Článek
Nejvýznamnější z organických látek obsahujících rtuť zůstává metylrtuť. Řada studií opakovaně potvrdila, že může způsobovat poškození mozku a nervové soustavy a v krajním případě hluchotu, slepotu, duševní zaostalost a ztrátu paměti.
Rtuť zůstává v ledvinách postižených celá desetiletí a má na svědomí vypadávání vlasů a zubů, chudokrevnost, revmatismus, třesy, podivné změny v chování a poruchy oběhové soustavy. Je zvláště nebezpečná pro nenarozené děti, u nichž zpomaluje vývoj hlavně mozku a dalších částí nervové soustavy. Zárodky totiž vykazují vyšší koncentraci rtuti než tělo matky. Výzkum prováděný na Faerských ostrovech na severu Evropy potvrdil, že se zvyšující se koncentrací metylrtuti ve vlasech matek klesalo IQ jejich dětí.
Nejen teploměry
Rtuť obsahují barvy, jako je oblíbená rumělka ,která se používá v zemědělství při moření osiva a hubení škůdců a chemický průmysl se bez ní neobejde při výrobě cementu, chlóru a četných chemických látek. Obsahují ji i teploměry. Do prostředí se dostává i při spalování uhlí v tepelných elektrárnách nebo odpadu ve spalovnách.
V Evropě se na zubní výplně spotřebuje více než 100 tun rtuti ročně a průměrný obyvatel našeho kontinentu má v ústech tři gramy rtuti ve formě poměrně neškodného amalgámu. Střízlivé odhady hovoří o tom, že během 20. století se v důsledku lidské činnosti zvýšila v prostředí koncentrace tohoto stříbrně bílého kovu s nezvyklými fyzikálními vlastnostmi na trojnásobek.
Jinak jistě správný požadavek odborníků na zdravou výživu, aby lidé jedli co nejvíce ryb, vypadá jinak, uvědomíme-li si, že konzumace této potravy zůstává nejvýznamnějším zdrojem rtuti pro lidský organismus. Ryby žijící v oceánu totiž koncentrují metylrtuť ve svých tkáních.
Američtí vědci, jejichž výzkum řídil Robert Mason z Connecticutské univerzity v Grotonu, nedávno vyhodnotili zdroje rtuti znečišťující světová moře. Zajímaly je rovněž fyzikální a biologické procesy, které mění obsah rtuti v rybách. Zjištění, určená nejen odborné veřejnosti, otiskl mezinárodní časopis Environmental Research.
A co vnitrozemí?
Proč by mohly výsledky Masonova týmu zajímat i čtenáře ve vnitrozemské České republice? Studie potvrdila, že v celosvětovém měřítku se většina rtuti dostává do oceánu přímo z ovzduší. Zdroje, jako jsou řeky a jejich ústí, podzemní voda, usazeniny a horké prameny, přispívají ke znečišťování prostředí tímto nebezpečným prvkem významněji pouze v rámci částí kontinentu nebo jednotlivých zemí. Proto organické sloučeniny rtuti kumulují i ryby žijící ve vnitrozemských vodách, zejména ty, které pravidelně táhnou do moře a zpět.
Dobrou zprávou je, že omezení emisí rtuti v Severní Americe a v Evropě vedlo v posledních desetiletích ke snížení jejích kdysi vysokých hladin v severní části Atlantiku a ve Středozemním moři. Naopak nárůst emisí rtuti, způsobený často překotným průmyslovým rozvojem v Asii, pravděpodobně v již blízké budoucnosti zdvojnásobí koncentraci jedovatého kovu v severním Tichém oceánu.
Jakmile se rtuť dostane do moře, může se přesouvat do velkých hloubek, kde se zachycuje v usazeninách na mořském dně. Odtud se uvolňuje do ovzduší nebo ji mikroorganismy rozkládající plankton a další organickou hmotu přeměňují na metylrtuť. Většina metylrtuti, která se dostává do rybích těl, vzniká v hloubce 100 až 1000 metrů a její koncentrace v potravním řetězci směrem od řas a rostlin po predátory, zejména velké a dlouhověké dravé ryby a mořské savce, vzrůstá. Američtí odborníci v této souvislosti připomínají, že musíme počítat s tím, že rtuť bude přetrvávat v prostředí celé roky i desetiletí poté, co omezíme zdroje, z nichž do něj proniká.
Ohroženy jsou ženy, děti a senioři
Emily Okenová z Harvardovy lékařské fakulty v Bostonu komentovala v časopise Environmental Health Perspectives spolu s americkými a francouzskými kolegy na základě současných znalostí klady a zápory konzumace ryb.
Zdůrazňuje, že lidé, kteří často jedí mořské ryby nebo konzumují druhy ryb, které koncentrují metylrtuť, jsou vystaveni působení rtuti nejvíce. Krevní vzorky 5–10 procent amerických žen ve věku, kdy nejčastěji rodí potomky, překračovaly hygienický limit pro rtuť. V uplynulých dvou letech vyšlo několik studií prokazujících, že zvýšená spotřeba mořských ryb kontaminovaných metylrtutí seniory zvyšuje u této věkové struktury nebezpečí infarktu a mozkové mrtvice.
Vůbec neuškodí umět si vybrat
Skutečnost, že mořské ryby zůstávají hlavním zdrojem rtuti, samozřejmě neznamená, že bychom měli na tuto jinak bezesporu důležitou součást lidské stravy zanevřít. Caroline Chanová a Robert Jacobs z univerzity v americkém Louisville připomínají na stránkách časopisu Integrated Environment Assessment and Management, že dopad opatření v povodí řek snažících se výrazně snížit koncentraci rtuti v prostředí se projeví po určité době.
Navíc některé z nich sice splní svůj účel, ale poškodí prostředí jiným způsobem. Proto je důležité objektivně informovat spotřebitele, které ryby by měli jíst a kterým by se naopak měli raději vyhnout.
Dobrá rada nad rtuť
Odborníci nedoporučují ženám, u nichž je předpoklad, že by mohly otěhotnět, kojícím ženám a malým dětem pojídat maso žraloků, mečounů, štik, candátů, bolenů a velkých makrel královských. Naopak i tyto skupiny mohou konzumovat týdně jednu až dvě porce konzervovaného tuňáka, lososa, tresky, sledě, makrely, kapra, pstruha, štikozubce obecného, známějšího jako „hejk“ nebo mořská štika, sardinek a šprotů.
Ti, kteří si pravidelně pochutnávají na rybách lovených rekreačně v řekách, rybnících a přehradách v České republice, by se měli informovat o kontaminaci vod rtutí, a to u Zemědělské vodohospodářské správy nebo Českého hydrometeorologického ústavu (www.chmu.cz). Jestliže nemáme po ruce aktuální údaje, doporučuje se takové ryby pojídat jen jednou týdně a v tomto týdnu jiné ryby vynechat. U dětí pochopitelně upravujeme velikost porcí.
