Článek
Spánková opilost by se dala označit za stav nedokonalého probuzení. Ten je provázen značnou dezorientací, zpomalenými reakcemi či nekoordinovanými pohyby. Dotyčný tak může působit dojmem, že je opilý.
Ke spánkové opilosti nejčastěji dochází, pokud jsme probuzeni z hlubokého spánku (nejčastěji v první polovině noci). Podle nové studie může touto poruchou trpět až každý sedmý člověk. V rámci aktuálního stavu může u takto probuzeného člověka docházet k nelogickému, někdy dokonce i násilnému chování.
„K těmto reakcím často dochází, když někoho náhle probudíte nebo se tak probudí sám, většinou si navíc takové chování ani nepamatuje,” uvedl Maurice Ohayon, spánkový psychiatr na Stanford School of Medicine a spoluautor studie, která vyšla v časopise Neurology.
„V danou chvíli lidé opravdu působí jako opilí – nevědí, kde jsou, ani to, co dělají,” řekl pro Foxnews.
Specifický stav poloprobuzení
V rámci nedávné studie vědci vybrali náhodně téměř 19 000 dospělých dobrovolníků, u kterých zjišťovali jejich spánkové návyky a také případné známky toho, že u nich někdy došlo ke stavu známému jako spánková opilost.
Asi 15 % účastníků uvedlo, že je alespoň jednou v životě daná situace potkala. Z toho 10 % si pamatovalo malé útržky svého chování.
Za spánkovou opilost je někdy považován i stav běžné ospalosti či únavy po ránu, což je omyl. Tu zažívá valná většina lidí, upozornil Alan Manevitz, psychiatr z Lenox Hill v New Yorku.
Velký rozdíl je právě v tom, že své chování při klasické ranní únavě si ve velké většině pamatujeme, zatímco u spánkové opilosti si nejsme téměř vědomi svých činů. Snaha okolí daného člověka ve stavu spánkové opilosti dostatečně probudit pak bývá často neúspěšná.
Kde hledat příčinu
Jak odborníci zjistili, spánková opilost může mít mnoho příčin, u každého člověka se může jednat o něco jiného. Všeobecně ale uvádějí, že mezi lidmi, kteří měli alespoň jednou onu příhodu, je více než 70 % jedinců s různorodými spánkovými poruchami (např. spánková apnoe – porucha dýchání ve spánku projevující se zástavou dechu), a to dlouhodobějšího charakteru.
Téměř 37 % pak trpělo nějakou duševní nemocí. U 31 % byla zjištěna vina na straně užívání léků, především antidepresiv. Všeobecně jsou tak náchylnější k těmto stavům lidé trpící depresemi, bipolární poruchou, panickými stavy či alkoholici.
Může jít také o důsledek dlouhodobého nedostatku, ale i přemíry spánku. V rámci studie totiž vyšlo najevo, že alespoň jednu příhodu zaznamenali lidé (jinak bez závažnějších zdravotních problémů), kteří nespí více než šest hodin denně (cca 20 %), ale i ti, kteří si denně dopřávají více než devět hodin spánku (20 %).
