Začít kouřit je snadné, odvyknout těžké

"Samozřejmě každý mnohokrát narazí na partu teenagerů labužnicky pokuřujících, ale ten náš by to přece nedělal! A nakonec je to ještě dobré - jde jen o cigarety, a ne o drogy!" řekne si v takovém případě nejeden dospělý. O tom, že kouření škodí zdraví, však není třeba diskutovat, jeho zdravotní důsledky jsou notoricky známé. Ale u dětí, jejichž organismus je ještě ve vývoji, je zdraví ohroženo mnohonásobně víc. Pokud návyk přetrvá až do dospělosti, zvýší se tím zdravotní riziko a odvykání je obtížnější.

Argumenty o škodlivosti kouření příliš nepomáhají. Je sice dobré s nimi dítě seznámit, ale stejně důležité je připravit je na situaci, kdy bude muset nabízenou cigaretu odmítnout. Musíme počítat s dětskou zvědavostí, s touhou vypadat dospěleji a s tím, že zakázané ovoce více chutná.

Do značné míry záleží na výchově, na vzájemném vztahu mezi rodiči a dětmi. Tam, kde je vzájemná důvěra a porozumění, kde se rodiče zajímají o způsob trávení volného času dětí a o jejich kamarády, je boj proti cigaretám snazší a obvykle zůstává jen při prvním ochutnání cigarety. Dobře působí argumenty, že kuřák podává nižší výkony při sportu. Děvčata zase přesvědčí, že kouření ničí např. pleť a zuby.

Je málo těch, kteří cigaretu nikdy neochutnali. Každý to obvykle párkrát zkusil. Počítejme tedy s tím, že také naše dítě to pravděpodobně alespoň jednou zkusí. Podle statistik si první cigaretu děti zapálí mezi 8.-11. rokem věku. Zda zůstane jen při ojedinělém pokusu ze zvědavosti, záleží především na rodičích.

Kouření přináší totiž problémy nejen zdravotní, ale i výchovné. Dítě musí kouření před dospělými skrývat, učí se přetvařovat a lhát. Někdy mu na pořizování cigaret nestačí kapesné, proto se uchýlí i ke krádežím. V partě se ke kouření často přidruží i pití alkoholu. O problematické situace pak už není nouze a dítě se může pohybovat dokonce na hraně zákona.

Dítě vidí ve svých rodičích vzor, kterému se snaží co nejvíce přiblížit. Pokud rodiče sami kouří, měli by dětem přiznat, že je to slabost, a sami na sobě ukázat všechny jeho záporné vlivy. Přetvařovat se a tvrdit, že kouříme, protože chceme, ale že jsme schopni kdykoli s tím přestat, nemá smysl.

Je třeba dát jasně najevo, že kouření je projevem slabosti, že k tomuto návyku došlo v mládí, kdy ještě nebyla známa všechna rizika kouření.

Vlastní příklad je pro dítě v období dospívání nejúčinnější. Je to také jedna z nejlepších příležitostí k tomu, abychom se definitivně rozhodli s kouřením skoncovat. Někdy se sice stane, že zakouřené prostředí znechutí dítě natolik, že z něj nakonec vyroste zarytý nekuřák. Nelze s tím ale počítat.

Zcela chybný je ale výchovný přístup matky, která reagovala na kuřácké pokusy dvanáctiletého syna tím, že mu začala pravidelně kupovat cigarety, aby mu kouření znechutila. Výsledkem její scestné výchovy byl později silný kuřák.