíří se kapénkovou infekcí, u vodních ptáků se množí většinou v buňkách střevního traktu a šíří se fekáliemi," vysvětluje doktor Kynčl.
Chřipková epidemie má sezónní charakter
V Evropě vzniká obvykle na počátku kalendářního roku a zpravidla trvá 4 – 8 týdnů. Virus chřipky je v době epidemie hlavním původcem respiračních onemocnění ve všech věkových kategoriích. Mimo chřipkovou epidemii lze virus chřipky ojediněle izolovat při sporadických onemocněních horních dýchacích cest. K přenosu dochází především známou kapénkovou infekcí, neboť nemocný člověk vykašlává značné množství infekčního aerosolu.
"Onemocnět chřipkou je možné v kterémkoli věku, většinou je nejvíce nemocných mezi školáky a ve skupině mladých dospělých. Po prodělaném onemocnění se vyvíjí typově i subtypově specifická imunita. Protilátky tudíž nechrání před onemocněním novou variantou subtypu viru," upozorňuje doktor Kynčl.
Spousta lidí stále zaměňuje chřipku s jinými onemocněními dýchacích cest.
| Jak poznáme chřipku |
|---|
| Onemocnění začne náhle, objeví se horečka přes 39 ˚C, která bývá provázena zimnicí, bolestí svalů a kloubů a bolestí hlavy. S odstupem několika hodin se přidává suchý dráždivý kašel a pálení v krku. Na rozdíl od mnoha dalších virových onemocnění není u chřipky výrazná rýma. Horečka trvá obvykle 3 dny, pak postupně během dalších 2 – 3 dnů klesá. Postupně mizí také ostatní příznaky, nejdéle přetrvává kašel. Nápadná únavnost může trvat i několik týdnů. |
"Záludnost chřipky spočívá v tendenci ke vzniku komplikací, které zhoršují prognózu onemocnění. Komplikace mohou být primární, vyvolané virem chřipky, nebo sekundární, vyvolané druhotnou bakteriální infekcí, ke které dochází následkem rozsáhlého poškození epitelu dýchacích cest způsobeného virem chřipky, což může vést např. k zánětu plic. Zánět plic bývá častější u lidí nad 60 let," dodává Kynčl.
Nejefektivnější prevencí chřipky je očkování
Podstatou očkování je vytvoření protilátek proti chřipkovým antigenům, které jsou součástí očkovací látky. Antigenní složení chřipkových vakcín se každoročně upravuje podle doporučení Světové zdravotnické organizace, každá dávka obsahuje povrchové antigeny (HA a NA) tří nejčastěji se vyskytujících virů chřipky: A (H3N2), A (H1N1) a B.
Účinnost vakcíny závisí na antigenní podobnosti viru ve vakcíně s aktuálně cirkulujícími viry. Vzhledem k driftovým změnám nemusí očkovací látka vždy zabránit vzniku onemocnění, sníží však závažnost infekce a tím je prokazatelně nižší i procento komplikací a úmrtí. Proti chřipce se očkuje každý rok před sezónou, tj. nejlépe od září do listopadu, imunita se vyvine do 2 týdnů po vakcinaci.
Naprostou samozřejmostí by pak mělo být dodržování základních hygienických návyků. Stále velké procento lidí podceňuje význam dokonalé hygieny rukou.
