Článek
To obvykle vyhrotí nerozumný způsob života, většinou orientovaný na výkon, nebo velké požadavky kladené na sebe. Jejich kořeny leží ve výchově, v zážitcích z dětství, případně v traumatizující životní události. Podle MUDr. Tatiany Fabíniové z Psychiatrické ambulance v Praze 8 bývají k těmto potížím více náchylní lidé:
- Jejichž rodiče žili v nevyrovnaném vztahu, doma často vládla nejistá a napjatá atmosféra, případně předčasně zemřel některých z nich nebo i oba.
- Příliš úzkostlivě vychovaní jedinci anebo ti, kteří měli s rodiči hodně těsný vztah.
- Lidé vychovaní přehnaně autoritativním otcem nebo matkou.
Strach, někdy až panický, nejednou doprovázejí i další příznaky. Třeba pocity na omdlení, obava, že ztratí kontrolu nad sebou samým, skolí je choroba, případně i smrt. Obvykle mívají potíže s usínáním a se spánkem.
Objevují se také nepříjemné tělesné jevy: bušení srdce, poruchy srdečního rytmu, nadměrné pocení, příval horka nebo chladu, dušnost či zrychlené dýchání, suchost v ústech, nevolnost, sklon k průjmu a bolestem břicha, mravenčení a brnění na různých částech těla, chvění končetin, točení hlavy, mžitky před očima apod.
Pacienti často podstoupí různá vyšetření. Lékaři však zjistí, že jsou pořádku. Pro postižené by to měl být signál k návštěvě psychiatra. „Čím dříve k němu zajdou, tím větší mají šanci zbavit se svých problémů rychle a efektivně,“ říká MUDr. Fabíniová.
Panický strach při zvonění mobilu
Na holku z vesnice se třicetiletá Iveta brzy vypracovala na docela slušný post v renomované firmě. Žila prakticky jen svou profesí. Mobil nevypínala ani v noci nebo o víkendu. Neměla žádného přítele ani kamarádku. Nikoho v Praze neznala a nedokázala se snadno s někým seznámit.
Protože byla pracovitá, v zaměstnání naložili Ivetě slušný kopec práce. Koupila si malý byt, jinak byly její radosti skromné. Občas si dopřála pěkné oblečení, kabelku, boty…
Zdálo se jí, že všechny její maléry začaly bouračkou, při které zrušila nový vůz. Vůbec nepochopila, jak mohla přehlédnout auto, kterému měla dát přednost. V zaměstnání měla najednou potíže s tím, aby se soustředila na práci. Začala dělat chyby. To Ivetě nahlodávalo sebevědomí, už tak nijak přemrštěné.
Nadřízený jí řadu věcí vytýkal, většinou právem. Začala mít potíže se spaním. Brečela při sebemenší zámince a pak se i sesypala. Jenže nemocenská skončila a ona musela zpátky do práce. Ženu popadl panický strach, že nezvládne příval povinností a naseká zase nějaké chyby. Stačilo, aby zazvonil telefon, a sevřelo se jí hrdlo, žaludek a udělalo se jí zle. A nejen to, pociťovala bušení srdce, roztřesené ruce a slzy ženoucí se do očí. Nechápala, proč reaguje takhle nepřiměřeně a vyděšeně.
Léčba radostmi
MUDr. Tatiana Fabíniová z Psychiatrické ambulance v Praze 8 Ivetu vyslechla a napsala jí léky na zmírnění akutních potíží. Navrhla jí, aby si zkusila vypnout úderem šesté telefon. Prostě už nebude nepřetržitě k mání. Zkusila to. Přihlásila se také na zumbu, našla si přítele, začala jezdit s partou známých na kole… Prostě žila soukromý život a užívala si drobných radostí.
V zaměstnání se dohodla s nadřízeným na spravedlivějším rozdělení povinností. Jakmile ustoupily její potíže, nedělala prakticky žádné chyby. Tím si zlepšila i pozici v práci. Už nehrozilo, že o ni přijde. Ale také v soukromí začala žít spokojenější život.
Žen šen sice dodává energii a zvyšuje naši psychickou odolnost, ale na úzkostnou poruchu obvykle nestačí. Může mít smysl jen jako doplňková terapie.
Nemohla sama nakupovat ani se projít
Kamila (33) byla žena v domácnosti. Postupně porodila tři děti. Žila na vesnici. Manžel odjížděl do práce brzy ráno a vracel se pozdě večer. Často jezdil na služební cesty. Připadala si osamělá.
První dítě se narodilo s vážným defektem. Tehdy se u ní poprvé objevily úzkostné obavy. V šesti letech zemřelo. Obavami a úzkostmi trpěla i před narozením druhého potomka. Pak ustoupily a vrátily se až po čase. Když Kamilu popadly, třásla se po celém těle, potila se, bušilo jí srdce a trápila ji nevolnost. Občas měla pocit na omdlení. Proto nechodila ani na procházky.
Kvůli mužově podnikání se odstěhovali do Prahy. Záchvaty se tam začaly objevovat častěji a budila se ze spaní. Nejvíce, když byla s dětmi sama doma. Pak se u ní objevila úzkost z toho, že dostane zmíněný záchvat. Trvala skoro celý den. Špatně spala, nemohla sama cestovat a nakupovat v nákupních centrech. Brala diazepam, po kterém usnula, ale záchvaty úzkosti se objevovaly dál. Byla po nich vyčerpaná.
Pochopit příčinu svých potíží
Psychiatr dal Kamile léky na snížení úzkosti, ale zároveň chodila do denního sanatoria na psychoterapii. Tady pochopila, že příčinou jejích potíží je pocit selhání a výčitky kvůli postiženému dítěti. Když zemřelo, ulevilo se jí. Od té doby se trápila, že byla špatnou matkou a neměla ho dost ráda. Říkala si, zda i to nepřispělo k jeho smrti.
V sanatoriu také trénovala, jak zvládat situace, ze kterých má strach. Po třech týdnech si zajela sama na lyže. Očekávaný záchvat se nedostavil. Po měsíci docházení na psychoterapii její problémy zmizely a ona byla soběstačná. Ještě brala prášky a chodila do ambulance psychiatra, ale už vše zvládala sama. Začala zase žít téměř normální život.
