Také v zimě potřebujeme hodně pít

Přestože se nám to může zdát divné, je zima náročná na pravidelný a vhodný pitný režim. Většinu času trávíme v přetopených či klimatizovaných místnostech. Obvykle se také nevhodně stravujeme a ani náš pitný režim nesplňuje požadavky odborníků. Řada z nás nekonzumuje ani dostatek čerstvého ovoce a zeleniny. To vše se může projevit například vyšší únavou, nižší výkonností či bolestmi hlavy.

Často také chlad řešíme tím, že zahříváme nejen vnějšek a oblékneme si několik vrstev oblečení, ale mnohdy přidáme i zahřívání vnitřku. Pokud k tomu použijeme nějaký alkohol, musíme dát pozor jak na jeho množství, tak na energii, kterou tím tělu dodáme.

V zimě máme také obvykle chuť na energeticky výhřevnější živiny, například tuky, a přijímáme jich podvědomě víc. Je to zcela logické, protože spálením 1 gramu cukru či bílkoviny získáme v těle cca 17 kJ, zatímco z tuků cca 36-38 kJ.

Ovšem s výživou jde neodmyslitelně ruku v ruce pitný režim, který někteří z nás podceňují. Platí, že v zimě přijímáme nápoje spíše teplé, v létě chladnější. Avšak po celý rok bez ohledu na to, jaká je venku teplota, musíme dbát na přísun dostatečného množství tekutin.

Kolik vody bude tělo potřebovat, závisí na tom, kolik jí vypijeme a kolik vyloučíme. Mělo by to ale být v rozmezí od 2,5 do 3 litrů. Je ale nutné dodržovat pitný režim jak kvantitativně, tak kvalitativně. Tekutiny, které vypijeme, slouží krevnímu oběhu, podílejí se na látkové výměně, jsou nedílnou součástí hydrolytických dějů v organismu a podílejí se na řízení tělesné teploty.

K pití můžeme doporučit i obyčejnou vodu. Je to tekutina, která má malý osmotický tlak, a to nižší, než má krevní plasma. Vstupuje proto dobře do buněk, a tím i dobře hasí žízeň. To je samozřejmě výhodné, ale... Voda obsahuje jen minimální množství vhodných minerálních látek, které jsou pro fyziologické reakce organismu nezbytné.

To znamená, že je potřebujeme pro neurosvalový přenos, stavbu kostí a zubů, hormonální funkce, enzymové děje, funkce srdce, rovnováhu tekutin v těle, udržování stálého pH apod. Z těchto údajů samozřejmě vyplývá, že pít jen obyčejnou vodu je z tohoto hlediska nevhodné.

Doporučují se proto některé minerální vody. Ne všechny je ale možné pít každodenně a v neomezeném množství. Platí to zejména pro ty, které jsou více mineralizované nebo mají nevhodný či zcela opačný poměr některých minerálních látek. Měly by také obsahovat důležité minerální ionty jako sodík, draslík, vápník, hořčík, popřípadě také některé stopové prvky.

Je třeba sledovat jak množství vypité minerální vody, tak i údaje z etikety. Zde je uvedeno množství minerálů, které obsahuje. Neměli bychom totiž překročit jejich doporučený denní příjem. To jsou údaje, které najdeme v publikacích o výživě.

Je rovněž důležité, aby doporučený poměr minerálů vápníku a hořčíku byl v poměru 2:1, u některých minerálních vod je ale nevhodný či zcela opačný. Hraje totiž důležitou roli v látkové výměně.

Platí to i o poměru minerálů sodíku a draslíku. Má být 2 až 3:1 a je třeba ho dodržovat. Obecně platí, že základem pitného režimu by měly být slabší či středně mineralizované vody s celkovou mineralizací mezi 500 a 1000 mg/l. Jsou to tekutiny, které snadno vstupují do buněk, a tím dobře hasí žízeň.

Obsahem minerálů, jejich vzájemným poměrem a rovněž tak obsahem CO2 tomuto doporučení vyhovuje např. minerální voda Korunní. Neperlivá není uměle dosycována CO2, a proto ji můžeme nabídnout také dětem. V zimě samozřejmě oceníme teplé nápoje, vhodné jsou čaje, např. černý či zelený čaj, příjemnou změnou budou rovněž bylinkové čaje. Pokud dáváme přednost ředěným ovocným šťávám, měli bychom brát v úvahu vysoký obsah jednoduchých cukrů. Chceme-li se zahřát alkoholem, pamatujme, že má vysoký obsah energie a hodně se podílí i na úbytku vody v těle.