Článek
Když se v dubnu 2017 vracela Tereza z Oseku u Teplic ze čtyřhodinového cyklistického tréninku na horách, myslela si, že zimnice, která se u ní objevila, je jen v důsledku prochladnutí na kole. Tehdy ji čekaly ještě poslední zkoušky před státnicemi, a tak se večer snažila i přesto všechno učit.
Kvůli zimnici a následně i teplotě jí to ale vůbec nešlo, proto šla raději spát. „V noci jsem se ještě párkrát vzbudila, jak se teplota zvyšovala, ale to ještě nebylo tak hrozné. Ráno po probuzení jsem ale přestávala cítit nohy. Už to bylo tak rozjeté, že mě nohy neunesly, když jsem se na ně chtěla postavit.“
Rodiče jí tak okamžitě volali rychlou záchranou službu, která ji odvezla do nemocnice v Ústí nad Labem. Z toho dne si ještě pamatuje, jak ji přiváželi na infekční jednotku intenzivní péče a pak už nic.
Když se probudila, měla amputované obě nohy pod koleny. Také většinu prstů na rukou, i když to pak probíhalo postupně. Také se dozvěděla, že jí v důsledku meningokokové infekce selhaly obě ledviny.
Změny v očkování od nového roku: Pro dospívající proti meningokokům zdarma a další
„Při takto těžkém průběhu meningokokové sepse, podobně jako u jiných těžce probíhajících infekcí, včetně covidu-19, mohou v důsledku ischemie (nedostatečného prokrvení a následného odumření buněk a tkání) zůstat pacientům trvalé následky jako například i nevratně poškozené ledviny.
Někteří pacienti zůstávají závislí na pravidelné dialyzační léčbě, u části pacientů však může dojít k částečnému obnovení jejich funkce, proto je důležité, aby byli sledováni také u specialisty – nefrologa,“ vysvětluje vedoucí Nefrologické a Transplantační ambulance IKEM lékařka Silvie Rajnochová Bloudíčková.
Třikrát týdně dojížděla na dialýzu
Po propuštění z nemocnice tak musela Tereza docházet na pravidelnou dialýzu.
„Sanitka mě vozila do Teplic, což není od mého města moc velká dálka, jen asi 15 kilometrů. Ze začátku třikrát týdně na tři a půl hodiny. Poté cca na 4 hodiny, třikrát týdně. Trvalo to už asi rok a chtělo se mi tam pokaždé méně. Taky jsem tam patřila mezi nejmladší a vtipkovala jsem, že jim tam kazím věkový průměr,“ vzpomíná Tereza.
Dnes Tereza opět sportuje a také pracuje s hendikepovanými lidmi.
Především jí ale po dialýze nebývalo dobře. Několikrát i v nemocnici zvracela a trápil ji velmi nízký krevní tlak. Skoro celý den pak prospala.
„Jako pro šestadvacetiletou ženu to pro mě bylo něco hrozného. Žijete jen polovinu týdne, protože jste třikrát týdně na dialýze, z čehož vám je pořád zle a další dny se z toho tak nějak dostáváte.“
Kamarádky na život a na smrt. Lenka potřebovala novou ledvinu, Hana se stala dárcem
V roce 2018 tak začala uvažovat o transplantaci ledviny a zkontaktovala pražský IKEM. „Původně jsem nepřemýšlela o tom, že bych o ledvinu požádala rodiče, sourozence nebo prostě kohokoliv ze svého okolí. Nicméně oni se nechali otestovat sami včetně dvou kamarádek,” svěřuje se Tereza.
Jedna z nich tak zjistila, že má problém s ledvinovou pánvičkou. Podstoupila proto operaci, čímž se včas vyřešil problém, který by v budoucnu mohl být vážnější.
Táta jako vhodný dárce
Jako vhodný dárce se nakonec ukázal tatínek, který samozřejmě neváhal a ledvinu své dceři daroval. „Od paní doktorky jsme měli hodně informací. A když vidíte, jak funguje dialýza, chcete prostě dopřát svému dítěti normální život. Ten s dialýzou moc nejde, musíte podle ní úplně vše plánovat. Po odebrání ledviny jsem šel třetí den domů a za šest týdnů jsem fungoval úplně normálně,“ vzpomíná tatínek Terezy.
Ona sama šla domů sedmý den po transplantaci, protože nová ledvina se skvěle uchytila už na operačním sále.
Nepodceňujte infekce močových cest, hrozí zánět ledvin, ale i dalších orgánů
Během tří týdnů už Tereza chodila i na procházky. „Než jsem onemocněla meningokokovou meningitidou, sport byl vlastně celý můj život. Bez problémů jsem běhala pětadvacet kilometrů, čtyři hodiny jsem jezdila na kole, také jsem závodila. Ale pak na vozíku byly pro mě hory a lesní cesty úplné tabu. Na protézách to ze začátku moc nešlo, ale k většině sportů jsem se vrátila.
Dnes chodím po lese skoro každý den, když to jde. Zkoušela jsem běhat, to popravdě moc nejde, asi to bude chtít víc času a trénování. Také jsem začala hrát golf – to je úplně nový sport, který jsem dříve nedělala, ale musím říct, že mě hodně chytil. Byla jsem i na lezecké stěně a lyžovat v Itálii.“
Kromě sportu dnes také pracuje s hendikepovanými lidmi. „Pomáháme lidem s fyzickým i kombinovaným postižením. Jezdím za nimi, povídáme si a jsme v kontaktu. Baví mě to a naplňuje.”