V osmnácti začaly Filipa trápit bolesti hlavy. Nikdo nepředpokládal, že jde o příznaky nádoru mozku

Nemoc se u Filipa začala projevovat, když začal studovat třetí ročník gymnázia. Tehdy ho začala pobolívat hlava a občas se u něj objevila i nevolnost. Obvodní lékař Filipa vyslal na prvotní kolečko po odborných lékařích.

Absolvoval tedy vyšetření u očního lékaře, na ORL, podstoupil i rehabilitaci z důvodu podezření na problémy spjaté s krční páteří. Nic z toho se ale nepotvrdilo, a tak mu praktický lékař napsal žádanku na neurologické vyšetření, ke kterému ale nakonec nedošlo.

Těsně před Vánoci, 21. prosince 2022, se Filipovi udělalo špatně a měl příznaky podobné mrtvici – znecitlivění a třes levé poloviny těla, špatně artikuloval. Jeho otec ho tak okamžitě odvezl do nemocnice v Litoměřicích, kde ho přijali na pozorování na neurologické vyšetření. Ještě odpoledne se ale Filipův stav náhle zhoršil, upadl do bezvědomí. Lékaři měli podezření na krvácení do mozku.

Filip byl okamžitě převezen do nemocnice v Ústí nad Labem, kde byl ještě v noci operován. Tehdy mu lékaři uvolnili tlak v hlavě způsobený krvácením do mozku a pak jej uvedli do umělého spánku.

Magnetická rezonance pak odhalila poměrně velký zhoubný nádor na mozku. Po čtrnácti dnech, které strávil na oddělení JIP v nemocnici v Ústí nad Labem, byl převezen do pražské motolské nemocnice, kde vystřídal hned několik oddělení, přičemž i zde podstoupil operaci, při které mu lékaři většinu nádoru odstranili.

Následně absolvoval onkologickou léčbu v podobě chemoterapie, radioterapie a intenzivní fyzioterapie, jelikož v důsledku krvácení do mozku ochrnul na levou půlku těla a částečně ohluchl.

Málokdo si tak umí představit, jaký šok musel při probrání z umělého spánku Filip zažívat. „Zprvu byl dezorientovaný, nevěděl, co se s ním stalo, co se děje a dělo, jaký je den, kde vůbec je. Navíc měl levou část ochrnutou, nemohl mluvit, polykat, špatně slyšel…,“ vypráví maminka.

Velkou výhodou nicméně bylo, že lékaři na všech odděleních v motolské nemocnici umožnili rodičům zůstávat s Filipem. Rodiče se tak střídali, kdy jeden s ním byl přes den a druhý v noci. Museli se tak za Filipem v podstatě přestěhovat. Tehdy jim velmi pomohl personál hematoonkologického oddělení, který jim doporučil využít služeb Domova Ronalda McDonalda, který byl postaven v areálu nemocnice právě pro tyto účely. Rodiče zde získali zázemí, kde si mohli odpočinout, přespat, ale i si vyprat či uvařit. I díky tomu vše mnohem lépe zvládali i oni samotní.

„Z minuty na minutu se změnila naše životní situace, i my museli rychle reagovat na něco, na co jsme nikdy ani ve zlém snu nepomysleli. A to, že jsme se měli kde v klidu vyspat, vybrečet, zatelefonovat si s rodinou, vyprat si, vyřešit i nějaké pracovní záležitosti … bylo prostě k nezaplacení,“ dodává maminka.

Není pochyb o tom, že možnost být nonstop u Filipa byla zejména v okamžiku probrání Filipa z umělého spánku klíčová. Rodiče mu pomáhali vyrovnat se s nastalou situací, opakovaně mu vysvětlovali, co se s ním stalo a děje, pomáhali mu s hygienou, polohováním, cvičením a samozřejmě mu pomáhali lépe trávit čas v nemocnici, kdy mu četli či si s ním jen tak povídali. I díky jejich přítomnosti tak Filip vše lépe zvládal a dělal pokroky.

Když pak Filip mohl začít přijímat normální stravu, rodiče mu přilepšovali tím, že mu ve svém dočasném domově připravovali jídlo podle jeho chuti. Když se pak následně Filipův stav zlepšil, bylo pro všechny skvělé vyjet z nemocničního pokoje a dojet si „na kafe“ a návštěvu do bytu v domově.

Dům Ronalda McDonalda má i dva bezbariérové pokoje, do kterého se rodiče mohli přestěhovat v okamžiku, kdy už jejich syn mohl začít pobývat i mimo nemocniční pokoj.

Nejprve tak Filip v bytě s rodiči strávil dva víkendy, a protože to vždy zvládl skvěle, nakonec zde s rodiči mohl strávit posledních šest týdnů onkologické léčby, na které docházel ambulantně, stejně tak na fyzioterapie a ergoterapie.

Všichni si tak mohli vyzkoušet, jak to po ukončení léčby budou doma společně zvládat, ale i jaké budou muset ve svém vlastním domově udělat bezbariérové úpravy.

V současnosti se Filip snaží, s pomocí báječných profesorů a spolužáků z litoměřického gymnázia, dohnat zameškané učivo, aby mohl na podzim se svou třídou nastoupit do čtvrtého ročníku. Filip je už díky intenzivní fyzioterapii schopen pohybovat se sám, nepotřebuje invalidní vozík.

„Není to sice na uběhnutí maratonu, ale procházky se psem zvládá bez problémů,“ svěřuje Novinkám maminka.

Jednou za měsíc jezdí do Motola na odběry a kontrolu na onkologii, kde je Filip stále léčen. Pokračuje v chemoterapii, naštěstí ale jen podávané formou tablet, takže ji může užívat doma.

Jednou za tři měsíce musí absolvovat kontrolní magnetickou rezonanci, nejbližší jej čeká na konci srpna a všichni doufají, že ukáže jen dobré zprávy.