Článek
Výzkumy ukazují, že nízkokalorická dieta pravděpodobně prodlužuje délku života u mnoha živočichů. Vědci americké MAYO Clinic například upozorňují na spojitost mezi kalorickou restrikcí a prodloužením života u červů, ryb, much a krys. V mnoha případech šlo o prodloužení až o 40 procent.
„Zaznamenán byl i určitý posun v prodloužení života u opic, jež byly na nízkokalorické dietě. Zda bude princip fungovat i na lidech se zatím přesně neví, ale podle výsledků krátkodobých studií tomu tak může být,“ vysvětluje primářka anti-aging medicíny A2C Monika Golková.
Krátkodobé zkoušky na lidech potvrzují, že omezení příjmu kalorií přináší organismu některé výhody, mezi něž patří například ustálení hodnot krevního tlaku na optimální úrovni, ustálení hladiny krevního cukru, optimalizace hladiny cholesterolu a tělesného tuku v organismu a upravení srdečního rytmu. Se snížením příjmu kalorií docházelo automaticky i ke snížení hmotnosti. To všechno jsou faktory, které již samy o sobě napomáhají prodloužení života.
Studie provedené na myších navíc ukazují, že u jedinců ve skupině s nízkým příjmem kalorií nedocházelo k rozvoji chronických onemocnění, která se běžně u těchto zvířat ve stáří vyskytují. Kalorická restrikce by tak byla pro jejich organismus prospěšnější než pouhé zvýšení pohybu při zachování dostatečného příjmu kalorií.
Hlad a geny mládí
Při nízkokalorické dietě kromě toho dochází ke složitému procesu, na jehož konci je stimulace tzv. genu mládí, označovaného jako SIRT1.
„V důsledku snížení příjmu energie se v těle aktivují geny, jež jsou zodpovědné za výrobu bílkovin. Jde o skupinu látek nazývaných sirtuiny. Jejich úkolem je stimulace enzymů chránících DNA šroubovici před poškozením, před vznikem nánosů škodlivin apod. Pokud nedojde v organismu k poškození DNA, je omezeno riziko rakovinného bujení či vzniku vážných nemocí, a naopak poškození DNA znamená předpoklad vzniku zdravotních problémů,“ vysvětluje lékařka.
Vědci to vysvětlují tím, že v těle v období hladovění kvůli stresu dojde k jakémusi přepnutí do stavu nouze, který má pomoci organismu přežít v době krize.
Aby mohla nízkokalorická dieta fungovat a neškodila tělu, je třeba dodržení mnoha zásad. „Omezení kalorií znamená přijímat méně kalorií, než tělo potřebuje k tomu, aby fungovalo. Ve výzkumných studiích lidé praktikují omezení kalorií o 20 až 25 procent. V praxi to znamená jíst do polosyta. Tedy tak, aby člověk po jídle neměl pocit plnosti. Částečně je možné toto vyvážit menším snížení příjmu kalorií a současným zvýšením výdeje. Účastníci klinických zkoušek například omezili příjem jen o 10 procent a k vyrovnání využívali navýšenou tělesnou aktivitu.
Redukční dieta není hladověním, podobá se složením racionální výživě.
Podmínkou správné kalorické restrikce je ale vyvážený přísun všech nutných živin – tedy vitamínů, minerálů, určitého množství tuku, jenž je nezbytný pro využití části vitamínů, a zachování příjmu cukru jako nezbytného zdroje energie,“ říká Monika Golková.
Zápory a rizika
Nízkokalorická dieta má ale i mnoho negativ. Studie například prokázaly snížení hustoty kostí, ztrátu svalové hmoty, chudokrevnost, ztrátu paměti, závratě a deprese. „To, zda restrikční dieta u lidí skutečně může prodloužit věk, se zatím neví.
Nebezpečí je i ve správném stanovení množství, o kolik kalorií je možné příjem snížit. Varující skupinou jsou například anorektičky, které jsou jasným důkazem toho, že nedostatek kalorií může organismus vážně poškodit. Pokud tedy má někdo potřebu snížit přísun kalorií, je nutná konzultace s odborníkem, například s dietologem nebo nutričním terapeutem. Ten navrhne program s vyváženým přísunem všech nutných látek, ale zároveň určí, o kolik kalorií je možné přísun snížit. To je totiž u každého jedince jiné,“ doporučuje lékařka Monika Golková.
Odborníci varují před neodborným snižováním kalorií, například u redukčních diet, i z důvodů vzniku jojo efektu.
Na každé ubrání kalorií organismus reaguje zpomalením metabolismu. To znamená, že se tělo naučí hospodařit s tím, co dostane. Pokud následně po zhubnutí dojde ke zpětnému navýšení příjmu kalorií, zůstane metabolismus nastaven na pomalé spalování a následuje jojo efekt, při kterém dochází střídavě k nabírání váhy a k cílenému hubnutí, které nemívá očekávaný efekt.
Síla červeného vína
Odborníci z Harvard Medical School hledali způsob, jak docílit aktivace SIRT1 bez nutného vystavení organismu stresovým zátěžím. Výzkumy ukázaly, že stimulaci genu mládí umí zajistit skupina látek ze skupiny polyfenolů, nejvýrazněji z nich pak látka zvaná resveratrol. Jeho nejcennějším zdrojem jsou červené hrozny a víno z nich připravené.
To je i příčina dlouhověkosti Francouzů a tzv. francouzského paradoxu, jehož výsledkem je nižší kardiovaskulární riziko a nižší riziko vzniku karcinomů při konzumaci vyššího množství tuků. Podle údajů FAO (Food and Agriculture Organization) z roku 2002 zkonzumoval průměrný Francouz denně 108 gramů živočišných tuků, zatímco průměrný Američan zkonzumoval jen 72 gramů, tedy rozdíl 50 procent. Francouzi jedí čtyřikrát více másla, o 60 procent více sýrů a téměř třikrát více vepřového masa.
Nicméně podle údajů britské Heart foundation v roce 1999 počty úmrtí z důvodů akutních srdečních příhod mezi muži ve věku 35 - 74 let byly 230 na 100 000 lidí v USA, ale jen 83 na 100 000 ve Francii. Jedním z důvodů, proč Francouzi dosahují lepšího zdravotního stavu a dožívají se vyššího věku, je právě jejich konzumace červeného vína.
