Článek
Už dávno před rokem 1989 mě několik dětských lékařů upozorňovalo na to, že mezi romskými dětmi se prakticky nevyskytují alergie. Čím to? Jejich matky nebyly podle nich tak úzkostlivé v dodržování hygieny. Imunita těchto dětí byla pak daleko trénovanější a naučila se lépe reagovat na nejrůznější podněty. To znamená tolerovat ty neškodné a vytvářet protilátky proti těm potenciálně nebezpečným. Alergická reakce je totiž přehnanou reakcí imunity na neškodnou látku.
V roce 2004 jsem se byl podívat na mezinárodním kongresu o probiotikách v Bruselu. Bengt Björsten z Centra pro výzkum alergií ve Stockholmu tam poukazoval na zajímavý fakt. Nejméně alergií je v průmyslově málo rozvinutých zemích, kde většina obyvatel žije na vesnicích. Bylo zajímavé slyšet proč.
Vesnické dvorky jsou totiž místem, kde má imunita dítěte šanci setkat se velice brzo s nejrůznějšími bakteriemi i látkami a naučit se na ně správně reagovat. Spolu s kojením hrají klíčovou roli v tom, aby v trávicím traktu vzniklo správné bakteriální prostředí, které pak podstatně ovlivňuje normální vývoj našeho imunitního systému. A tedy i jeho zdravé reakce. Dnes existují stovky výzkumů, které mapují tento vztah a posouvají názory lékařů na to, co je dobré pro malé dítě.
Ať děti jedí z podlahy
Na internetu jsem našel článek, jehož autor tvrdí: „Nechte děti jíst z podlahy, vyhnou se alergiím.“ To je samozřejmě trochu přehnané doporučení. Jde spíš o to, nevyhýbat se přirozenému bakteriálnímu prostředí. Těžko se ovšem vrátíme na vesnické dvorky, kde najdeme dost bakterií užitečných pro náš správný imunitní vývoj.
Naprostá většina dnešních žen nekrmí po porodu domácí zvířata, třeba krávy, a nepokládá při tom dítě do slámy. Děti nepřijdou tak často do styku s nejrůznějšími zvířaty a v rozumné míře i se „zdravou špínou“ dvorku, vesnice nebo jejího okolí.
Imunita potřebuje trénink
Nejde však jen o bakterie v různém prostředí, ale také o ty v jídle. „Dřív nebyly ledničky, a tak lidé museli jíst daleko víc potravin čerstvých, které navíc přirozeně obsahovaly řadu mikroorganismů,“ vysvětluje doc. Pavel Kohout. „Mohli si to dovolit. To, co vyprodukovali, většinou v krátké době také snědli. Nebyla proto nutná pasterizace, konzervování a další postupy. Ty sice zbaví potraviny bakterií a významně prodlouží jejich trvanlivost. Ale jídlo je daleko sterilnější a z hlediska stimulů naší imunity podstatně chudší.
I naši předkové se podle docenta Kohouta samozřejmě snažili potraviny konzervovat. Sušili je, udili, solili nebo využívali kysání. Ale nikdy při tom nezlikvidovali všechny bakterie tak radikálně, jako to děláme dnes.
Nic se speciálně neupravovalo, věci k snědku se často jen opláchly ve vodě, a to bylo všechno. Imunita lidí se proto neustále trénovala a byl to trénink intenzívnější než dnes.
Rizika přehnané hygieny
„Mnohem více potraviny čistíme, vaříme a převařujeme, ale také konzervujeme,“ říká docent Kohout. „Ty, které se vyrábějí průmyslově, jsou kvůli hygienickým normám a delší trvanlivosti sterilní. Děti se pak nesetkají s bakteriemi v době, kdy by to potřebovaly.“
Tou dobou je hlavně první rok jejich života. Po narození jim matka předává protilátky nutné k efektivní obraně organismu prostřednictvím mateřského mléka. Postupně se však musí osamostatnit. Zhruba od 4. do 7. měsíce začne intenzívně vyzrávat jejich střevní sliznice.
Tehdy je ta správná doba, aby se setkávalo s co největším množstvím podnětů a trénovalo. To imunitu naučí rozeznávat neškodné látky od těch potenciálně nebezpečných, ale také to, jak se k nim správně stavět. Pokud k tomu nedojde, nehrozí dítěti jen riziko horších imunitních reakcí nebo alergie, ale třeba také celiakie, což je nesnášenlivost lepku obsaženého hlavně v řadě obilnin.
Důležité je také, aby dítě mělo vyrovnaný jídelníček a nechyběla v něm žádná důležitá složka. Rodiče se o něm mohou poradit s pediatrem nebo nutriční terapeutkou.
Nebezpečí plísní a superodolných bakterií
Co udělat pro tento správný vývoj? Těžko se asi vrátíme k životnímu stylu našich předků. Dnes už většina z nás žije ve městech v bakteriálně daleko problematičtějším prostředí. To ale neznamená, že jsou maminky v této situaci bezbranné. Významně jim může pomoci například to, když nebudou tak úzkostlivě dbát na hygienu.
Pokud je dítě zdravé, nemusí jíst všechno převařené nebo si mýt ruce pokaždé, když na něco sáhne. Pokud mu upadne třeba houska na zem nebo na podlahu a není vysloveně špinavá, ať ji klidně sebere a sní.
Není nutné, aby matka všechno neustále pucovala, vytírala a zbavovala špíny pomocí domácí chemie. Dramaticky tím totiž sníží množství a repertoár antigenních stimulů, tedy látek, které dítě potřebuje pro správný vývoj své obranyschopnosti. A bohužel tím zároveň zvýší riziko možných alergických reakcí.
Navíc tím, že domácnost zbaví relativně neškodných bakterií, se v ní snadno přemnoží například plísně. Lehce totiž získají jejich prostor, který by jinak nezískaly. Nebo si doma vypěstují superodolné mikroorganismy.
Antibiotika jako výraz strachu a úzkosti
Podstatné je ovšem i to, aby ve chvíli, kdy dítě třeba nastydne a objeví se u něj teplota, nenutili rodiče lékaře, aby předepsal antibiotika. Rozvoji imunity významně pomůže, pokud dítě dokáže infekcí projít a přirozeně se s ní vypořádat. Zvýšená tělesná teplota je jedním z mechanismů, jak s ní bojovat.
Tělo si vytvoří protilátky a příště si ví lépe rady. Jestliže k této reakci nedojde kvůli antibiotikům, je repertoár naší imunity o tuto reakci chudší. Nemluvě o tom, že zmíněné léky naruší střevní mikroflóru. Pak určitou dobu trvá, než se dostane znovu do kondice. A není možné vyloučit i negativní změny bakteriálního složení trávicí a vylučovací soustavy.
Samozřejmě, že když teplota vyletí příliš vysoko a dítě infekci nezvládá, jsou antibiotika důležitou záchrannou brzdou. Většina maminek rozpozná onu hranici dobře. Pokud si ale nejsou jisté, měly by se obrátit na svého lékaře.
