Článek
Kam až lze posunout hranice umělého zkrášlování, plastické chirurgie a různých operativních či kosmetických zákroků, aby naše tělo vypadalo věčně mladé? Které typy žen nejvíce trpí chorobnou touhou po věčném mládí - youthaholismem?
Na mnohé z otázek polskému deníku Rzeczpospolita poskytl odpovědi psycholog Tomasz Duda z Varšavské univerzity.
Proč stále více žen ve věku 40 až 50 let podstupuje zákroky, jako jsou vstřikování botoxu pod kůži na obličeji pro potlačení vrásek, odsávání tuku? Jak to, že neváhají absolvovat vyčerpávací tréninková cvičení, aby získaly vypracované svalové partie, nebo několikrát prodělají drastické dietní kúry.
Hlavním důvodem je celosvětový trend vzývání kultu věčného mládí. Média obecně přinášejí fotografie, zprávy, příběhy štíhlých, krásných a mladých žen, jako by na světě ani lidé středního věku neexistovali. Podle těchto zpráv současná žena bez ohledu na věk musí být zdravá, štíhlá a nejlepší by bylo, kdyby vypadala jako "dvacítka".
Jenže to je bez zákroků plastických chirurgů či drastických diet prakticky nemožné, neboť čas pracuje za nás a nejde s ním bojovat, musíme se s ním smířit.
Jedná se ale i o znevýhodňování žen oproti mužům. U mužů totiž tolik nedbáme na jejich vzhled, ale v první řadě u nich hodnotíme jejich chování nebo vzdělání.
Ne všechny ženy se vrhají do operací a zkrášlovacích procedur. Dají se nějak paušalizovat určité typy žen, které operace podstupují nejčastěji?
Určitě to jsou ty, jež vystupují často na veřejnosti, pohybují se v takzvaných vyšších kruzích, a ty, jež potřebují získat na společenském kreditu svým vzhledem. Horší je to samozřejmě u typů, které podstupují operace, protože trpí komplexem méněcennosti, jsou slabší psychické povahy nebo nejsou schopny sebedocenění.
Kultu mládí propadají také osoby, které se bojí smrti. Pro ně je překročení věkové hranice padesáti let vkročením na cestu smrti. I tyto osoby se snaží ošállit věk za jakoukoliv cenu.
Žena po padesátce by si měla najít nové koníčky, zkusit se učit něco nového. Hlavně by se měla soustředit na obohacování ducha, a od toho se pak odvíjí i krása fyzická.
Pokud o sebe někdo dbá, není na tom určitě nic špatného. Kdy ovšem přehnaná péče o fyzický vzhled může přejít v obsesi?
Na péči o pěkný vzhled a zdravé tělo není samozřejmě nic špatného. Chorobnou obsesí by se dalo nazývat, pokud bychom trávili v kosmetickém salónu či fitness klubu veškerý volný čas. Pokud bychom nepřestávali myslet na nic jiného, než jakou dietou ještě zformovat svůj vzhled, a podobně.
Pokud začne žena přemýšlet, jak ještě by mohla svůj vzhled vylepšit, pokud se její celodenní činnost bude soustředit na získání hezčího fyzického vzhledu, pak už se myšlenka kultu mládí stává obsesí.
Jak je možné vyvarovat se strachu ze stáří?
Určitě je třeba udržet si odstup od sebe samého, nesoustředit se příliš na svou osobu. Překročení čtyřicítky či padesátky není přece strašné, nýbrž přirozené. A tak je k tomu třeba se stavět. Není možné se přeci trápit kvůli každému kilogramu váhy navíc, každé nové vrásce.
Neříkám, že se o sebe žena ve zralém věku má přestat starat, měla by určitě pěstovat nějaký sport, sledovat si jídelníček, návštěvy u kosmetičky nejsou zapovězené. Ale musí znát hranici. Všechny tyto činnosti se nemohou stát jejím hlavním životním cílem.
Žena po padesátce by si měla najít nové koníčky, zkusit se učit něco nového. Hlavně by se měla soustředit na obohacování ducha, a od toho se pak odvíjí i krása fyzická.