Ve čtyřiceti dostal mrtvičku. Ochrnul na polovinu těla a dodnes se pere s následky

Loňského 11. června šel čtyřicetiletý Martin Plaček jako každý den do práce. Tam se ale z ničeho nic začal cítit divně.

„Byla mi zima, bolela mě hlava. Došel jsem ke kancelářskému stolu a dal si hlavu do dlaní. Kolegové a nadřízení si mysleli, jestli nejsem náhodou opilý. Poté mě odvedli do jiné místnosti a zavolali záchranku. Pak už si nic nepamatuji,“ popisuje svůj osudný den pan Plaček.

Upadl do kómatu. Po probuzení už jeho tělo nereagovalo tak, jak by mělo. Levá část totiž zcela ochrnula.

„Ze začátku jsem byl zmatený. Nic mi nedocházelo, myslel jsem, že můžu chodit. Chtěl jsem vstát z lůžka, ale levá ruka ani noha mě neposlouchaly,“ vysvětluje otec tří dcer.

Jestli bude moci levou polovinou těla ještě někdy hýbat, nevěděl. „Řekli mi, že se částečně něco spraví, něco ne. Že musím hodně rehabilitovat,“ říká pan Plaček s tím, že mu doktoři další vyhlídky nedokázali prozradit. U každého pacienta je totiž další vývoj individuální.

Asi týden byl na jednotce intenzivní péče. Další dva měsíce strávil na rehabilitačním oddělení a v Hamzově odborné léčebně, kde docházel na fyzioterapie a masáže.

„Částečně jsem chodil o hůlkách. Na nohy mě postavili na rehabilitačním oddělení v nemocnici v Pardubicích,“ dodává.

V léčebně ale dostal vysoké horečky. „Manželka se tedy rozhodla, že o mě bude pečovat doma,“ říká pan Plaček.

Manželka společně s dcerami mu byly největší oporou v těžkých chvílích. „Často mě navštěvovaly v nemocnici. Oporou byli i moji rodiče a kolegové, kteří mi hodně pomohli,“ sdílí svůj vděk.

I po roce ale jednačtyřicetiletého elektrotechnika omezují následky mrtvice. „Hůř mluvím, stále docházím na logopedii. Chození mi jakžtakž jde, ale mám horší stabilitu a nemám takovou sílu v nohách. A na levou ruku jsem levý,“ komentuje s humorem svoji situaci.

Nemůže řídit auto ani zvedat těžká břemena. Život se tak změnil i jeho rodině. „Mám tři děti, které jsme rozváželi po kroužcích a do školy. Teď, když ležím, to musí zařizovat moje žena,“ vysvětluje.

Rodině se také zhoršila finanční situace. V únoru tak nastoupil do práce. Jako před mrtvicí už ale pracovat nemůže. „Nemohu vykonávat práci ve výškách, to je pro mě složité, protože je to i náplní mé práce. Teď pracuji hlavně za počítačem,“ uvádí pan Plaček.

Situaci rodiny zhoršuje i městská hromadná doprava. Spojení do vesnice, kde bydlí, je totiž nedostatečné. Pan Plaček je tak závislý na manželce.

„Chtěl bych jí pomoci, dojít na nákup nebo na poštu, a protože nemůžu jet autem a na kole neudržím rovnováhu, potřeboval bych tak nějakou tříkolku,“ popisuje částečně ochrnutý muž.

Na tu ale nemá jeho rodina peníze. Proto by byl vděčný za každý dar, aby si takovou tříkolku mohl pořídit.

„Mohl bych tak jezdit s dětmi na kole na výlety. Nebyl bych tolik závislý na manželce a více bych jí pomáhal. Mohl bych zajet na nákup, na poštu, na rehabilitaci nebo do práce,“ komentuje potřebu tříkolky pan Plaček.

A stále doufá, že se jeho zdravotní stav zlepší. Chce na tom usilovně pracovat. „Pravděpodobně nebudu ve stejném stavu jako před lety, ale doufám, že se zlepší alespoň řeč. Budu se snažit rehabilitovat, aby aspoň nějaká pozitivní změna nastala,“ sdílí svoje odhodlání.

Cévní mozková mrtvice je druhou nejčastější příčinou úmrtí na světě. Jde o nedokrvení určité části mozku, kdy dochází k odumření mozkových buněk.

Mezi příznaky mrtvice patří pokles koutku úst a oka, pokles jedné ruky, špatná mluva nebo celkové ochrnutí jedné poloviny těla.

Menší riziko mozkové příhody má člověk dodržující zdravý životní styl. Lidé by tak měli dbát na dodržování pravidelného a dostatečného spánku, jíst zdravě a sportovat. Více informací můžete naleznout na www.casjemozek.cz, kde se také nachází bankovní spojení pro případnou pomoc: 115-4861210227/0100.