Syndrom zlomeného srdce lze zaměnit s infarktem. Vyvolává ho stres, smutek i radost

Syndrom zlomeného srdce neboli tako-tsubo kardiomyopatie či také stresová kardiomyopatie je velmi závažný stav, při kterém dochází k náhlému ochabnutí myokardu (srdeční svaloviny) v levé srdeční komoře, jež zajišťuje pravidelné stahy srdce, které napomáhají vypuzovat okysličenou krev do velkého krevního oběhu. Jedinec má pak podobné příznaky jako při infarktu myokardu, stejně tak mu hrozí i smrt.

Obvykle ho zasáhne silná bolest na hrudi, dušnost, ale i studený pot. Člověk může upadnout i do bezvědomí. Proto je vždy nutné zavolat lékaře.

Tento syndrom z 90 % postihuje zejména ženy ve věku 50 let a více a každá desátá pak na něj umírá.

Pokud je zahájena včasná léčba, pak se funkčnost srdce plně vrátí do tří měsíců od ataky. Jen u malého procenta nemocných přetrvávají dlouhodobé problémy jako bolesti na hrudi, bušení srdce či dušnost.

Podle lékaře zaměřujícího se na výzkum v oboru kardiologie na univerzitě ve skotském Aberdeenu Davida Gableho za tento syndrom může ze 70 % stresová událost, v ostatních případech je příčina nejasná.

Často se tak stává například při smrti milované osoby, při rozpadu vztahu, ale i v důsledku fyzického napadení či autonehody. Zajímavé ale je, že se tak může stát i během jinak radostných událostí, např. při překvapivé nabídce sňatku, během svatby, narozeninové party či při výhře většího obnosu peněz.

Všechny tyto události totiž vyvolávají stresovou reakci, která vede k nárůstu adrenalinu v těle, který v rámci své funkce, a tedy přípravy organismu na boj či útěk, velí srdci, aby bilo rychleji, aby se zvýšil průtok krve do mozku a svalů.

U tohoto syndromu ale příval adrenalinu způsobí, že se vypne spodní část levé komory, a tedy i její funkce čerpadla. Toto všechno je patrné z rentgenového snímku srdce, který sehrává klíčovou roli v diagnostice syndromu.

Vědci dlouho nemohli pochopit, proč syndrom postihuje jen některé lidi, a to zejména ženy, nyní jim ale nejnovější výzkum dal odpovědi na jejich otázky. Z jeho výsledků totiž vyplynulo, že srdeční buňky jsou mnohem citlivější na adrenalin, pokud jsou současně vystaveny i dalším dvěma molekulám tzv. microRNA-16 a microRNA-26a. Jedná se o malé sloučeniny, které řídí produkci proteinů v buňkách a mozek je zřejmě uvolňuje do krevního objehu v okamžiku stresu, úzkosti či deprese.

Při chronickém stresu přitom může dojít k nadměrnému navýšení těchto sloučenin v krvi, a to do takové míry, že v okamžiku prožití šoku u lidí dochází právě k tako-tsubo kardiomyopatii neboli syndromu zlomeného srdce.

Podle studie vědců z Massachusetts General Hospital jsou k tomuto syndromu náchylnější i onkologicky nemocní, kteří jsou často vlivem svého onemocnění a boje s ním vystaveni chronickému stresu.

Při léčbě syndromu lékaři nejčastěji sahají po tzv. inhibitorech ACE, jež jsou předepisovány k léčbě hypertenze (vysokého krevního tlaku) a které fungují tak, že blokují účinky adrenalinu.

V budoucnosti by pak mohly pomoci léky, které dokážou blokovat působení molekul microRNA-16 a microRNA-26a. Tyto léky by pak mohly pomoci i v tom, aby se nemoc nevracela.