Článek
Z průzkumů v Česku vyplývá, že o plastické operaci vážně uvažuje každá šestá žena. Zašlo to už dokonce tak daleko, že si lidé dávají jako dárek k narozeninám či pod stromeček právě plastický zákrok. Stane se to v blízké budoucnosti běžnou záležitostí i pro většinu lidí? Pokud tomu tak jednou bude, nikdo si už nebude moci být jistý, jak vypadáme "od přírody". Jednoduše se může stát, že otázka: " Podobá se více mamince nebo tatínkovi?" už nebude mít své opodstatnění.
Pooperační komplikace
Ženy si podle statistik chtějí nejčastěji změnit vhled svých prsů, muži se nejvíce zajímají o operaci očních víček. Plastičtí chirurgové často hovoří o tom, že odstraňují nejen fyzické, ale především psychické bariéry. Příčinou plastických operací není však jen změna vzhledu kvůli zvýšení sebevědomí. Často jsou k ní pacienti "nuceni" přistoupit ze zdravotních důvodů po různých onemocněních nebo po těžkých nehodách. Cesta na kterou se člověk rozhodl vydat z jakéhokoli důvodu však nekončí po odchodu z chirurgického stolu.
Ve světě je nemálo případů katastrofálních důsledků plastických operací. Nejde pouze o nesplnění představ o požadovaném vzhledu, ale především o množství zdravotních problémů, které si pacienti z nemocnice odnášejí. I když optimisticky předpokládáme, že se operace vydařila, musíme se připravit na boj s podlitinami a otoky - tedy klasickým pooperačním stavem nejen plastické chirurgie.
Systémová enzymoterapie
Enzymy se zapojují do boje proti choroboplodným zárodkům a naše imunitní soustava by bez nich byla neúčinná. Musíme jich mít však dostatek a zatížený nebo nemocný organismus jich potřebuje daleko víc než organismus zdravý. Systémová enzymoterapie představuje léčebný postup, při kterém se nemocným podávají vysoké dávky cíleně sestavených kombinací enzymů ze zvířecích pankreasů a některých druhů ovoce (ananas či papája).
Omezení rozsahu některých nežádoucích projevů v estetické chirurgii dokázali při posuzování kombinovaného enzymového preparátu odborníci z Kliniky plastické a rekonstrukční chirurgie 3. LF UK v Praze. Kontrolní skupinu tvořilo 40 pacientek, které podstoupily stejný výkon se stejným operatérem, a to plastiky horních víček. Polovině z nich byly podávány enzymy, druhé polovině byla aplikována pooperační péče běžně užívaná na klinice.
Za kritéria hodnocení byla zvolena bolestivost, zarudnutí rány, projevy krvácení a snášenlivost terapeutických postupů. Závěrečné hodnoceni dokázalo, že podáváním enzymů byl v porovnání s náročnější metodikou, běžně užívanou pří tomto typu výkonu, dosažen lepší nebo stejný výsledek.