Článek
Řada lidí se začne věnovat nějakému sportu, cvičení nebo aktivnímu pohybu, a přesto nehubne, nebo jen opravdu málo. Někteří obzvlášť pilní mohou dokonce nepatrně přibrat. A to i přesto, že vedle sportování změnili také svůj jídelníček. To znamená, že jedli zdravější jídla obsahující zároveň méně kalorií. "Co se to, proboha, děje?" říkají si ti nešťastníci, kroutí hlavou a znechuceně sledují váhu.
Děje se něco naprosto přirozeného. Hmota svalů začíná pozvolna nahrazovat vrstvu tuku, takže váha neukáže žádný nebo téměř žádný úbytek na hmotnosti. Přitom ke změnám v těle, a to velice pozitivním, dochází.
Lidé mají lepší kondici, výkonnější svalstvo, lépe se cítí, může se jim zlepšovat i řada zdravotních potíží. Také v pase měří méně, což odborníci považují za nejdůležitější. Jen ta kila se příliš nemění.
Nefunguje to tak u každého, ale určitě nejde o jev vzácný.
Pohotovostní cukr nás může zmást
Velice často dochází k dalšímu jevu, který lidé málo znají. Při intenzívním sportování nebo tělesné aktivitě spálíme všechen pohotovostní cukr.
Slouží nám jako zdroj okamžité energie. Bývá uložen ve svalech a v játrech v podobě glykogenu. Odborníci odhadují, že ho tam dospělý člověk má v průměru 500 g, i když mezi lidmi existují velké rozdíly (například vrcholový sportovec ho může mít až 1000 g).
Glykogen však na sebe váže zároveň vodu - zhruba čtyřikrát tolik vody, kolik tvoří jeho objem. Snadno se tedy může stát, že při intenzivním sportu, při kterém už tak dost tekutin vypotíme a vymočíme, ztratíme navíc přibližně 2-3 kila jenom tím, že spotřebujeme pohotovostní zásobu cukru.
Stoupneme si pak na váhu a uvidíme úžasně povzbuzující ztrátu kil. Stačí však, abychom se pořádně napili a najedli. Tělo pak znovu vytvoří potřebné zásoby glykogenu a my znovu vážíme zhruba tolik, kolik jsme vážili před sportovním výkonem. Člověk, který neví, o co jde, může být snadno rozčarovaný a ztratí chuť hubnout.
Večer jsme těžší, než ráno
Vodu v těle nezadržuje jen glykogen, ale také sodík. Pokud sníme najednou hodně slaných potravin, třeba spoustu chipsů, lehce může dojít k výkyvům váhy, které jako by neměly žádnou logiku.
Rychle přibereme třeba i kilo váhy a relativně rychle ho zase ztratíme. Kuchyňská sůl totiž obsahuje opravdu hodně sodíku, který na sebe naváže vodu. Spolu s ním však může z těla zase zmizet.
U žen se obsah vody v těle mění také v závislosti na menstruaci. Nejvíc jí organismus zadržuje právě v tomto období. Večer máme zhruba o kilo víc než ráno (za noc vypotíme asi 0,5 litru tekutin, navíc vydáváme energii na to, že pracuje náš organismus a nepřijímáme potravu).
A tak by bylo možné pokračovat v rozboru dalších jevů, které mohou více či méně ovlivňovat naši hmotnost, aniž by tomu laik rozuměl, nebo mu dávaly jasný smysl.
Kila jako fetiš
Kila bývají pro spoustu lidí téměř fetiš a údaje na váze měřítkem úspěchu. Nejsou výjimkou ti, kteří se váží i několikrát denně. Ráno, večer, před jídlem, po jídle, poté, co vykonali potřebu atd. Váha by měla být jen praktickou pomůckou, a ne branou do ráje.
Dokonce i ta, která jim zahraje vítězné fanfáry nebo pohřební píseň, podle toho, jestli shazují, nebo přibírají. Pokud lidé nerozumějí tomu, co se v těle děje, mohou díky častému vážení začít reagovat nesmyslně.
Proto například v kurzech STOB doporučují klientům, aby se vážili jednou týdně. Klidně ve stejný den a hodinu, na stejné váze, za stejných podmínek. Daleko důležitější než momentální váha jsou však podle odborníků rozumné a hlavně trvalé změny v našem životě. Podobně jako pozitivní naladění.
"Klient zhubne ze 110 kg na 101 kg, ale nejásá, je dokonce naštvaný, protože nezhubnul na tu magickou stovku," říká Iva Málková, odbornice na hubnutí. "A nejen to. Považuje to za neúspěch, případně prohru, díky níž se na celé hubnutí raději vykašle. Jenže čísla na váze by neměla ovládat náš život. Opakujeme to lidem stále. Důležité je rozumně jíst, více se hýbat a lépe se cítit. Postupné snižování váhy přijde samo jako vedlejší efekt. Bez toho, že bychom se trápili a dělali věci, které prokazatelně poškozují naše zdraví."