Těhotné ženy ohrožuje vzácné, avšak velmi nebezpečné onemocnění. Mezi lékaři se o něm moc neví

Jelikož trombotické mikroangiopatie nepatří mezi časté patologie těhotenství, nemusí se s ním řada gynekologů a porodníků v profesním životě vůbec setkat. Přitom hlavním úspěchem boje s nemocí je správná a rychlá léčba.

„Léčba spočívá především v podávání vysokých dávek krevní plazmy, což ve výsledku vede k obměně této tekuté složky krve. Postup se nazývá plazmaferéza. Další součást péče je hemodialýza, tedy podpora funkce ledvin či podání biologické léčby, která je cíleně zaměřena na blokádu neadekvátně reagující vrozené imunity ženy,“ uvádí profesorka Romana Ryšavá, vedoucí lékařka Kliniky nefrologie VFN a 1. LF UK v Praze.

Problémem, který je již lékařům známý z praxe, jsou klinické projevy. U každé pacientky jsou trochu jiné, vedou však ke stejnému procesu.

Pokud se žena s onemocněním neléčí, dosahuje úmrtnost 80 procent. Teprve v poslední době bylo onemocnění lépe popsáno, výrazně se změnila léčba a díky tomu se významně zvýšily šance rodiček nejen na přežití.

„Trombotické mikroangiopatie zahrnují širokou skupinu diagnóz, ale pro všechny je typický rychlý pokles červených krvinek a krevních destiček v plazmě a poškození výstelky cév. V důsledku toho může dojít k poruše prokrvení důležitých orgánů, především jater a ledvin, případně k poškození mozku,“ vysvětluje lékař Michal Koucký, vedoucí Perinatologického centra GPK VFN a 1. LF UK.

„Tyto poruchy nemají často popsanou přesnou příčinu, ale předpokládáme, že za nimi mohou stát skryté chyby v imunitě nebo genetické odchylky, které se právě těhotenstvím odmaskují,“ dodává Koucký.

V případě, že se potvrdí podezření na skupinu diagnóz trombotické mikroangiopatie, je třeba ženu převézt okamžitě na pracoviště se zkušeností s léčbou těchto stavů. V takových případech jde skutečně o dny, eventuálně o hodiny a hrozí bezprostřední ohrožení života ženy i dítěte.

I kvůli nebezpečnosti onemocnění, jeho vysoké mortalitě a nízké informovanosti nejen mezi širokou veřejností, ale také mezi specialisty, se lékaři z pražské Všeobecné fakultní nemocnice rozhodli o nemoci informovat i přes příběhy konkrétních pacientek.

U dvaatřicetileté Sabiny z Prahy se onemocnění projevilo až s druhým těhotenstvím. Prvního syna dokonce přenášela.

„Druhé těhotenství probíhalo zpočátku úplně v pořádku. Až v třetím trimestru jsem začala pociťovat otoky. Na rozdíl od prvního těhotenství jsem také hodně nabírala,“ popsala Novinkám svůj příběh Sabina.

Zlomová noc nastala pro budoucí maminku ze 17. na 18. prosince loňského roku. „Začaly mě bolet orgány takovým způsobem, že jsem nemohla chodit, sedět, nic. Manžel mi zavolal sanitku a ta mě odvezla do nemocnice nejblíže mému bydlišti,“ vysvětlila.

V nemocnici si ale se Sabinou nevěděli rady, jelikož po gynekologické stránce byla v pořádku. „Děloha, placenta, děložní čípek, všechno bylo v pořádku,“ popsala. „Říkali mi, že jsem 28+2 a oni by nebyli schopni se o dítě postarat, kdybych náhodou porodila,“ dodala.

Z těchto dnů má pacientka výpadky paměti. „Pamatuji si akorát, jak jsem ležela na ARO, tam běželo v televizi mistrovství světa ve fotbale a vyhrála Argentina, to jsem byla ráda,“ vzpomněla. „Tři dny poté mi ale splývají,“ dodala.

Následně pacientku převezla sanitka na Gynekologicko-porodnickou kliniku u svatého Apolináře.

„V sanitce jsem již dostala křeče, upadla jsem do bezvědomí a dvě minuty po příjezdu již císařským řezem přišel na svět Kuba,“ vzpomíná matka.

Sabině následně selhala játra i ledviny. Játra se dala do pořádku po porodu, s ledvinami ale bojovala několik týdnů.

„Hned druhý den jsem podstoupila plazmaferézu, tři dny nato začala biologická léčba a obden jsem docházela na dialýzu. Tu mi po pěti týdnech ukončili před pár dny,“ vysvětlila.

Svého syna viděla maminka až dva týdny po porodu. „Já jsem ležela na oddělení ARO, pak na JIP, takže jsem své dítě viděla až po čtrnácti dnech tady u Apolináře. To jsem sem dojela na vozíku,“ řekla.

Syn Jakub je narozen na začátku 29. týdnu a stále leží v porodnici u Apolináře. „Už není na jipce, už je na lepším oddělení. Je tady o něj skvělá péče,“ sdělila Novinkám Sabina. „Ještě pár týdnů tady bude, já za ním dojíždím každý den,“ dodala.

O tom, proč se onemocnění u Sabiny projevilo až při druhé graviditě, lékaři z Všeobecné fakultní nemocnice diskutují.

„Přesně ještě nevíme, jestli je tam ještě nějaký genetický podklad. Ukazuje se vlastně, že je to 50 na 50. To, co jsme si mysleli již dříve, že se problém odmaskuje již prvním těhotenstvím, tak být nemusí. U více než padesáti procent se nemoc objeví u druhého, nebo i třetího těhotenství. Úplně tak nevíme, proč to tak je,“ vysvětlila profesorka Romana Ryšavá.

Příběh inspiroval Sabinina manžela k tomu, že on sám chce chodit darovat krevní plazmu. „U některých krevních skupin nám plazma občas chybí. Je třeba si uvědomit, že při každé výměně plazmaferézy musíme mít k dispozici 3 až 3 a půl litru krevní plazmy, což je opravdu velký objem. Darování krevní plazmy může v těchto případech velmi pomoci,“ dodala Ryšavá z Kliniky nefrologie VFN a 1. LF UK.

Onemocnění potrápilo i šestatřicetiletou prvorodičku Petru. Té, podobně jako Sabině, selhávaly játra a ledviny. Navíc měla významnou změnu srážlivosti krve.

Její stav se podařilo postupně stabilizovat, aby mohla být nablízku miminku a plně se věnovat kojení.

„Celé těhotenství jsem neměla potíže, v pořádku byly i krevní testy. V osudný den jsem absolvovala dokonce návštěvu u svého gynekologa a vše bylo v pořádku. Až navečer mě začalo bolet vpravo pod žebry. Bolest vystřelovala do zad a zvracela jsem. Skončila jsem v kladenské nemocnici na sále, odkud mě převezli na jednotku intenzivní péče do Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Podstoupila jsem dialýzu, pak plazmaferézu, a nakonec biologickou léčbu, na kterou docházím i teď. Nikdy nepřestanu být lékařům vděčná, že mi zachránili život,“ svěřila svůj příběh šestatřicetiletá Petra.