Telemedicína u pneumologů nefunguje, potřebují nemocné poslechnout a osobně vyšetřit

Ačkoliv existují příznaky, které mohou na onemocnění plic upozornit pouze vizuálním kontaktem přes kameru, plicní lékař se stále při stanovování diagnózy neobejde bez fonendoskopu, a tedy bez toho, aby si nemocného poslechl, stejně tak bez spirometrie (ukazuje kondici plic) při kontrolách již diagnostikovaných nemocných.

„Přestože nyní běží ve světě řada studií, kdy se zkouší zavedení domácí spirometrie, rutinně se tyto metody nepoužívají. Nejsou přístroje a také je velmi těžké provést měření v domácím prostředí správně,“ upozorňuje pneumolog Milan Sova, předseda České aliance proti chronickým respiračním onemocněním (ČARO).

Lidé by proto neměli zbytečně odkládat návštěvu u svých plicních lékařů a rozhodně nespoléhat jen na to, že k jejich vyšetření postačí telefonáty.

Při návštěvě u plicního lékaře se skutečně není čeho bát. „Pneumologové jsou zvyklí, že do ordinace může přijít člověk s nakažlivou nemocí typu tuberkulóza, a proto – dávno před koronavirem – dodržují přísné hygienické podmínky. V čekárnách obvykle sedí jen omezený počet lidí, ambulance bývají vzdálené od ostatních, vše se neustále dezinfikuje. Lidé jsou tak u lékařů paradoxně ve větším bezpečí než například v práci,“ vysvětluje Milan Sova.

Odkládání návštěvy u plicního lékaře se opravdu nemusí vyplatit. Například u chronické obstrukční plicní nemoci pneumologové odhadují, že 300 000 lidí nemoc má, ale neví o ní, dušnost ignorují, k lékaři nejdou a neléčí se. Navíc pandemie koronaviru ochotu lidí zajít za lékařem ještě víc dramaticky zbrzdila.

U diagnostiky rakoviny plic sehrává čas ještě významnější roli. Už před pandemií chodilo až 80 % lidí pozdě, v době, kdy už nebylo možné nádor operovat.

„Každý měsíc prodlení představuje u karcinomu plic výrazně negativní prognostický marker. Jinými slovy, čím později člověk přijde, tím menší má šance na diagnózu, léčbu a přežití nebo i vyléčení. Stanovit diagnózu po telefonu, přes e-mail nebo video by si žádný z kolegů netroufl, fyzická přítomnost pacienta v ordinaci je naprosto nutná,“ popisuje omezení telemedicíny předsedkyně České pneumologické a ftizeologické společnosti profesorka Martina Vašáková.

Z odhadů lékařů je patrné, že oproti předchozímu roku jen do ambulancí plicních lékařů letos dorazilo o pětinu lidí méně. Covid-19 omezil také činnost plicních rehabilitací, které jsou pro zlepšení stavu pacienta zásadní – ani zde nelze pacienta ošetřit pouze vzdáleně.

„Plicní rehabilitace se skládá především z pohybové léčby – vytrvalostního a silového tréninku a z technik respirační fyzioterapie. K nim jsou přidávány i další koncepty, u mnohých z nich je nezbytná kontrola provedení techniky a dopomoc s cvičením přímo od terapeuta – jako např. manuální ošetření tkání hrudníku pomocí měkkých a mobilizačních technik či nácvik dýchání přes dechové trenažéry, což se přes obrazovku udělat nedá.

Bez ošetření těchto tkání často nelze zlepšit dechový vzor. Kromě toho si pacient paradoxně může špatně prováděným cvičením ublížit,“ upozorňuje fyzioterapeutka Kateřina Neumannová z Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého s tím, že u plicních pacientů se navíc kontroluje během vytrvalostního tréninku tepová frekvence i saturace hemoglobinu kyslíkem.