Terapie křikem aneb Jak se vypořádat se stresem či vztekem

Podle průzkumu zhruba čtvrtina lidí v určitém okamžiku zažije nějaký problém s duševním zdravím, kdy je navíc míra stresu a úzkosti velmi vysoká. Není tedy žádným velkým překvapením, že se stále častěji objevují různé alternativní terapie a způsoby, které s těmito problémy pomáhají. A třeba právě křikem, který můžete dle libosti uvolnit v tomu cíleně určených místnostech.

I americký rapper, hudební producent a návrhář Kanye West před nedávnem pro The New York Times řekl, že i jemu účast na podobné „křičící terapii” umožnila uvolnit potlačované emoce.

Je to jednoduché, při cílené terapii aktivně vykřičíte všechen svůj zármutek, frustraci, vztek a hněv, prostě vše, co byste jinak dusili v sobě.

Koncept, že křik může mít terapeutické účinky, popularizoval již v 70. letech minulého století americký psycholog a psychoterapeut Arthur Janov, který proslul i tím, že měl ve své době dva velmi známé pacienty – anglického zpěváka a skladatele Johna Lennona a jeho manželku, japonsko-americkou umělkyni a hudebnici Yoko Ono.

Janov věřil, že křik je prvotní nutkání, které nás vrací zpět do dětského stavu, kde se můžeme držet našeho potlačovaného traumatu. Účastí v tzv. primární terapii křikem se podle něj lze vrátit a uvolnit zadržené emoce tím, že jim „dáme hlas“.

Mnoho psychologů v posledních letech účinnost terapie ale spíše zpochybnilo, a obecně není považována za akceptovatelnou formu psychosociální terapie. To ale podle některých jiných neznamená, že je naprosto zbytečná, a její praktikování nemůže byť jen trochu pomoci.

„Dle mého je hlavní naučit se nejdřív vztek a hněv rozlišovat,“ tvrdí pro server Independent doktorka Rebecca Semmens-Wheelerová, odborná asistentka psychologie na Birmingham City University.

„Hněv je základní lidská emoce, zatímco vztek je vyjádření hněvu fyzickou agresí nebo násilím,“ vysvětluje.

Ačkoli si vztek lidé obecně neužívají, je podle odborníků užitečným stavem, který nás navíc může inspirovat ke změnám.

„Hněv může být skutečně motivující, dočasné a krátkodobé zvýšení krevního tlaku není špatná věc, protože pomáhá nastartovat reakci boj nebo útěk,“ popisuje. V zásadě věří, že je to potřebná emoce k udržení našeho blahobytu. I když už v moderním světě nemusíme bojovat proti divoké zvěři, může nás hněv upozornit na překročení našich emočních hranic.

Není pochyb o tom, že po „vykřičení“ se můžete cítit lépe. Stejně jako poté, co se vypláčete, pokud je na vás něčeho moc. Obojí po sobě zanechává jakýsi pocit zklidnění. Podobné uvolnění pro některé jedince přichází i po návštěvě ve specificky cílených místnostech (tzv. anger room), kdy lze bez omezení rozbíjet vše, co vám přijde pod ruku.

„Myslím, že podobné druhy praktik jsou nejúčinnější pro lidi, kteří potlačují své emoce a snaží se hněv nějak vyjádřit,“ tvrdí Semmens-Wheelerová. „Z dlouhodobého hlediska to ovšem není nejzdravější způsob, ale pokud to nebude mít nějaké negativní následky, může to opravdu někomu pomoci,“ potvrzuje.

„Místa, ve kterých můžete lidově řečeno upustit páru, jsou velmi populární. Intuitivně totiž v sobě mnozí cítíme, že uvolnění vzteku v této podobě by nám mělo pomoci docílit rovnováhy a regulovat naše emoce. Odborný výzkum však zatím přinesl spíše smíšená zjištění,“ dodává k tématu psycholožka Sarita Robinsonová.

Negativem podle ní je, že účastí v podobných „místnostech“ se můžeme ve výsledku naučit větší agresivitě ve chvílích, kdy budeme stresovaní, naštvaní nebo frustrovaní.

Pokud se s hněvem a vztekem potýkáte delší dobu, pro tělo i mysl to není rozhodně dobré. Místo dočasného „uvolnění“ je tak lepší zjistit jádro problému, který tyto stavy vyvolává, a ten řešit.

„Možná máte v základu problém s komunikací, kvůli kterému se ve vás hromadí vztek. Zkuste si proto raději promluvit s terapeutem, jak o svých pocitech a náladách mluvit,“ radí Semmens-Wheelerová. Pomoci může i všímání si spouštěčů, které mají za následek opakované stavy hněvu.

S tím souhlasí i Robinsonová. „Místo používání daných místností k úlevě od vzteku by lidem více prospělo, kdyby se naučili konstruktivně se uklidnit – například meditací, rozptýlením jinými činnostmi nebo aktivním řešením problémů.”