Unikátní metoda hubnutí: kila jdou dolů a cukr taky

Díky němu zhubla už čtrnáct kilo a zbavila se nutnosti píchat si inzulín. Pro mnohé je tato metoda zvaná EndoBarrier poslední šancí, jak snížit svou váhu a současně si výrazně vylepšit cukrovku.

„Mnoho obézních lidí, a zvláště diabetiků, se totiž záhy ocitne v začarovaném kruhu,“ tvrdí lékař Marek Beneš z kliniky hepatogastroenterologie z pražského IKEM.

„Myslím tím situaci, kdy pacienti mají natolik nadváhu, že jim dělá problém pohyb. Nehýbou se a kila jdou nahoru. Současně stoupne hladina cukru v krvi, kvůli čemuž tloustnou ještě víc. Metoda EndoBarrier tak nabízí jakési nůžky, kterými se dá tento začarovaný kruh přestřihnout a nastartovat nové návyky. Díky unikátním principům této metody totiž pacienti mohou zhubnout až o třicet procent své hmotnosti,“ říká lékař a dodává, že metod, jak shodit přebytečná kila, je sice více, ale ne vždy jsou bez rizika.

„Ani vteřinu,“ odpovídá Jana Hejlová na otázku, zda se nebála podstoupit zákrok, který v Česku zatím není vyzkoušený. „Viděla jsem v tom velkou příležitost,“ říká pacientka s EndoBarrierem číslo jedna.

Sympatická blondýnka už bojuje s nadváhou a cukrovkou léta. „Máma měla cukrovku, ale mě nenapadlo dát si to do souvislosti se mnou. Jedla jsem cokoli, neřešila jsem to. Dříve se na to ještě tak nedbalo. A já přibývala na váze.

Asi před deseti lety mi lékaři udělali preventivní vyšetření a zjistili vysokou hodnotu cukru. Můj bratr zanedlouho na cukrovku zemřel. A já se pustila do boje. Jenže až v hodině dvanácté, kdy jsem přestávala vidět, cukr v krvi jsem měla přes dvacet a ručička na váze se blížila ke stopadesátce,“ vypráví Jana Hejlová příběh, který bohužel není ojedinělý.

„V současnosti obezita jednoznačně jeví rysy pandemie, tedy epidemie, která globálně postihla celý svět. Není to jen problém estetický, ale samozřejmě hlavně zdravotní,“ opakuje Marek Beneš ve své ordinaci věty, které snad slyšel každý, a přesto počet obézních lidí po celém světě roste. A s nimi i počet ohrožených vysokým tlakem, chorobami srdce, kloubů, cév a poruchami metabolismu. Ty se nejčastěji projevují právě jako cukrovka druhého typu.

„Nejen to,“ upozorňuje Marek Beneš. „Tuková tkáň je totiž místo, kde se potencuje výroba estrogenů, takže obézní ženy mají i větší riziko gynekologických nádorů. Obezita je problém a do budoucna bude narůstat.“

Když doktor Beneš poprvé uslyšel o zbrusu nové metodě hubnutí spočívající v přemostění tenkého střeva, zaujala ho. Nabízela neinvazivní a efektivní pomoc v boji s obezitou a překvapivě i s cukrovkou. Od srpna loňského roku je dostupná i u nás. „Jsem rád, že tato metoda dorazila i do České republiky. Zatím se v Evropě testovala jen v Německu, Anglii a Nizozemsku,“ dodává.

U nás ji provádějí v pražském IKEM, který se tak stal jediným lékařským pracovištěm ve střední a východní Evropě, kde dostali pacienti šanci bojovat se svou chorobou zcela novou a unikátní metodou.

V čem spočívá? Především jde o to, že to není chirurgický zákrok, čímž se výrazně snižují jeho rizika. Na začátek tenkého střeva se pacientovi endoskopicky přes ústa zavede 60 centimetrů dlouhý plastový rukáv ze speciálního nedráždivého materiálu, který se uchytí malou kovovou kotvou těsně pod žaludek a rozvine se do tenkého střeva.

„Díky tomu jídlo, které pacient sní, prochází ze žaludku tímto přemostěním, aniž by se dotklo střeva a aniž by se vstřebávaly živiny. A to není všechno, hned za žaludkem se totiž nachází vyústění žlučových cest a vývodů ze slinivky – žluč i trávicí enzymy ze slinivky se díky plastovému rukávu nemíchají s jídlem hned, ale až po šedesáti centimetrech. Proces trávení je tak o 60 centimetrů zpožděn, což je velká změna,“ přibližuje jednoduchý princip metody lékař. Zatím jej zavedl dvaceti pacientům.

„V Anglii podobný zákrok vyjde na osm tisíc liber. U nás je pro samoplátce za sto padesát tisíc korun. Těch jsme tu měli již osm. Zbytek byli diabetici, jejichž zákrok byl hrazen z výzkumného grantu. EndoBarrier sám o sobě stojí přibližně tři tisíce eur.“ Průměrná váha pacientů byla kolem sto třiceti kilogramů. Nejtěžší pacient, který si zatím nechal tunel implantovat, vážil 220 kilo.

Jak už bylo řečeno, obezita jde často ruku v ruce s cukrovkou a počet diabetiků u nás stoupá – v současnosti je jich více než 800 tisíc. Naprostá většina z nich, kolem 85 procent, trpí takzvanou cukrovkou druhého typu, kdy tělo hormon inzulín, který má na starosti spotřebování cukrů, sice produkuje, ale buňky ho neumějí využívat. Obezita je jedním z faktorů, který má na toto onemocnění významně negativní vliv.

„Že je něco v nepořádku, jsem si uvědomila ve chvíli, kdy jsem přestala vidět na televizi,“ přiznává Jana Hejlová, která v té době pracovala jako prodavačka textilu. „Hledala jsem vysvětlení ve špatné zářivce, špatném úhlu. Jenže pak jsem přestala vidět i na látky, které jsem stříhala, a bylo zle.“

Jana musela svou práci opustit a půl roku se potýkala se zhoršeným viděním. „Viděla jsem jako v mlze,“ vzpomíná na těžké časy. Byla však odhodlána s nadváhou bojovat, protože věděla, že to je klíč ke ztracenému zdraví. „Vyzkoušela jsem různé diety, dokonce i prášky na hubnutí. Vše mělo jen částečný efekt. Kila sice šla dolů, ale jen dočasně. Po čase jsem se vracela do vyjetých kolejí.“

S tím Marek Beneš souhlasí. „Zhubnout trvale není jednoduché,“ připouští. „Vidím to u svých pacientů. Jistě, za extrémních podmínek by člověk zhubl snadno. Ale dnešní způsob stravování a pracovního rytmu hubnutí moc neprospívá.“

Náš organismus není připravený na sedavý způsob života. Středověký zemědělec měl maso jednou měsíčně, ráno se vzbudil v pět, celý den pracoval a šel spát v devět. K jídlu měl hlavně vlákninu. Dnes si stačí dát sušenku a kaloricky jí pokryjeme polovinu denní dávky energie. Fastfoody nabízejí kalorické bomby bez výraznější výživné hodnoty. Hlídat přebytečná kila vyžaduje disciplínu a pevně zakořeněné zdravé stravovací návyky. To každý neumí.

„Co s tím,“ zamýšlí se lékař a pokračuje: „Pomalé hubnutí, kdy se člověk snaží a nevidí hned výsledek, je těžké. Je třeba vidět výsledky za přijatelnou dobu. Prášky? Zrychlují metabolismus, ale jsou na bázi efedrinů. Člověk sice zhubne, protože necítí hlad, ale to je výrazně nebezpečné. Když prášky vysadí, váha se vrátí zpět. A diety? K těm je třeba vůli, protože jídlem si lidé často nahrazují radosti a požitky.“

Pak je tu cesta chirurgická, třeba bandáž žaludku, kdy se tento orgán poměrně brutálně zaškrtí plastovou obručí. Jedná se o chirurgický výkon, tedy v celkové narkóze a s porušením tělesné integrity. Pro obézní cukrovkáře tedy poměrně vysoké riziko, neboť právě jim se rány špatně hojí.

Podle lékařů tyto metody opravdu fungují, stejně jako metody endoskopické, při kterých se například hadičkou zavede do žaludku balónek, tam se nafoukne a svým objemem zaplní část žaludku, ale mají tak trochu zásadní problém.

„Snižuje to pocit hladu, to je pravda. Je tu však jedno velké ale: po čase si na to pacient zvykne,“ má za to Marek Beneš. „Žaludek je totiž orgán neobyčejně flexibilní.“

Potvrzuje to i Jana Hejlová. Od doby, kdy se pustila do boje s nadváhou a cukrovkou, zkusila snad všechno, aby shodila. Efekt však byl vždy jen krátkodobý. „Když mi nabídli tuto metodu, neváhala jsem,“ tvrdí pacientka č. 1. „Brala jsem ji jako velkou šanci.“

A tak vloni v srpnu „spolkla“ pod dohledem lékařů z IKEM hadičku se svinutým šedesáticentimetrovým průhledným igelitovým rukávem v hodnotě devadesáti tisíc korun a byla odhodlána změnit svůj život. Zákrok podle ní proběhl bez problémů, za pár dní nevěděla, že má v břiše něco cizího. Dodržovala zprvu kašovitou stravu, aby přemostění příliš nezatížila, nyní už jí skoro všechno.

„Za více než půl roku mám dole čtrnáct kilo. Ale tím nekončím. Chci se dostat na osmdesát kilo,“ usmívá se paní Hejlová, která v jídle dodržuje střídmost a díky úbytku na váze se jí podařilo začlenit do života i delší procházky. Tyto návyky si chce udržet i po odstranění rukávu. „Věřím, že to půjde,“ netají se.

Právě psychika je dalším důležitým faktorem, který hubnutí výrazně ovlivňuje. Osmapadesátiletá žena z Prahy, která si přeje zůstat v anonymitě, šla na zákrok kvůli svým sto šedesáti kilogramům váhy. Nyní, pět měsíců po zákroku, má o šest kilo méně.

„Jde hlavně o psychiku,“ tvrdí. „Bojuju s tloušťkou a zdravotními problémy celý život, ale těžko se mi mění návyky. Jídlo mám ráda a zároveň se za svou váhu stydím. Když si mám dojít třeba na dovolené pro porci ke švédskému stolu, stydím se. Mám za to, že si všichni budou říkat, že teď se přišla najíst ta tlustá. Když ale mám přinést jídlo kamarádovi, klidně mu tam dojdu,“ líčí trable, které má se svou váhou. Na pravidelný pohyb už z velké části taky rezignovala. „Ano, mám doma rotoped, ale spí mi na něm kočky,“ přiznává. Přesto ve skrytu duše doufá, že i jí EndoBarrier uleví.

Stejně tak jako dvaatřicetileté zdravotní sestře, která ani svým nejbližším neprozradila, že zákrok podstoupila. „Každý by se mě ptal, jak hubnu, okukoval, zda už je to znát. A to já nechci,“ vysvětluje mladá žena. S nadváhou bojuje od dětství. Novou metodu si pochvaluje.

„Zákrok trval asi dvacet minut. Pak mě chvíli tlačilo břicho, ale už druhý den jsem o ničem nevěděla. Zprvu jsem se vyhýbala jídlům s vysokým podílem vlákniny, které se hůř tráví. Dnes už jím všechno. Shodila jsem asi deset kilo a cukr šel taky dolů. Tak snad to vydrží,“ říká opatrně.

„Po roce,“ odpovídá Marek Beneš na otázku, za jak dlouho se rukáv z těla pacienta odstraní.

Výzkum mimo jiné poukázal i na zajímavou skutečnost: „Na konci tenkého střeva se nacházejí buňky, které reagují na cukr a tuk a vyplavují do oběhu tzv. inkretiny. To jsou zvláštní hormony, o kterých se zatím moc neví. Regulují metabolismus cukrů. Čím je trávenina energeticky bohatší, tím více inkretinů se produkuje. Výsledek? Nemocným s EndoBarrierem klesá hladina cukru v krvi zcela přirozeným způsobem, nehrozí proto hypoglykemie, tedy stavy, kdy je hladina cukru v krvi nebezpečně nízká, což často bývá problém farmakologické léčby cukrovky,“ netají se svým nadšením Marek Beneš, který by si přál, aby byl zákrok hrazen zdravotními pojišťovnami.

„Z výzkumů vyplývá, že hladina cukru zůstane na nízké hodnotě i po vynětí EndoBarrieru. Takže léčba nakonec vyjde mnohem laciněji než třeba dlouhodobá léčba inzulínem či léčba komplikací cukrovky. Myslím, že tato metoda je pro obézní pacienty, a hlavně pro diabetiky ohromná věc,“ říká Marek Beneš. „Je to šance. Jak s ní kdo naloží, záleží na něm.“