Článek
Anne McBrearty Giotaová si z onoho srpnového rána roku 2013 příliš nepamatuje.
V jednom z okamžiků, které si vybavuje, v duchu proklínala svého syna Michaela, který ji měl už dávno vyzvednout, aby spolu odjeli na dlouho plánovaný víkend. V dalším okamžiku jí policisté, kteří dorazili k ní domů, sdělovali, že její syn Michael (51) byl nalezen mrtvý ve svém domě.
Anne, které je 87 let, se přestěhovala z Irska do Ameriky před šedesáti lety, pracovala jako účetní, vychovala pět dětí, rozvedla se. Ve svém životě označila okamžik, kdy se dozvěděla o smrti svého syna, za ten nejhorší.
Když dítě zemře dřív než jeho rodiče, a to v jakémkoli věku, naruší to veškeré vnímání toho, co jsme považovali za přirozený řád života. „Ztratíte část sebe,” uvedla pro New York Times.
Jak odborníci dokládají ze statistik, stav, kdy rodič přežije své dítě, není tak ojedinělý. Odborníci z Texaské univerzity v Austinu prozkoumali data z let 1992 až 2014 a zjistili, že 11,5 procenta dospělých starších 50 let přišlo o dítě.
Změna přirozeného řádu
Podle běžného řádu života všichni předpokládáme, že děti přežijí své rodiče. Když tomu tak najednou není, respektive nastane pravý opak, truchlící rodiče mohou začít trpět silnými depresemi, dochází ke zhoršení jejich zdraví, rapidně narůstá jejich rozvodovost, a to i několik let po tragické události, uvedli vědci.
„Je to trauma, které neodezní,” uvedla socioložka Marsha Mailicková z Wisconsinské univerzity v americkém Madisonu. Pokud navíc takovou situaci zažije starší člověk, znamená to pro něj emoční i pragmatickou zátěž.
Jak dodává gerontoložka Kathrin Boernerová, staří lidé, jejichž dítě zemřelo, jsou v tomto ohledu navíc mnohem zranitelnější než lidé, kteří dítě nikdy neměli.
Na vnímání bolesti ze ztráty dítěte se také výrazně podílí příčina jeho smrti. Podle odborníků je pro rodiče nejhorší vyrovnat se s náhlou či násilnou smrtí potomka. Výjimkou nebývají stavy, kdy se rodiče za smrt svého dítěte obviňují a přemýšlejí, zda tomu nešlo nějak zabránit.
